Žraloky přitahují velrybí mršiny

Jaroslav Petr  |  Příroda

Samotářští žraloci lidožraví se čas od času vydají na „slezinu“. Koná se u velrybí mršiny.

Ačkoli se o nich popsaly stohy papíru a natočily hodiny dokumentárních filmů, o jejich životě víme stále příliš málo. Žralok lidožravý označovaný také jako „velký bílý“ nepřestává překvapovat. Vědce nyní zaskočil slabostí pro mrtvoly velryb.

Sbohem tuleni

Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias) vystupuje v dobrodružných filmech jako vraždící bestie. Podobně ho líčí i autoři dokumentárních filmů. Neil Hammerschlag a Austin Gallagher z University of Miami nabízejí na tyto impozantní mořské predátory poněkud nevšední pohled. Ve vodách u Jižní Afriky sledovali tamější žraloky lidožravé při hodech na velrybích mršinách. Výsledky popsali ve studii publikované v předním vědeckém časopise PLoS ONE.

Vědci sledovali žraloky v zátoce False Bay poblíž Tuleního ostrova. Žraloci tyto ploutvonožce často loví. Jakmile se ale objeví velrybí mršina, přestanou je tuleni zajímat. Zvláště velký zájem projevují o mršinu největší žraloci, pro které už je zřejmě tuleň příliš hbitá kořist.

Žraloci vycítí mršinu na dálku. Jako první připlouvají největší jedinci – samci i samice. Menší kusy se jim klidí z cesty a čekají, co na ně zbude. Často se musí spokojit s kousky masa či tuku, které velkým žralokům „upadnou ze stolu“.

Na mršinu s očima dokořán

Žralok se nejraději zahryzne do mohutné vrstvy velrybího tuku. Ten má raději než svalovinu, kůži či vazivo. Střídavými pohyby hlavy do strany nakonec urve z mršiny sousto o hmotnosti několika desítek kilogramů. Žralok přitom dobře ví, že jeho kořist je mrtvá. Svědčí o tom jeho oči. Při útoku na živou kořist „obrací oči v sloup“. Tento pohyb očí označovaný jako „protektivní okulární rotace“ má za úkol chránit citlivé oči před zraněním bránící se kořisti.

Na mršinu útočí „velký bílý“ s očima dokořán. Neobrací „oči v sloup“, aby si je chránil, jako to dělá v případě ataku na živou kořist. Zdroj: PLoS ONE
Na mršinu útočí „velký bílý“ s očima dokořán. Neobrací „oči v sloup“, aby si je chránil, jako to dělá v případě ataku na živou kořist. Zdroj: PLoS ONE

Při zahryznutí do mršiny má však žralok oči zcela normálně otevřené a obranný reflex „očí v sloup“ se u něj nespouští. Mnozí žraloci si při ataku na kořist chrání oko tak, že přes ně v kritickém okamžiku přetáhnou zvláštní membránu, tzv. mžurku. Na tu ale žraloci lidožraví spoléhat nemohou, protože jim „třetí oční víčko“ chybí.

Třicet kilo velrybího tuku dodá žralokovi dlouhému 4,5 metru dostatek energie na měsíc a půl. Žraloci se ale s jedním soustem nespokojí. Často žerou tak dlouho, až se nemůžou ani pohnout a pak s přecpaným břichem volně klesají ke dnu. Nejednou vědci pozorovali, jak žralok pozřené sousto opět vyvrhnul a vzápětí si uhryzl jiné. Žralok zřejmě pozná, jak kvalitní kus polknul. Pokud není s potravou spokojen, pak ji vyvrhne a zkouší pozřít něco lepšího.

Třicet kilo tuku na jedno sousto. To je pro žraloka zásoba energie na šest týdnů. Zdroj: PLoS ONE
Třicet kilo tuku na jedno sousto. To je pro žraloka zásoba energie na šest týdnů. Zdroj: PLoS ONE

Vědce zaskočilo, jak je u velrybí mršiny živo. Někdy se u ní sešlo i čtyřicet žraloků lidožravých. Takové soustředění je u těchto vyhlášených mořských samotářů poměrně vzácné. Je možné, že velrybí mršiny slouží i jako „seznamka“ dospělých jedinců před pářením.

Nejčtenější