Záhada trvanlivosti římského betonu

Jaroslav Petr  |  Historie

Římané stavěli z betonu, který nebyl tak pevný, jako ten dnešní. Přesto vydržely římské betonové stavby bez údržby celá tisíciletí.

Zprávy o nejrůzněji ošizených stavbách, které musí být opravovány záhy po svém dokončení, před nás staví otázku: Jak mohlo římské Koloseum nebo Pantheon vydržet bez údržby dva tisíce let?

Málo pevný, hodně trvanlivý

Římský beton nebyl pevnější než ten dnešní. Naopak. Jeho pevnost desetinásobně zaostávala za materiálem současných stavbařů. Přesto vydržely zdi mnoha římských staveb, např. římského Kolosea nebo Pantheonu, v překvapivě dobrém stavu. Při řešení téhle záhady se sešli geologové, archeologové a stavbaři.

Dlouhověkost mohla dodávat stavbám z římského betonu jedna z jeho základních komponent. Tou byl sopečný popel. Dnes se vyrábí beton z cementu, písku, vody a případně štěrku. Římský beton měl jiné složení. Základní směs tvořilo pálené vápno smíchané s vodou. Do této směsi se přidával sopečný popel. Podle dochovaných textů římského stavitele Vitruvia připadly na jeden díl vápna tři díly sopečného popela. Do této směsi se ještě míchaly úlomky cihel nebo sopečná hornina tuf. Z této hmoty se budovaly zdi a klenby. Podobné stavební hmoty založené na páleném vápně se vyráběly už ve starém Řecku. K římským inovacím patřil přídavek cihel nebo tufu. To předtím nikdo nedělal.

Římský Pantheon
Římský Pantheon

Tajemství sopečného popela

Tým vedený Renatem Perucchiem z newyorské University of Rochester zjistil, že volba sopečného popela nebyla náhodná. Římané budovali s pomocí betonu i velké stavby už na počátku 2. stol. př.n.l. Za vlády Octaviana Augusta však začali dávat přednost vulkanickému popelu z lokality asi 20 kilometrů jižně od Říma pocházejícímu z erupce staré 450 000 let. Právě tomuto sopečnému popelu vděčí římský beton za svou trvanlivost. Díky zvláštnímu chemickému složení popel reagoval zcela specificky s vápnem a výsledná struktura obrnila beton vůči zvětrávání.

Rekonstrukce výroby římského betonu:

Pro stavbu přístavních hrází vystavených působení slané mořské vody upřednostňovali Římané sopečný popel těžený poblíž Neapolského zálivu. Tento popel dokonce dováželi na lodích do všech svých držav ve Středomoří – do Turecka, Izraele či Egypta – a stavěli tam z něj přístavy. Tento beton vzdoroval mořské vodě díky jedinečné struktuře, která se vytvořila reakcí vápna se sopečným popelem. V ní se pak vázaly ionty solí schopné za jiných podmínek beton spolehlivě „rozežrat“.

Ve středověku zapadlo tajemství trvanlivého římského betonu do zapomnění.

Další informace:

Nejčtenější