Záhada vesmírných rozstřikovačů objasněna

Petr Kubala  |  Vesmír
Mlhovina Fleming 1. Credit: ESO/H. Boffin

Astronomové zřejmě odhalili záhadu planetární mlhoviny Fleming 1.

Velmi zajímavá planetární mlhovina Fleming 1 se nachází v souhvězdí Kentaura a je pojmenovaná po skotské astronomce Williamině Flemingové (1857–1911). Ta pracovala původně jako služebná a později v týmu počtářek a administrativních pracovnic na Harvard College Observatory. Za svůj život objevila téměř 60 planetárních mlhovin, stovky proměnných hvězd a 10 nov.

Mlhovina Fleming 1 přitahuje pozornost astronomů díky neobvyklým symetrickým jetům. Už delší dobu se předpokládalo, že za vznik může pár mrtvých hvězd v centru mlhoviny. Teprve nyní však dalekohled VLT Evropské jižní observatoře přinesl jednoznačný důkaz.

Planetární mlhoviny nemají s planetami nic společného, to jen astronomům jejich tvary kdysi v dalekohledech připomínaly kotoučky planet. Jedná se o pozůstatek hvězdy, která na konci svého života odhodila svou plynnou obálku. Uvnitř těchto mlhovin bychom pak měli nalézt bílého trpaslíka – hvězdu o velikosti Země, ale svou hmotností srovnatelnou se Sluncem.

Podivné struktury v mlhovině Fleming 1 navedly astronomy na teorii, že v jejím případě se uvnitř mlhoviny schovávají hned dva bílí trpaslíci. Ti obíhají kolem společného těžiště s periodou jen necelých 29 hodin. Hmotnost hvězd se odhaduje zhruba na 0,7 a 0,8 Slunce.

Vznik symetrických struktur mlhoviny Fleming 1:

Z bílých trpaslíků rudý obr

Podle počítačových modelů se z obou hvězd postupem času stal rudý obr. Hvězdy začaly zvětšovat svůj objem, přičemž kolem jedné z nich se z materiálu utvořil disk. Proud materiálu z hvězdy protékal tzv. Rocheovým lalokem. Uvnitř tohoto laloku je všechna hmota vázána gravitací k mateřské hvězdě a nemůže uniknout. Když se však lalok naplní až po okraj, hranice je překročena a hmota přetéká pryč od hvězdy. Tím dochází k jejímu přenosu na druhou složky dvojhvězdy, kolem které se vytváří disk.

Obě hvězdy později integrovaly s diskem, který se díky tomu začal kymácet. Tento pohyb ovlivnil chování hmoty, která následně stříkala v podobě jetů ven ze systému v polárních oblastech.

Tip: Planetární mlhoviny patří mezi nejvíce fotogenické objekty ve vesmíru. Podívejte se na jejich fotografie z Hubblova dalekohledu a na snímky všech (nejen planetárních) mlhovin z produkce Evropské jižní observatoře.

Zdroj: ESO

Nejčtenější