Tři staré technologie, které si počkaly na úspěch

Karel Javůrek  |  Technika

Některé technologie se objeví ve správnou dobu, a některé zase moc brzy. Dokonce tak brzy, že na svůj úspěch čekají i přes sto let.

Každý rok vznikne spousta nových technologií a také produktů, které na těchto technologiích staví. Nejdříve bývají k dispozici pouze pro ty nejmajetnější, především kvůli vysoké ceně, která se snaží zaplatit dlouhý vývoj. Mezi prvními uživateli technických novinek bývají obvykle tzv. early adopters, kteří rádi zkoušejí nové věci. Teprve úspěch u této skupiny dovoluje pokračovat produktu, službě či technologii v úspěšném rozšíření i v masovém měřítku.

Pojďme se podívat na objevy, které si na hromadné využití musely velmi dlouho počkat.

Fotovoltaika a první satelity

Energie není jen ve hmotě, ale také ve světle, které k nám v podobě fotonů již několik miliard let neustále proudí od Slunce. V roce 1839 objevil francouzský fyzik Alexandre-Edmond Becquerel díky zkoumání chemických procesů s fotografiemi také fotovoltaický efekt.

První reálná fotovoltaická buňka z tenkých vrstev zlata byla ale k dispozici až v roce 1883, o což se postaral Charles Fritts. Po několika dalších objevech se na tento segment zaměřil i Albert Einstein, který fotoelektrický efekt vysvětlil teoreticky a v roce 1921 za to dostal Nobelovu cenu za fyziku.

Až po dlouhé odmlce se v roce 1954 podařilo v Bellových laboratořích vyrobit první použitelné a efektivní solární články. Zpočátku byly určeny jen pro hračky a jednoduché věci, protože výrobní cena totiž byla proti elektřině z uhelných elektráren až stonásobně vyšší (250 dolarů za jeden watt).

Zvrat nastal s příchodem prvních satelitů, které potřebovaly být napájeny ve vesmíru. Baterie dlouho nevydržely, a tak byl, i přes počáteční skeptický přístup, u čtvrtého vesmírného satelitu Vanguard 1 zvolen pro prodloužení výdrže a funkčnosti solární článek. Jen pro zajímavost, tento satelit drží rekord v nejdelší době pobytu lidského objektu ve vesmíru, která v roce 2008 dosáhla na rovných 50 let.

Sedmdesát tisíc panelů solární elektrárny Nellis v nevadské poušti produkuje 14 MW elektrické energie. Podívejte se na ni také na leteckém snímku. Foto: Wikipedia
Sedmdesát tisíc panelů solární elektrárny Nellis v nevadské poušti produkuje 14 MW elektrické energie. Podívejte se na ni také na leteckém snímku. Foto: Wikipedia

Postupně zlepšovaná technologie však zažívá hlavní rozmach až nyní. Efektivita u běžně prodávaných solárních článků už dosahuje 20 %; ve výhledu je však již spousty dalších technologií, které dokážou pracovat i s různým frekvenčním pásmem elektromagnetického záření, a tím teoreticky dosáhnout několikanásobně lepší efektivity. Solární elektrárny jsou stále populárnější, a to i u samostatných domů. Jednotlivé společnosti vyrábějí solární články v řádu stovek megawattů za rok. Když výrobce sečteme, jsme už jistě ročně v řádu jednotek či desítek gigawattů.

Tato hodnota bude stoupat. Běžná elektronická zařízení totiž spotřebovávají stále méně energie, jsou úspornější a dovolují tak postupně nasadit i tento způsob napájení. Samozřejmě ve spolupráci s moderní baterií.

Technologie solárních článků a vývoj jejich efektivity. Foto: Wikipedia
Technologie solárních článků a vývoj jejich efektivity. Foto: Wikipedia

Extrémní výpočetní výkon s vysokou spotřebou elektrické energie se přesouvá do datacenter a zde přichází pojem virtualizace.

