Vzducholodě nabírají druhý dech

Michal Polák  |  Technika

Vzducholodě nejsou jen dopravní prostředky z učebnice dějepisu. Americká armáda plánuje uvedení jejich moderních nástupců do služby.

Vzducholodě si asi většina z nás představuje jako dopravní prostředky, kterým už dávno odzvonilo. Historie vzducholodí schopných letu se začala psát už v polovině 19. století a v druhém desetiletí následujícího století začaly sloužit k přepravě osob. Bylo to v době, kdy dopravní letouny prakticky neexistovaly.

Velký rozvoj zaznamenaly v první světové válce, kde byly používány k průzkumu, dopravě, ale také jako mohutné strategické bombardéry. Po válce jejich rozvoj pokračoval až do roku 1937, kdy vybuchla dopravní vzducholoď Hindenburg. Zemřelo třicet šest lidí a právě s touto událostí je spojován konec éry velkých vzducholodí.

Vzducholoď Hindenburg na americkém letišti několik měsíců před havárií. Foto: Wikipedia
Vzducholoď Hindenburg na americkém letišti několik měsíců před havárií. Foto: Wikipedia

Na vině byl výbušný vodík, nahradilo jej helium

Řadu havárií způsobil vodík, který se u dnešních vzducholodí nepoužívá. Nahradilo jej netečné hélium, které má sice menší vztlak (na objem vzducholodě), ale je mnohem bezpečnější. S výjimkou armády však nikdo nemá důvod se ke vzducholodím ve velkém měřítku vracet. Leteckou dopravu dnes zajišťují bezpečné letouny s vrtulovým a proudovým pohonem.

Přesto vzducholodě úplně nevymřely. Ve Spojených státech amerických je využívají například k pozorovacím úkolům na místech, kde se shromažďuje velké množství lidí. Vzducholoď totiž dokáže hlídkovat až několik desítek hodin, což poráží i helikoptéry. Tuto vlastnost využilo námořnictvo i v Iráku, kde vzducholodě sloužily jako retranslační stanice.

Americká armáda dnes uvažuje o pořízení celé flotily vzducholodí. Měly by provádět dlouhodobý průzkum ve výšce kolem šesti kilometrů po dobu až několika desítek dnů, případně posloužit i pro výsadkové operace.

Tyto vzducholodě mohou operovat také nad vodami jako doprovody flotily, ponorek nebo k zásobování lodí. Zdroj: Hybrid Air Vehicles
Tyto vzducholodě mohou operovat také nad vodami jako doprovody flotily, ponorek nebo k zásobování lodí. Zdroj: Hybrid Air Vehicles

A hlavně kolik toho unesou…

Největší šance má prozatím vzducholoď Lockheed P-971, která má nosnost až pět set tun. Žádný z vyjmenovaných úkolů by tedy pro ni nebyl problematický. Navíc je navrhována s ohledem na nejnovější poznatky nejen z aerostatiky ale také z aerodynamiky. Pohon zajišťuje čtveřice motorů umístěných spolu s rotory ve spodní části konstrukce. Pro ovládání slouží menší rotory po celé konstrukci a vzadu umístěné aerodynamické prvky.

Vítězem soutěže americké armády se však stala vzducholoď Hybrid Air Vehicles HAV 304 od firmy Northrop Grumman. Je 91 m dlouhá, 34 m široká a 26 m vysoká. Podle předběžných technických parametrů dokáže vyvinout rychlost až 140 km/hod, což je zhruba o 40 km/hod méně, než její konkurent od Lockheedu.

Podívejte se na tuto vzducholoď na videu:

Využití obřích vzducholodí však nespočívá jen v armádě. Díky nosnosti až pět set tun předčí všechny dopravní letouny. Pro srovnání vojenský transportní letoun C-130 Hercules schopný vzletu a přistání i z nezpevněných ploch uveze dvacet tun, zatímco největší letadlo na světě Antonov 225 Mrija jen dvě stě tun. Využití se nabízí také pro zásobování odlehlých oblastí nebo pro průzkum odlehlých ložisek. Zda se jedná o správný krok, však ukáže až čas.

Nejčtenější