Vzhůru do stratosféry: česky i osobně

Petr Kubala  |  Vesmír

Chcete si postavit balon, který se dostane až do stratosféry? Získat snímky podobné těm, které známe z paluby Mezinárodní vesmírné stanice? Jak na to, jsme se zeptali členů občanského sdružení NO:MAD.

Moderní technika, malé kamery a možnost koupit na internetu kde co, podněcuje nejrůznější vědeckotechnické nadšence z celého světa k zajímavým experimentům. V poslední době jsme si zvykli na amatérské záběry ze stratosféry. Tato vrstva atmosféry se oficiálně nachází ve výšce kolem 11 až 50 kilometrů, což je samozřejmě pro naši debatu až příliš obecný interval. Amatérským týmům se daří dostat s balony do výšky přes 30 km, kde teplota klesá hezkých pár desítek stupňů pod bod mrazu.

Často jsou podobné aktivity označovány vesmírnými přívlastky. Hranice vesmíru ovšem leží podstatně výše – 100 km nad zemským povrchem, avšak to je pouze výsledek mezinárodní dohody. Samozřejmě že srovnání stratosférických kejklí s lety do vesmíru není na místě. Například Mezinárodní kosmická stanice obíhá ve výšce přes 340 km, některé družice pak ve výšce kolem 200 km.

Dostat se balonem do výšky kolem 30 km však nabízí vzrušující podívanou, kterou si nemůžete vychutnat z žádné rozhledny a ani při letu letadlem. Země je vidět jako zakulacený svět, hodiny mohou ukazovat pravé poledne, ale vy přesto vidíte „černou oblohu“ jako astronauti apod.

Kromě balonu s kamerami či nejrůznějšími malými pasažéry (figurky z Lega atd.) se někteří šílenci snaží stratosféru pokořit i osobně. Možná jste před pár dny zaznamenali zkušební seskok Felixe Baumgartnera, který se chce v létě vrhnout směrem k Zemi z výšky 36,5 kilometru. Jeho první ze dvou testovacích pokusů započal ve výšce „jen“ 22 km.

Přestože seskoky padákem u nás několik firem nabízí, nepředpokládáme, že by v jejich repertoáru byly i podobné stratosférické kousky. Zkusíme se proto blíže podívat na zmíněné nadšenecké aktivity, které jsou přeci jen proveditelnější.

Michal Prokopec a Karel Stejskal ze sdružení NO:MAD o.s. odpověděli na naše otázky ohledně nedávného dobytí hranice stratosféry balonem. Pokud vás zajímá, jak takovou sondu sestrojit, kolik stojí a jaká razítka budete potřebovat, jsou následující řádky určeny právě vám.

Příprava sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD
Příprava sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD

Popíšete nám stručně rozpočet projektu a tedy i z čeho se taková sonda skládá? Předpokládám, že velkou položkou rozpočtu byl i poplatek Úřadu pro letectví.

Sonda byla vybavena dvěma sportovními kamerami GoPro a dvěma GPS lokátory. Kamery stojí 6–8 tisíc, jeden lokátor byl neznačkový v ceně asi 1 500 Kč, druhý (snad spolehlivější) Garmin GTU 10 se prodává za necelých 5000 Kč. Samotný meteorologický balón a padák nás vyšly zhruba na 3 500 Kč. Helium přijde na 3 800 Kč. Letošní novinkou ÚCL je zavedení správního poplatku za vydání povolení k létání letadla bez pilota ve výši 5 000 Kč.

Celkové náklady projektu Normandy bez naší práce byly asi 30.000 Kč.

Vypuštění sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD
Vypuštění sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD

Předpokládám, že balon byl naplněn héliem. Kde jste ho sháněli? Nebo byl součástí balíčku s balonem?

Vodík by byl samozřejmě levnější, dostupnější a měl by i větší nosnost. Kvůli bezpečnosti, požadované Úřadem pro civilní letectví, jsme však museli použít helium. To jsme poptali u několika společností a nakonec jsme ho odebrali od místního distributora technických plynů značky Messer. Obchodní označení tohoto plynu je Grisolar, jedná se o tzv. balonový plyn, nikoliv o čisté helium, které je ještě mnohem dražší. Vysoká cena helia je daná jeho obtížným získáváním na naší planetě (vymrazováním zemního plynu nebo vzácně vyvěráním ze zemské kůry), i když se jedná o druhou nejvíce zastoupenou součást vesmírné hmoty.

