Umělé žábry vodního pavouka

Jaroslav Petr  |  Příroda
Vodouch stříbřitý. Foto: Wikipedia, Norbert Schuller

Vodouch stříbřitý si buduje pod vodou „potápěčský zvon“, který má obdivuhodnou vlastnost – samočinně čistí vzduch.

Jediný druh pavouka tráví celý život pod vodní hladinou. Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica) si snová pod vodou z pavučiny „potápěčské zvony“, ve kterých hromadí vzduch z bublinek na svém zadečku.

Pavučinový zvon neslouží jen jako prostá zásobárna vzduchu, ale také jako regenerační stanice. Vydýchaný vzduch se v něm zbavuje oxidu uhličitého a obohacuje se o kyslík.

Pavoučí zvon

Princip potápěčského zvonu je jednoduchý. Nádoba obrácená dnem vzhůru a ponořená pod vodní hladinu v sobě zadrží vzduch a potápěči z něj pak během ponoru dýchají. Rozměrnější zvon jim může posloužit dokonce jako útočiště. Nejde o žádnou žhavou novinku. Poprvé popsal princip potápěčského zvonu už ve 4. stol. př. n. l. Aristoteles. Ponor v moři podnikl s pomocí potápěčského zvonu například Alexandr Makedonský.

Pokud by měl být na potápěčský zvon udělen patent, byl by nejžhavějším kandidátem patentové listiny pavouk vodouch stříbřitý. Ten snová pod vodou hustou pavučinu, pod kterou dokáže nashromáždit velkou vzduchovou bublinu. Tu pak využívá jako potápěčský zvon například k poklidné konzumaci ulovené kořisti.

Vodouch transportuje vzduch na chloupcích, jimiž má porostlý povrch těla. Jemný stříbřitý povlak vzduchových bublinek a celoživotní pobyt ve vodě dal vodouchovi stříbřitému i jeho vědecké jméno. Pavouk nabere vzduch na hladině a na chloupcích zadečku jej transportuje pod síť zvonu. Tam bublinu uvolní.

Vodouch a jeho kořist na následujícím videu:

Pod dohledem optody

Biologové Roger Seymour z australské University of Adelaide a Stefan Hetz z Humboldt-Universität zu Berlin využili k měření koncentrace kyslíku v pavoučím zvonu tzv. optodu, což je senzor využívající tenkého optického vlákna. Optodu lze vsunout do bubliny v pavoučím zvonu bez toho, že by to znamenalo zásadnější zásah do soukromí pavouka. Živočich si optody často ani nevšimne. Vědcům to dovolilo sledovat koncentraci kyslíku ve vzduchové zásobárně pavoučího potápěčského zvonu čtyřiadvacet hodin denně.

Výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of Experimental Biology byly překvapivé. Pavouk je při pobytu v bublině svého zvonu neuvěřitelně hospodárný. Spotřebovává jen velmi málo kyslíku a produkuje málo oxidu uhličitého. Jeho zvon navíc funguje jako umělé žábry. Oxid uhličitý uniká z bubliny do okolní vody a naopak, do bubliny proniká z venku kyslík. Díky tomu nemusí pavouk tak často obnovovat zásobu vzduchu ve zvonu.

Největším nepřítelem vodoucha je okolní vodní tlak, který tlačí na klenbu zvonu. Klenba se proto stále zplošťuje. Po 24 hodinách ji pavouk musí znovu „podepřít“, aby se náležitě vyklenula. Udělá to tak, že pod ni zavleče větší množství vzduchu.

Nejčtenější