Víly ze staré fotografie neřekly své poslední tajemství

Petra Myslínová Cejpková  |  Historie

Nemusí to být vždy dílo geniálního vynálezce či badatele, které zamotá hlavu nejrůznějším expertům. Někdy stačí třeba jen dětská hra.

Píše se rok 1977. Spisovatel Fred Gettings kompletuje práci zaměřenou na ilustrace elfů v 19. století. Do rukou se mu dostane také kniha Princess Mary‘s Gift Book s ilustracemi Clauda A. Sheppersona, rozšířená a oblíbená mezi mladými čtenáři zejména v období první světové války.

Při nalistování ilustrací k básni A Spell for a Fairy od Alfreda Noye ustrne Fredův pohled v momentu překvapení. Velmi dobře si v té chvíli uvědomuje, že kouzelné kresbičky víl budou znamenat otřes v základech příběhu starého plných 60 let. Vždyť o jeho pravdivosti byli přesvědčeni mnozí badatelé v oblasti nadpřirozených jevů, dokonce i sám autor příběhů Sherlocka Holmese Sir Arthur Conan Doyle!

Co se vlastně o 60 let dříve stalo tak závratného, že odhalení dávného tajemství bude znamenat tak trochu ostudu pro mnohé fotografické experty? Ač je to k nevíře, za celým tím podvodem stály dvě mladinké dívenky, které dokázaly přesvědčit takřka celý svět. Přenesme se nyní za jejich příběhem do roku 1917.

Začalo to jako nevinná hra s fotoaparátem

Frances Griffithová and Elsie Wrightová v červnu 1917. Zdroj: Wikipedia

Desetiletá Frances Griffithsová, jež do té doby žila v Jižní Africe, se v létě roku 1917 přestěhovala k rodině své sestřenice Elsie Wrightové do vesnice Cottingley nacházející se na severu Anglie. Ačkoli již byla Elsie v té době šestnáctiletou slečnou, stala se ochranitelkou malé Frances. Obě dívky spolu trávily spoustu času v malebném údolí, jež se rozkládalo poměrně nedaleko za domem Wrightových.

Z jedné své výpravy se děvčata vrátila s očima navrch hlavy. Sestřenice svorně tvrdily, že v údolí se potkaly s roztomilými vílami. Wrightovi brali tuto informaci jako prostý výplod fantazie mladičkých děvčat, avšak Frances a Elsie tvrdošíjně trvaly na svém, že víly v údolí žijí. Elsie tak dlouho naléhala na svého otce, až své dceři půjčil fotoaparát, aby mohla víly zdokumentovat.

Pokud vezmeme v úvahu, jaký rok se psal a že fotoaparát nebyl zcela samozřejmým vlastnictvím, jako je tomu dnes, byl to od pana Wrighta poměrně odvážný krok, když dvěma odrůstajícím dívenkám svěřil svůj vzácný poklad. Na Elsie a Frances však byl v tomto ohledu spoleh. Fotoaparát vrátily v pořádku s triumfálním výrazem ve tváři.

Arthur Wright vyvolal snímky děvčat a opravdu na nich nalezl svou dceru a její sestřenku, kterak jsou obklopeny éterickými postavičkami s křídly. Pan Wright byl však řečeno dnešními slovy pragmatik a realista. Pravosti děje na fotografiích neuvěřil a považoval je za zdařilou fotomontáž dětských her. Ačkoli se děvčata ještě jednou do údolí vrátila, aby nafotila několik dalších snímků, přesto Elsiin otec na svém přesvědčení nic nezměnil. Celá vílí záležitost by nejspíš vyšuměla do ztracena, kdyby o dva roky později Polly Wrightová, matka Elsie, nenavštívila přednášku theosofické společnosti v Bradfordu.

Desetiletá Frances Griffithsová s pěti postavičkami víl na prvním z exponovaných snímků. Zdroj: Wikipedia
Desetiletá Frances Griffithsová s pěti postavičkami víl na prvním z exponovaných snímků. Zdroj: Wikipedia

Případ „víly“ začíná…

Součástí přednášky byla také diskuze na téma nadpřirozené bytosti a jejich reálný výskyt v přírodě. Paní Polly po krátkém váhání oslovila předsedu společnosti Edwarda L. Gardnera, aby mu vypověděla o snímcích své dcery a neteře z léta před dvěma roky. E. L. Gardnera vyprávění paní Wrightové velmi zaujalo a okamžitě požádal o předložení snímků a jejich negativů k důkladnému prozkoumání. Ačkoli nevylučoval výskyt těchto bytostí, chtěl mít jistotu, zda nejde o důmyslný podvrh, neboť lež a fabulaci E. L. Gardner ze zásady neuznával.

Negativy a snímky se tak dostaly k významnému expertovi na falzifikáty, Henry Snellingovi. Výsledek jeho zkoumání byl ohromující! Snelling zcela vyloučil jakékoliv trikové záběry, neboť nejde o snímky pořízené v uzavřené místnosti. Nejsou tudíž osvětlené a jakékoliv trikové manipulace spočívající v aranžování papírových figurek a dalšími montážemi jsou naprosto vyloučeny!