Jak dlouho trvá příprava sondy?

Délka přípravy vypuštění sondy závisí na jejím případném vybavení a účelu. Navrhnout a postavit nosnou konstrukci trvá zhruba týden. Zakoupit a obdržet balón a padák ze zahraničí 14 dní. Obdržet povolení od Úřadu pro civilní letectví asi 30 dní, což je dáno lhůtami ve správním řízení. Zakoupit vybavení do sondy je otázka týdne. Kompletace a testování sondy se dá zvládnout během dvou dnů. Plánování, koordinace a příprava výše uvedených položek trvá zhruba měsíc. Podtrženo sečteno k vypuštění sondy je potřeba minimálně měsíc intenzivních příprav.

Relativně krátký čas realizace projektu je dán tím, že v našem případě byla použita elektronika bez jakýchkoliv úprav tak, abychom dokázali, že balon do stratosféry může vypustit opravdu téměř každý.

Přenášeli jste data online nebo se video a fotografie jen nahrávaly?

O verzi s online získáváním telemetrie a streamováním videa jsme neuvažovali, protože by to bylo velmi nákladné. Zvolili jsme nejjednodušší verzi a to sekvenční 5Mpix fotografické snímání spodní kamerou a HD video záznam boční kamerou.

Snímek ze sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD
Snímek ze sondy. Foto: František Bílek, NO:MAD

Jaká data (kromě multimédií) z letu máte?

Sonda Normandy byla vybavena ještě GPS dataloggerem, který zaznamenává polohu a následně dopočítává rychlost apod. Očekávali jsme, že získáme kompletní záznam o letu, logger ovšem nefungoval podle našich představ, jelikož výšku si interpretoval po svém a nezaznamenal relevantní data. To bylo způsobeno jeho omezením do 18 km a softwarovým nastavením, které zřejmě rychlé změny výšky vyhodnocuje jako chybu a aproximuje si výšku k zemskému povrchu. Z letu tedy máme HD video, fotky a 2D trajektorii letu sondy.

Pokud vím, jednalo se už o váš druhý pokus. Jaký byl rozdíl oproti tomu prvnímu?

Sonda Fenix 1 byla postavena podobně, ale jedna z kamer se vypnula mechanicky a druhá v důsledku přehřátí. Provedli jsme řadu dalších testů v mrazáku, v troubě atd. a jejich výsledky jsme promítli do konstrukce sondy Normandy.

Z našich zkušeností tak vyplývá, že je potřeba nechat v sondě dostatečný prostor k odvodu tepla z baterií, umístit kamery důsledně tak, aby nemohlo dojít k nechtěnému vypnutí při startu a neumisťovat do sondy další zdroje tepla.

Takhle Zemi jen tak neuvidíte... Foto: František Bílek, NO:MAD
Takhle Zemi jen tak neuvidíte… Foto: František Bílek, NO:MAD

Čím ještě, kromě vypouštění balonů do stratosféry, se zabýváte?

Již týden po startu Normandy jsme 10.3.2012 v Žamberku pořádali filmový festival Expediční kamera. Kromě Normandy jsme dokončili projekt MHD (MusikHochDrei – hudba na třetí), který se zabýval vizualizací hudby pomocí neNewtonské tekutiny.

Dále probíhá projekt Flashsurfing, kde posíláme Flash paměti kolem světa dvěma směry a čekáme, jaké vzkazy se na paměti (v jakési obdobě vzkazů v lahvi) objeví. Mimo jiné rozjíždíme projekt Hola Catalina, ve kterém se snažíme ověřit, kolik je potřeba lidí k předání dopisu jeho adresátovi – opět pouze předáváním z ruky do ruky.

Tip: Více informací o projektech naleznete na http://tichopopesine.czhttp://facebook.com/tichopopesine

Nejčtenější