Vědci podrobili výzkumu hospodské rvačky

Radomír Dohnal  |  Věda

Břinkot rozbíjeného skla, padající židle a vzduchem svištící popelníky. Snad každý měl možnost někdy zažít hospodskou rvačku, ať už jako pasivní přihlížející, nebo aktivní, byť často nedobrovolný, účastník.

Nepříjemné polízanice, při kterých „visí facky ve vzduchu“ a agresivní konflikty mezi muži, které se řeší přímo pěstmi, se staly předmětem netradičního výzkumu Pensylvánské univezity. Ne že by se profesoři a studenti sociologie báli jít přímo „do kotle“, ale přeci jen za sebe raději poslali do jámy lvové náhradu. Během pětadvacetihodinového školení připravili na náročnou práci barových povalečů 148 skrytých pozorovatelů, které následně vyslali do barů v kanadském Torontu.

Pozorovatelé se měli zorientovat v neznámém prostředí a vyrazit do jednoho z mnoha desítek nočních barů s kapacitou větší než 300 lidí. Tady měli v klidu vyčkávat a podrobně si zaznamenávat okolnosti, za kterých docházelo ke konfliktům. Nutno podotknout, že barovým rabijátům nepřišla přítomnost zvědavců, značících si něco do deníčků, vůbec rušivá. Pozorovatelé, kteří dohromady proseděli ve 118 nočních barech 1334 nocí, totiž napočítali na 1057 konfliktů, z nichž 860 vyhodnotili jako „vyhrocené“.

Pěstí ano, židlí ne

Než ale soudit nečitelné příčiny těchto konfliktů, které se zvrhly v pěstní potyčky, zajímali se sociologové pod vedením Michaela Parkse o průběh a zapojení dalších lidí do konfliktu. Za zásadní na své práci považují badatelé zjištění, kdy se nejpravděpodobněji ostatní přihlížející pokusí utlumit svár mezi zápasníky. Pozorovatelé totiž shodně uvádějí, že k intervenci lidí z okolí dojde zpravidla tehdy, když se násilí mezi rváči přiblíží eskalační hranici, za kterou by už hrozilo vážné zranění jednoho ze zápasníků.

Jinými slovy, dokud vzduchem lítají jen nadávky a občas nějaká ta rána, nechává to všechny v klidu. V ten moment, kdy se začnou přerážet půllitry a skleničky o hlavu, se z pozorovatelů stanou aktivní účastníci, kteří se snaží soupeře od sebe oddělit. Prakticky 65 % torontských rvaček tak díky zásahu zvenčí skončí dříve, než začnou být zajímavé pro krvežíznivého diváka. „Čím agresivnější se střetnutí mezi muži stává, tím roste i pravděpodobnost, že okolí zasáhne a utlumí takový konflikt,“ říká Parks. „Pravděpodobnost zásahu zvenčí vzrůstá přímo úměrně tomu, jak moc jsou zápasníci intoxikovaní alkoholem.“

Konec gentlemanů v Torontu

Poněkud smutné ale je, že v torontských barech bychom jen těžko hledali bezpráví trestající gentlemany, které známe ze stříbrného plátna. Násilí, probíhající mezi mužem a ženou, je vnějším okolím utlumeno jen v 17 % případů. „Vypadá to skoro jako přímé potvrzení naší hypotézy,“ říká Parks. „Konflikty mezi muži a ženami se totiž vyznačují nízkou intenzitou (tj. nehrozí u nich většinou vážné zranění – rozbitá lebka, pobodání, atd.), a tak okolí nemá potřebu do takové bitky intervenovat.“

Konflikty probíhající mezi mužem a ženou jsou vnějším okolím utlumeny jen v 17 % případů
Konflikty probíhající mezi mužem a ženou jsou vnějším okolím utlumeny jen v 17 % případů

Použité zdroje:

Nejčtenější