Veřejnost je tímto zjištěním zcela šokována. Autor Sherlocka Holmese, Sir Arthur Conan Doyle, milující nadpřirozeno a tajemno celou svou duší, se doslova nadchne pro tzv. cottingleyské víly. I on však nejprve nechá fotografie a negativy raději přezkoumat odborníky, nežli se svou podporou mladým fotografkám vystoupí veřejně. Závěr je jednoznačný – snímky jsou pravé.

To se již psal rok 1920. Obě mladé slečny dostaly vlastní fotoaparát s označeným filmem a byly požádány, aby se pokusily nafotit další snímky víl. Ve zmíněném roce a ještě o rok později vznikly další fotografie víl z Cottingley.

Lze říci, že v té době již byla veřejnost rozdělena na dva tábory. Jedna část obyvatelstva byla o pravosti fotografií skálopevně přesvědčena, druhá část v něm viděla jen výbornou iluzi dokonalé dětské hry. Důkaz, jak vyvrátit tvrzení první skupiny zastánců fotografií, však stále není…

Elsie Wrightová ve společnosti tančícího skřítka. Zdroj: Wikipedia
Elsie Wrightová ve společnosti tančícího skřítka. Zdroj: Wikipedia

Víly jako důkaz duševní poruchy?

S odvážným tvrzením přichází v první polovině 20. let expert na radium major Hall-Edwards. Netřeba mu míti za zlé, že fotografiím od samého začátku nevěřil, vždyť – jak se později prokázalo – byl jeho předpoklad velmi správný. Nicméně způsob, jakým vystoupil proti dospívajícím dívkám, nebyl zvolen právě citlivou cestou.

Frances a Elsie označil za osoby trpící silnými duševními poruchami a žádal o důkladné léčení jejich „bláznovství“. V podstatě tak obě děvčata klasifikoval téměř jako společensky nebezpečné tvory se silnou duševní poruchou. Ačkoli na obranu Frances a Elsie plamenně vystoupil opět Sir Arthur Conan Doyle, dívky samy (nejspíš po dohodě se svými rodinami) zcela ustoupily zájmu médií a přestaly poskytovat snímky nadpřirozených postaviček.

Vědecký spor ohledně pravosti fotografií se sice mezi nadšenci obou teorií táhl další léta, nicméně osoby Frances a Elsie nikdo fakticky nepostrádal. Obě dívky dospěly a založily si své rodiny. Zřejmě i ony na dlouhý čas pustily záležitost s vílami zcela z hlavy.

Frances Griffithsová s létající vílou. Zdroj: Wikipedia
Frances Griffithsová s létající vílou. Zdroj: Wikipedia

Legenda ožívá po padesáti letech

V roce 1966 bylo Elsie Hillové (dříve Wrightové) 65 let. Její sestřenici Frances Wayové (roz. Griffithsové) zbýval do šedesátky jeden rok. Obě tehdy již starší dámy se opět začaly dostávat do hledáčku médií.

Iniciátorem tohoto zájmu byl Peter Chambers z Daily Express. Ač si obě ženy zasloužily spíše klid a ohleduplné jednání, lze označit následující vývoj událostí doslova jako štvanici. Po skoro padesáti letech od vzniku první fotografie s vílami musely obě tehdejší dívenky v televizi při výslechu připomínající spíše soudní přelíčení (nechyběla dokonce ani přísaha na Bibli) opakovat, že jejich fotografie byly pravé a nic na nich zachyceného není dílem jakéhokoliv podvrhu.

Televizní vysílání, jehož moderátor byl obletován trikovými postavami, které vypadaly jako víly, postrádalo jakýkoliv ohled a citlivost. Zastánci i odpůrci fotografií se nakonec shodli na jediném – buď jejich pravost dokázat či vyvrátit, ale zajistit již konečně oběma stárnoucím paním mediální klid.

Další fotografie Elsie Wrightové s tajemnou vílou. Zdroj: Wikipedia
Další fotografie Elsie Wrightové s tajemnou vílou. Zdroj: Wikipedia

Záhada prolomena po šedesáti letech

Obě staré paní vystoupily ještě několikrát na televizní obrazovce. V roce 1976, rok před prolomením jejich tajemství, se obě v interview s Austinem Mitchellem na televizní stanici Yorkshire shodly na tom, že víly nemůže vidět racionálně založená osoba. Proto jsou zjevitelné pouze dětem nadšeným pro svět pohádek a nadpřirozena.

Připustily tak sice nepřímo, že by jejich fotografie nemusely být pravé, nicméně přímo žádné přiznání vyřčeno nebylo. Zvrat nastal až o rok později v úvodu tohoto článku zmíněným šokujícím zjištěním spisovatele Freda Gettingse.

