Výzkum globálních dálnic invazních druhů

Radomír Dohnal  |  Příroda

Počet biologických invazí se za poslední desetiletí rapidně zvýšil. Na vině je především nárůst mezinárodního obchodu, který kromě přepravy zboží slouží právě invazním druhům, jako bezpečný dopravní prostředek na velké vzdálenosti.

Jindy nadbytečná administrativa a globální dostupnost dat na síti nemusí být vždycky na škodu. Právě na jejich základě se totiž podařilo mezinárodnímu týmu vědců sestavit robustní analýzu, která vyhodnocuje současné „globální dálnice“ pohybu invazních druhů napříč světem, a poskytuje dostatek informací i o těch budoucích. Badatelé z německého Oldenburgu a britského Bristolu se soustředili především na velkokapacitní lodní přepravu, která už ze své podstaty „rychle plovoucích ostrovů“ slouží jako nejvýznamnější vektor cizorodých rostlinných a živočišných druhů.

Černí pasažéři na cestách

Špatně zapečetěné kontejnery, tmavé prostory skladišť v podpalubí, zátěžové nádrže stejně tak jako trupy lodí se mohou velice snadno stát úkrytem pro nezvaného cestovatele. Černí pasažéři v podobě zlomků vegetativně se rozmnožujících rostlin, přisedlých fragmentů řas či hmyzích vajíček jsou takříkajíc běžným balastem, který se vyskytuje prakticky na každém nákladním plavidle.

Doložené jsou však i případy, kdy se s lodí svezli i obratlovci, žáby nebo hlodavci. Ne vždy tito zámořští cestovatelé dorazí do své destinace v pořádku, ale pokud cestu skutečně přežijí, může jejich nečekaná přítomnost řádně zahýbat s ekonomikou cílových zemí. Vítá je totiž nový svět, kde obvykle narazí na příhodné podmínky k životu, a přitom tu nemají přirozené nepřátele.

Invazní druhy cestující na palubě lodí mohou znamenat pro dříve nedotčené vody učiněnou pohromu. Mohou konkurovat místním druhům a dovést je až na práh vyhynutí. A s tím se pojí rizika, navázaná například na snížení úspěšnosti místních rybářů, farmářů či na turistický ruch.

Jedna plavba černého pasažéra může nakonec vyústit v milionové ztráty. Dobře si to uvědomují lidé ze Sanfranciské zátoky nebo Cheaspeake Bay, kde ročně zažijí několik takových invazních vln. Jenže jak se tomu vyvarovat, když je nepřítel zatím neznámý? Tým vědců se proto soustředil na evidované případy invazí, jejich vektorů, dopadů i potenciální nebezpečnosti častých pasažérů. Ne každý zámořský výletník je totiž stejně nebezpečný.

Skokan volský - jeden z nejrozšířenějších invazních druhů
Skokan volský – jeden z nejrozšířenějších invazních druhů

Ne každý výlet znamená katastrofu

Jak popisuje profesor Blend Blasius z univerzity v Oldenburgu: „Ne každá cesta se rovná invazi. Velmi sice záleží na tom, jaké budou biogeografické podmínky v cílové destinaci, ale svou roli tu sehrává i délka cesty.“ Pro vyhodnocení dat proto využili veškerá dostupná data o cestách přepravních lodí mezi lety 2007 – 2008. Mimochodem se jednalo celkem o tři miliony registrovaných plaveb. Ke každému „záznamu“ pak patřil popis a délka trasy, počet zastávek, velikost lodi, průměrné teploty na startu a cíli a během přepravy. Na základě těchto údajů pak zpracovali analýzu potenciální nebezpečnosti jednotlivých tras, z hlediska pravděpodobnosti převozu nezvaných hostů.

„U jedné takové cesty je šance na úspěšnou introdukci nového druhu možná zanedbatelná,“ připouští Blasius. “Ale je dobré si uvědomit, že některé lodě opakují stejnou trasu padesátkrát za rok.“ Právě určité trasy/lodi se podle vědců zdají být nejoptimálnějšími vektory nepůvodních druhů, a právě sem by měly směrovat aktivní opatření. „Dokážeme říci, že důsledné čištění 25 % podílu zatěžovacích nádrží konkrétních lodí, ať už filtrováním či chemicky, dokáže snížit pravděpodobnost transportu nepůvodních druhů do cílových lokalit o 56 %.“

Na severu bude hůř

Výsledky potvrdily hypotézy badatelů o tradičních „horkých místech“ bioinvazí. Velké asijské přístavy jako Singapur nebo Hong Kong jsou ideálními nástupními místy pro mnoho nepůvodních druhů. Jejich cílovou destinací je pak často další velký přístav, například New York nebo kotviště na Long Beach.

Přístav Long Beach
Přístav Long Beach

Problém ale mohou způsobovat i výletníci ze severoamerického východního pobřeží v Severním moři. Podstatná tu není ale jen samotná frekvence dopravy, ale především změna klimatu, která dnes umožňuje invazním druhům přežití. Michael Gastner, matematik z Bristolu, k tomu doplňuje: „V případě „otevření“ severních cest se může rapidně zhoršit také situace v celé Arktidě.“

Použité zdroje:

Nejčtenější