Upíři a kanibalové jsou i mezi mšicemi

Jaroslav Petr  |  Příroda

Pozor, ať vás nepokoušou! Na první pohled se tváří jako ryzí vegetariáni. Ve skutečnosti pijí mšice svým obětem krev.

Klony mšice kyjatky hrachové (Acyrthosiphon pisum) mají krvelačné choutky. Odnáší to obvykle jiné mšice. Ale k úhoně může přijít i nevinný „kolemjdoucí“.

Klonovaná pohroma zahrad a polí

Mšice se dokonale přizpůsobily životu „pijáků rostlinných šťáv“. Ústním ústrojím dokážou nabodnout rostlinu a vysávat živiny, které kolují rostlinnými pletivy. Často páchají citelné škody zemědělcům i zahrádkářům, protože se rychle namnoží do astronomických počtů a pak doslova zaplaví každou rostlinu.

Samečky a samičky můžeme potkat jen na podzim, kdy dochází k páření. Samice pak naklade vajíčka, která na rozdíl od svých rodičů přečkají zimu. Na jaře se z vajíček vylíhne první pokolení mšic a v něm jsou výhradně samičky. Ty rodí další pokolení samiček bez toho, že byly oplozeny. Odborně se tomuto procesu říká partenogeneze. Potomci vznikají z neoplozených vajíček a jsou to vlastně klony své matky. Díky tomuto přírodnímu klonování se počty mšic rychle vyšplhají do astronomických výšin. Každá mšice hledá něco k snědku a vůbec není vybíravá.

Některé mšice se v období potravinové nouze uchylují ke kanibalismu. Nepohrdnou ani lidskou krví.
Některé mšice se v období potravinové nouze uchylují ke kanibalismu. Nepohrdnou ani lidskou krví.

Upíři a kanibalové

Mšice se pokoušejí nabodnout i lidskou kůži pokud se na ni dostanou. Bodnutí jejich savým ústním aparátem je docela nepříjemné. Britští vědci pod vedením Simona Leathera z Harper Adams University v Newportu nyní zjistili, že se mšice kyjatky hrachové uchylují dokonce ke kanibalismu. Toto krvavé divadlo popsali Leather a spol. ve studii publikované ve vědeckém časopise Insect Science.

Především v obdobích nouze vyvolaných například suchem napadají mšice kyjatky hrachové jiné jedince svého druhu. Zajímavé je, že potomci se vyhýbají svým matkám a přednostně sají tělní tekutiny z nepříbuzných jedinců. Schopnost mšic rozeznat příslušníky vlastního klonu od jiných klonů byla pro vědce velkým překvapením.

Pokud je ale nouze o potravu skutečně drtivá, přestanou si mšice vybírat a pustí se i do příbuzných. Obvykle ale i potom upřednostňují starší jedince, často své rodiče, před mladšími jedinci z řad svých sourozenců. Zřejmě tu příroda vychází z předpokladu, že starší mšice už předaly svou dědičnou informaci dalším pokolením. Likvidace mladších sourozenců by oslabila stávající generaci mšic a snížila by její vyhlídky na přežití.

Nejčtenější