Virtualizace a cloud computing

V dnešní době lze vidět virtualizaci a použití cloud computingu takřka všude, provozování systému ve virtuálním stroji na skutečném hardwaru je běžné i u domácích uživatelů. Prvními průkopníky v této oblasti byli inženýři z IBM, kteří představili experimentální systém IBM M44/44X už v sedmdesátých letech minulého století.

Dnes již může kdokoli velmi snadno a velmi rychle získat obrovský výkon přesně dle potřeby, přičemž cena je přímo úměrná výkonu a tím i rychlosti zpracování v rámci využití možností celého systému. Pro firmy odpadá nutnost starat se o hardware, stačí si koupit přesně tak dimenzovaný výkon, který je potřeba. V případě virtualizace několika systémů na jednom hardwaru lze navíc výkon efektivně využít a zároveň zcela oddělit jednotlivé běžící systémy.

S virtualizací souvisí i cloud computing, který v moderním pojetí používáme ve službách jako Facebook, Twitter, Google a další. Domácí či mobilní počítače se staví do pozice tenkých klientů, stahujících obsah ze vzdálených serverů, které se starají o zpracování všech dat.

Elektrické automobily

První miniaturní autíčko s elektrickým pohonem bylo vyrobeno již v roce 1828. Po roce 1840 byly dostupné první nabíjecí baterie, které dokázaly uchovat energii pro pozdější využití. O pár desítek let byla technologie baterií opět vylepšena a první skutečné elektrické automobily byly vyrobeny ještě před začátkem 20. století. Byly překonány první rychlostní rekordy (přes 100 km/h), běžné elektrické automobily ale jezdily rychlostí kolem 20 až 30 km/h.

Na videu vidíte Baker Electric, jedno z prvních elektrických aut z roku 1901.

Elektromobily byly oproti benzínovým modelům sice pomalejší, ale nebylo nutné složité řazení, nebyly hlučné a nenašli byste u nich žádný černý kouř nebo vibrace od motoru. Pro svou vysokou cenu byly oblíbené především u majetných občanů, kteří je vzhledem ke krátkému dojezdu (50–60 km) používali výhradně pro jízdu po městě. Luxusem bylo i to, že auta nevyžadovala ruční startování pomocí kliky.

Elektrické automobily byly na přelomu století velmi úspěšné. V té době bylo 40 % z registrovaných vozidel na parní pohon, 38 % na elektrický a 22 % na benzínový. Nevýhody elektrických aut se ale začaly silně projevovat s vybudováním silnic mezi jednotlivými městy a tedy nutností delšího dojezdu, který u benzínových modelů nebyl problém. S objevením ropných ložisek se navíc stala nafta levnější a benzínová auta úspornější. Jejich cena časem klesla na polovinu až třetinu elektrických modelů, což znamenalo pro stále dražší elektrické automobily pomalý a jistý konec.

Reklamy na jednoduché elektrické automobily byly mířené především na dámy. Foto: Wikipedia
Reklamy na jednoduché elektrické automobily byly mířené především na dámy. Foto: Wikipedia

Realitu dnešní doby asi každý zná. I když se v průběhu století tu a tam objevovaly elektrické automobily, velký úspěch nenastal. Alespoň do dnešní doby. Stejně jako před sto lety způsobila vítězství benzínových automobilů ekonomická situace, dočkáme se možná i nyní.

Cena nafty a benzínu stoupá, zatímco cena elektřiny pro nabití dnešních elektrických automobilů je nižší. Moderní elektrické automobily začínají mít i použitelný dojezd několik stovek kilometrů, svůj elektrický model chystá nebo již má takřka každá velká automobilka.

Města začínají nakupovat malé levné dobíjecí terminály, které vlastně stačí připojit do stávající elektrické sítě, bez nutnosti stavět čerpací stanice s nádržemi jako u kapalných a plynných paliv.

A v garáži do zásuvky. Foto: Wikipedia
A v garáži do zásuvky. Foto: Wikipedia

Po mnoha letech od objevů primárních technologií tak možná budeme jezdit elektrickými automobily se solárními články, přičemž vše bude řídit samonaváděcí systém od Googlu, jehož velká část bude ve virtualizovaných serverech.

Nejčtenější