Transportní fenomén jménem europaleta

Andrea Marková  |  Historie
Foto: Profimedia.cz

Proč se stává objektem padělatelů, kdy se přemístila ze skladů do obýváků a jak to, že si s ní v USA nerozumějí?

Europaleta – na první pohled jen pár prken a špalíků stlučených hřebíky… Co je na ní vlastně tak zajímavého? Jméno vynálezce sice neznáme, ale ví se, že první europaleta byla standardizována pro železniční dopravu a její vynález uspořil při nakládání zboží více než deset procent času. Čas jsou peníze, a tak se palety rychle rozšířily jako šikovný prostředek, který usnadní převážení téměř jakýchkoli produktů, ať už od výrobce do skladu, či k obchodníkovi, prostě kamkoli. Palety zůstávají neustále v oběhu, prodávají se, vykupují a vyměňují kus za kus, díky certifikátům je jejich neměnná kvalita zaručena. Z těchto důvodů má jejich výroba přísná a přesná pravidla.

Palety pendlují po Evropě (a nejen po ní) sem a tam, proto se vám může snadno stát, že někde v přístavním městečku ve Švédsku narazíte na paletu označenou ČD a naopak v Čechách budou na jedné hromadě naházené palety s označením různého místa původu, respektive schvalující železnice (nezapomínejme, že paleta je původně určena pro železniční přepravu). Tuto značku najdeme na levém špalíku na delší straně palety (u českých palet zmiňované ČD).

Další vypálené značky na špalících europalet jsou EUR a EPAL, které ukazují, že paleta splňuje přísná pravidla European Pallet Association. Na středním špalíku je pak navíc kód výrobce, z něhož můžete (pokud jste příslušného kódu znalí) vyčíst, kdy a kdo paletu vyrobil.

Foto: Profimedia.cz

Bez hub a plísní

Hned poté, co se v roce 1961 europalety objevily, jejich výrobu zaštítila Mezinárodní železniční unie (UIC), která po sedmi letech sjednotila přesné standardy toho, jak má europaleta vypadat. Kvalita palety je klíčová i proto, že nosnost jedné palety je opravdu úctyhodná – až 2000 kilogramů, ač ona sama váží od 20 do 24 kilogramů. Dřevo může být různě vyschlé, proto ten tolerovaný rozdíl ve váze. Používají se různé typy dřeva – od jehličnanů (smrku, jedle, borovice) až po listnáče (např. dub, jasan, olše). Norma je dokonce na hřebíky, a to nejen na použitý typ, ale také na to, kde přesně jsou v paletě zatlučeny. Mimochodem jich je v jedné paletě osmasedmdesát.

Vyrábět, prodávat a opravovat palety mohou pouze autorizované společnosti, vše je přísně kontrolováno asociací. Přesto se europalety stále falšují: faky jsou z nekvalitního dřeva, chybí kontrola materiálu – speciální hřeby, jejich počet – a samozřejmě i kvalita zpracování.

I použité palety musejí splňovat řadu podmínek. O chybějící značce EUR se zmiňovat netřeba, neprojde ani paleta s chybějícím prknem či prkny, shnilá, špinavá, poškozená tak, že jsou vidět hřebíky. Cena použité palety se odvíjí od jejího stavu, palety se po výkupu recyklují a dávají zpět do oběhu. Samozřejmě také komponenty používané k opravě palet mají svůj certifikát, prkénka a špalíky musejí být z jednoho kusu dřeva, samozřejmě naprosto zdravého, kontrolují se plísně, hniloba, napadení houbou či škůdci.

Foto: Profimedia.cz

Americké potíže

Podle odhadů může být po celém světě zároveň v oběhu až pět set milionů europalet. Europaleta je stále nejmasověji rozšířená na starém kontinentě. Důvodů je víc. Jedním z nich je fakt, že si europalety příliš nerozumějí s podobně důležitým, jen o pár desítek let starším, důležitým vynálezem z oblasti přepravy – kontejnerem. Ač jde o vynález původně britský, po druhé světové válce se masově rozšířil v USA.

Problémem, proč příliš nejdou palety s kontejnery dohromady, je rozpor mezi angloamerickou a metrickou měrnou soustavou. Klasická paleta měří 1200×800×144 mm a kontejner má od 20 do 53 stop na délku.

Nebudeme se zatěžovat přesnými počty, věřte ale, že podnikatelé v přepravě to mají dobře spočítané – do kontejneru nelze naskládat palety tak, aby byl ekonomicky využit celý vnitřní prostor. A vozit prázdný vzduch? To by přece žádný podnikatel neudělal… Přesto se europalety rozšiřují i v USA, a tak se není ani co divit, že se kvůli nim vyrábějí kontejnery o pět centimetrů širší, tudíž s europaletami kompatibilní. Tyto kontejnery používají rádi zejména evropští lodní přepravci.

