Záhada stotisícového římského města v poušti

Jaroslav Petr  |  Historie

Před dvěma tisíciletími vzkvétalo na území dnešní Sýrie záhadné město Palmyra. Ve východní polovině římského impéria nebylo monumentálnějšího sídla.

Sto tisíc obyvatel Palmyry žilo uprostřed pouště a historici si po celé generace lámali hlavy, co drželo město při životě. Co dělali jeho obyvatelé? Čím se živili? A jak to, že právě tudy vedla jedna z důležitých obchodních cest? Odpověď na tyto otázky přináší výzkum norských a syrských archeologů.

Průzkum ze satelitu

Tým vědců pod vedením Jorgena Christiana Meyera z university v Bergenu zvolil k rozřešení záhad spojených s dávným rozkvětem Palmyry poněkud netradiční přístup. Archeologové nekopali přímo ve městě, ale rozhodli se prozkoumat rozsáhlé oblasti na sever od dávného sídla. Pro detailní orientaci využili velmi podrobné satelitní snímky. Na nich pak hledali objekty pocházející z antických dob. Vědci tak získali přehled o tom, jak vypadalo a jak se měnilo zázemí velkého města.

Velkým překvapením bylo odhalení značného počtu dávno zaniklých vesnic z antických dob. Největší zvrat v pátrání po tajemstvích Palmyry však přinesl objev zbytků četných vodních nádrží v každé vsi. Celé generace vědců se mýlily, když považovaly Palmyru za „město uprostřed pouště“. Kolem se rozkládala suchá step zarostlá travou. Díky tomu voda z dešťových srážek nenasákla hluboko do země, ale stékala po povrchu a vytvářela dočasné vodní toky. Místní zemědělci nenechali z této vody odtéct bez užitku ani kapku. Budovali nádrže a hráze a získávali tak vydatné zásoby vody pro období sucha. Voda nesloužila jen lidem, ale byla využívána i k vydatným závlahám. Tím byl zajištěn dostatek potravin pro Palmyru.

Usedlí zemědělci spolupracovali s kočovnými beduíny. Nechávali v období sucha pást stáda kočovníků na sklizených polích a odměnou jim byl trus zvířat, který pole hnojil.

Obchodníci nebo vyděrači?

Palmyra těžila i z politického rozložení sil v oblasti. Krajinu na západ od města a jí procházející obchodní cesty ovládali Římané. Na východ od města ovládali obchodní tepny Peršané. Suché stepi na „území nikoho“ se nabízely putujícím karavanám jako „volný prostor“. Jenže tady číhali na obchodníky Palmyřané a jejich beduínští spojenci. Nabízeli karavanám své služby – nákladní i jezdecká zvířata, ochranu zboží, průvodce. A za to všechno si nechávali tvrdě platit. Nabídka služeb tu zřejmě hraničila s vydíráním. Obyvatelé vytěžili ze strategicky významné polohy svého města maximum. Vybudovali obchodní impérium s hustou sítí vazeb a cest a z něj čerpali své bohatství.

Pro současný svět potýkající se s nedostatkem potravin má výzkum antické Palmyry ještě jeden důležitý aspekt. Většina dnešních zemědělců by se v suchých stepích kolem města neuživila. Chyběla by jim životadárná vláha. Umění zachytit přívalové srážky a následně jejich vodu využívat po dlouhé období sucha upadlo v zapomnění. Archeologický výzkum je pomáhá přivést zpátky k životu. Dnešním obyvatelům aridních oblastí by se mnohé z dovedností obyvatel antické Palmyry nepochybně hodily.

Nejčtenější