Sheppfersonova ilustrace z knihy „Princess Mary‘s Gift Book“, jež se stala hlavním podkladním důkazem pro vyvrácení pravosti fotografií víl z Cottingley. Zdroj: Wikipedia
Sheppfersonova ilustrace z knihy „Princess Mary‘s Gift Book“, jež se stala hlavním podkladním důkazem pro vyvrácení pravosti fotografií víl z Cottingley. Zdroj: Wikipedia

Jakmile byl na světě důkazní materiál, z něhož bylo i laickým okem velmi zřetelně patrno, že tančící víly z kresbiček v dětské knize a tančící víly na fotografiích obou sestřenic jsou si více než nápadně podobné, započala nová analýza fotografií s cílem prokázat, že jde o 60 let starý falzifikát.

Srovnání nadpřirozených bytostí z fotografií a z ilustrací v dětské knize. Zdroj: Wikipedia
Srovnání nadpřirozených bytostí z fotografií a z ilustrací v dětské knize. Zdroj: Wikipedia

Ačkoli je tedy na přelomu 70. a 80. let minulého století víc než zřejmé, že nadpřirozené bytosti z Cottingley jsou jen vynikající fotomontáží, stoprocentně tento fakt nemůže potvrdit ani sebelepší fotografický analytik. Chybí totiž to nejdůležitější – přiznání autorek fotografií, že si dlouhá desetiletí zahrávaly s myšlením veřejnosti. Obě „děvčátka“ již dávno překročila sedmdesátku, obě již zřejmě cítí, že jejich čas vyměřený na tomto světě se může naplnit každým dnem. Osmdesátiletá Elsie a čtyřiasedmdesátiletá Frances konečně před celým světem přiznávají: „Ano, byl to podvrh!“

Papírové víly uvádí do pohybu obyčejná jehlice

Pro výtvarně nadané dívky – zejména Elsie uměla výborně malovat – nebyl až takový problém překreslit postavičky z knihy na papír. Stačilo pečlivě doladit rysy a detaily, vystřihnout postavy nůžkami a napíchnout je na jehlice, které dívky při fotografování skryly tak důmyslně, že je nebylo možno postřehnout a neodhalila je ani pozdější důkladná expertíza fotografií.

Pouze na jediné z fotografií, jež představuje Frances s tančícím skřítkem, je velmi matně patrna špička kloboukové jehlice, kterak prochází papírem. Tohoto detailu si všiml dokonce i sám Sir Arthur Conan Doyle, nicméně jeho přesvědčení o pravosti víl se tím ještě posílilo, neboť se domníval, že se jedná u skřítka o oblast pupku. Tuto drobnou tečku považoval za jasný důkaz rozmnožovacího procesu u víl a skřítků stejně jako v případě lidských bytostí!

Není bez zajímavosti, že případem Cottingley se zabýval také milovník záhad a tajemna A. C. Clarke ve svém pořadu Svět tajemných sil (z roku 1985), v díle s názvem Fotografie myšlenek. V původním znění se dá najít na YouTube: první, druhý, třetí díl; téma začíná na konci první části.

Otevřené tajemství poslední fotografie

Obě amatérské fotografky již dávno opustily tento svět. Mladší Frances zemřela roku 1986 ve věku 79 let. O dva roky později ji následovala také starší Elsie jako 87letá. Smířlivější Elsie, která v sobě zřejmě jako starší z dvojice cítila potřebu vysvětlit jejich dětské konání, přiznala bez výhrad, že všech pět exponovaných fotografií víl jsou podvrhy.

Frances však až do své smrti trvala na teorii, že poslední fotografie, na níž jsou vyfoceni samotní skřítkové bez přítomnosti děvčat, je zaručeně pravá.

Údajně jediná „pravá“ fotografie víl z Cottingley. Zdroj: Wikipedia
Údajně jediná „pravá“ fotografie víl z Cottingley. Zdroj: Wikipedia

Francesina dcera dokonce 4. ledna 2009 vystoupila v televizi BBC, kde neochvějně potvrdila matčino tvrzení, že poslední pátá fotografie stará již bezmála jedno století, je zaručeně pravá a bez jakýchkoli fotomontážních zásahů mladých fotografek. Podívejte se a video z tohoto pořadu:

Od nevinné dětské hry letos uplynulo 95 let. Milovníci záhad toužící po důkazech o existenci nadpřirozených bytostí se chytají stébla v podobě páté fotografie z Cottingley a chtějí věřit v její pravost. Z odborného hlediska je toto tvrzení pro dnešní fotografické experty úsměvnou záležitostí. Navzdory pokročilým moderním technologiím se však dnes již nesnaží vyvrátit milovníkům pohádkových postav jejich přesvědčení za každou cenu. Ponechávají tak každému, u něhož i v dospělosti stále přetrvává kousek z dětské duše, ztotožnit se s mladičkými dívkami Elsie a Frances a prostřednictvím jejich dochovaných snímků se přenést do radostného světa, kde neexistují žádné z problémů všedních dnů.

Tip: Téma víl z Cottingley pěkně zpracovává česká Wikipedia, podrobné téma je také v anglické Wikipedii.

Nejčtenější