Vozítko Edward: sci-fi na dvou neposedných kolech

Michal Polák  |  Technika
Foto: University of Adelaide

Studenti připravili dopravní prostředek, který připomíná vojenské vozidlo z Hvězdných válek. Cestující sedí na sedačce uprostřed mezi dvěma velkými koly, předností je výborná manévrovatelnost a stabilita.

Za unikátním dopravním prostředkem Edward (správně E.D.W.A.R.D) stojí skupinka čtrnácti studentů strojírenství z University of Adelaide. Inspiraci pro netradiční vozítko nehledali nikde jinde než ve sci-fi Hvězdné války, kde lze spatřit velmi podobné bojové vozidlo Hailfire Droide.

Ve filmu bylo ztvárněno pro jiný účel a v úplně jiné velikosti. Je však shodné v použití dvou velkých kol a zařízení ve střední části. Tady je:

Edward vznikl jako zkratka z Electric Di-Wheel with Active Rotation Damping , tedy česky elektrické dvoukolové vozítko s aktivní rotací. Je určeno pro jednu osobu a kapacitně jej tak můžeme porovnávat například s elektrickým kolem nebo malou motorkou.

Na rozdíl od těchto osobních dopravních prostředků, kde jsou kola za sebou, nabízí Edward nadstandardní manévrovací schopnosti spojené se stabilitou. Ta je dána samotnou konstrukcí a nízko položeným těžištěm. Ačkoli člověk sedí na sedadle v poměrně malé výšce nad zemí, hlavu má zhruba na úrovni horní části kol.

Stabilní, bezpečný a obratný

Edward je také bezpečný. Člověk je v něm výborně chráněn z boku a nevyčnívá ani z žádné další strany. Část kolem nohou je chráněna pevnou sítí.

Vozítko řidič ovládá pomocí joysticku umístěného mezi svýma nohama podobně, jako je tomu například u stíhacích letounů. Plynulost jízdy zajišťuje software, který při ovládání hlídá a koriguje jednotlivé pohyby (když o tuto kontrolu máte zájem).

Foto: University of Adelaide
Technický koncept vozítka EDWARD, všimnout si můžete umístění sedačky na postranních kolech, ochrany osoby a kniplu pro řízení. Foto: University of Adelaide

Pozornost poutá také obratnost Edwarda. Sedačka je v něm totiž umístěná na postranních kolech a může se otáčet o 360 stupňů. Člověk ve vozítku tedy může ve směru i proti směru jízdy prakticky neomezeně rotovat a adrenalinově si užívat. Možná je dokonce jízda vzhůru nohama a ani v takovém případ nehrozí převrácení a následné zranění.

Především studentská hračka

Extrémní manévrovatelnost je pro případné použití prostředku v běžném provozu dosti limitující. Zvláště s ohledem na možné protesty státních úřadů ohledně bezpečnosti. Není ale vyloučeno vozítko nastavit a upravit tak, aby se zamezilo možnosti divokých hrátek.

Nabízí se též možnost instalace přídavného překrytu a vytvoření jakési kabiny. Edward by s ní mohl vyrážet ven i při dešti. Takový návrh však studenti nepředstavili.

Foto: University of Adelaide
Edward zvládne také jízdu vzhůru nohama. Foto: University of Adelaide

Na rovince dokáže Edward vyvinout rychlost 40 kilometrů v hodině. To je sice o něco méně, než je ve městech dovoleno, ale pro pohodlnou a relativně rychlou dopravu by to dostačovalo. Pohon vozítka je elektrický, akumulátory lze nabíjet z běžné elektrické sítě. Na jedno nabití ale vydrží pouze jednu hodinu jízdy. Další nevýhodou se zdá být maximální stoupavost pouze 12 stupňů. To by vozítko v naší krajině prakticky vylučovalo

V současné době je Edward v podstatě hotový. Jeho praktické využití se ale nechystá, jelikož se jednalo pouze o studentský projekt.

Podobná vozítka hledáme těžko

Edward je svým způsobem unikátní, podobné dopravní prostředky budeme těžko hledat. Nabízí se srovnání hlavně s populárním vozítkem Segway, které už běžně můžeme potkávat.

Oproti Edwardu má nevýhodu v tom, že je konstrukčně nestabilní. Kvůli tomu je gyroskopicky i softwarově stabilizované a maximální rychlost se pohybuje kolem 20 kilometrů v hodině. Na jedno nabití dokáže ujet až 38 kilometrů.

Vozítko Segway existuje také v provedení Puma, s krytem ochraňujícím posádku proti nečistotám a dešti. Není však kryto z boku a nehodí se tak do hustých lijáků. Viz video:

V historii bychom přesto našli dvoukolové vozítko (nebo spíše tank), které se podobá animaci z Hvězdných válek. Známé je pod jménem Tsar nebo Netopyr a jednalo se o ruské vojenské vozidlo vyvíjené v letech 1914 a 1917 konstruktéry Nikolajem Lebeděnkem, Nikolajev Žukovským, Borisem Stěchinem a Alexanderem Mikulinovem.

Postranní kola byla vysoká takřka devět metrů a výzbroj byla umístěná na centrální, výše položené konstrukci. Stabilitu zajišťovalo menší 1,5 metrů vysoké kolo umístěné v zadní části. Při výpočtech konstrukce ale došlo k chybě a toto zadní kolo se často propadávalo. Tank byl proto na místě rozebrán a poslán do šrotu, v boji ho Rusové nikdy nepoužili.

Ruský experimentální „tříkolový tank“ Tsar na archivní fotografii

Tip: Stránka věnovaná Edwardovi na webu University of Adelaide

Nejčtenější