Kompromisy nedělají jen výrobci kontejnerů. I evropští paletáři myslí na zámořské obchody a vyrábějí varianty své standardní palety (EUR, EUR 1). Ta s rozměry 1200×1000 mm (EUR 2 a 3) téměř přesně koresponduje s nejběžnější používanou americkou paletou (40×48 palců). Padělkem není ani malá paleta EUR 6, která měří přesně polovinu standardní velikosti. Ta se může použít v případě příliš úzkých dveří do budovy, v níž chcete palety složit. Další plus europalety je totiž fakt, že se vejde do většiny typů běžných dveří. Její užší strana měří 800 milimetrů a dveře (podle normy DIN) obvykle mívají šířku od 850 do 2000 mm.

Foto: Profimedia.cz

Díky poptávce evropských společností po dovozu amerického zboží na europaletách se „europaletový byznys“ rozvíjí i v zámoří. A to z důvodů už zmiňovaných – na rozdíl od typů používaných běžně v Americe není problém v Evropě použité europalety prodat či vyměnit za jiné. Navíc řada evropských firem disponuje přepravní technikou, která je zařízena právě na skládání a převážení europalet, tudíž jiné vůbec nepřijímá. Europalety jsou navíc na rozdíl od jiných typů palet oproštěny od daně díky tomu, že jsou určeny k recyklaci. Razítko EUR je zárukou kvality. Europalety mají zároveň akreditaci ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci).

Poslední výhoda je ta, že díky přísným normám a značení lze přesně vystopovat původ každé jednotlivé palety a tím se vyhnout padělaným kusům, u nichž hrozí, že například nevydrží garantovanou nosnost europalety, a už jenom pouhá představa toho, co by se stalo s těžkým nákladem, kdyby pod ním paleta nevydržela, je poněkud katastrofickou vizí.

Avšak nejen za mořem, také v Evropě se používají typy palet, které nemají certifikáty, nemohou tedy nosit označení EUR a jsou různých tvarů a velikostí. Existují palety papírové i plastové (vhodnější pro styk s potravinami), vyrábějí se různé dřevěné i kovové nástavce na palety. Základní jednotka, která letos slaví své jednapadesátiny, je však jedna jediná, a pokud jste dočetli až sem, rozhodně si ji už nikdy nespletete.

Industriál v interiéru

Recyklace, DIY (do it yourself = udělej si sám) apod. jsou pojmy, které čím dál tím častěji slyšíte nejen od hippiesáckých ekologů. „Čím je společnost vyspělejší, tím více touží po prostých věcech,“ vysvětlují designéři trend kombinování designového nábytku s tím recyklovaným. Nejen loftové byty dnes sázejí na industriální estetiku.

Palety jako sedátka či stolky najdeme i ve veřejných prostorách – jednou jako levnou náhražku nábytku, jindy jako neotřelý design. Využívají je studentské kluby i bary a restaurace. V takovém případě samozřejmě není nutné volit standardizovanou europaletu, ač její výhodou jako nábytku může být její kvalita (hned tak pod vámi nepraskne) a koneckonců vypálené „cejchy“ jsou zajímavou dekorací.

Foto: Profimedia.cz

Britská společnost Pallet Furniture, kterou založil designér Alistair Stephens, se na nábytek z palet přímo specializuje. Většinou je ale třeba postupovat podle DIY aneb „udělej si sám“ konceptu, který je též velmi trendy. Webové stránky o bydlení (počítaje i ty s top designem) předkládají ukázky paletového nábytku – od stolků přes pohovky i postele až po vertikální zahrady. Na tu se můžete podívat například do pražské restaurace Epopey, kde paletová stěna slouží k pěstování bylinek.

Nijak náročné není si dle DIY principu nějaký ten paletový designový kousek do domácnosti vyrobit. Novou paletu koupíte za necelé dvě stovky, použitou podstatně levněji – pak už jen přimontovat kolečka a připevnit bezpečnostní sklo a máte luxusní konferenční stolek, anebo polštáře ze starého gauče a je tu stylová sedačka… Neopracované dřevo stačí zbrousit a namořit či nalakovat. Palety se používají také na stěnu jako věšáky – stačí zasurfovat po internetu a nápadů na paletový nábytek na vás vykouknou desítky.

Článek vyšel v časopisu ForMen 11/2012

Nejčtenější