Splněný sen, jsem na dvou místech současně

Helena Vrecková  |  Věda

Být fyzicky na více místech najednou je technicky nemožné. Nikdo však nepočítal s možností, že by se na cesty za nás vydal robot.

Touha člověka bořit hranice je obrovská. Chtěl by obydlet Měsíc, cestovat časem nebo se alespoň teleportovat někam do tepla. O většině věcí jsme se už dočetli v článcích Karla Javůrka, že možné nejsou nebo že by byla jejich aplikace zbytečně složitá, a proto se nikdy neuskuteční. Avšak v článku „Virtuální realita místo teleportace. Přivítejte Matrix“ zazněla myšlenka, že teleportace ani není třeba. Stačí jen dostatečný počet podnětů ze vzdáleného prostředí.

Absence fyzického kontaktu

K tomuto účelu by byla virtuální realita absolutně dostačující. Co když jsou však na druhé straně osoby, které s námi chtějí udržovat aktivní kontakt? Například na oslavu svátků se vzdálenou rodinou by stačilo být na daném místě jen reprodukovaně. Avšak klasická představa hologramu je dobrá asi jen pro krátký rozhovor, a pro ten si vystačíme dostatečně jen se zvukem.

Jak tedy vyřešit delší kontakt s lidmi na dlouhé vzdálenosti? Mnoho lidí by nemuselo dobře snášet, že se musí dívat jen na holografický obraz, od kterého nemají dostatečnou odezvu. Člověk touží po kontaktu (oprostíme se od představy, že to, co není životně důležité, není důležité vůbec).

Tyto problémy řešili i japonští vědci z technologické univerzity Toyohashi ( Toyohashi University of Technology’s Advanced Interdisciplinary Electric Research Center) zabývající se robotikou. Vytvořili proto systém, který člověku umožňuje ovládat dálkově robota, který pak člověka fyzicky zastupuje na vzdálených místech.

NAVIgoid se ovládá pohybem trupu do stran. Zdroj: Dzmitry Tsetserukou
NAVIgoid se ovládá pohybem trupu do stran. Zdroj: Dzmitry Tsetserukou

Ruku v ruce s NAVIgoidem

Robotický systém přenosu dat umožňuje člověku nabýt pocit, že je přítomný jinde, než ve skutečnosti. Smysl spočívá v tom, že člověk bude mít k dispozici podněty jako zrak, sluch a hmat (o přiřazení i čichu se dá uvažovat do budoucna). Uživatel by tak mohl reálně ovlivňovat i místo, kde by byl pouze zástupně.

Stále jsme se však nedostali k tomu, jak systém funguje. NAVIgoid, jak byl systém nazván, využívá robota na kolech, který se může volně pohybovat. Robot má vestavěné kamery, které přenáší stereoskopický obraz k uživateli. Díky laserovým dálkoměrům může skenovat okolí a mapovat překážky, živé osoby, detekovat tvary a rychlost pohybu předmětů. Navigování robota je tak snadnější a bezpečnější.

Záběry z testování NAVIgoidu:

Informace se mezi robotem a uživatelem přenáší bezdrátově. Ovládání robota se děje skrze široký pás s flex senzory, který má uživatel kolem trupu. Ten funguje jako počítačová myš (pohybem trupu dopředu se i robot rozjede vpřed, náklonem dozadu začne robot couvat, stejně reaguje na pohyb do stran).

Robotí pohlazení

Přenos informací však není jen jednostranný. Stejně jako uživatel posílá signály robotovi, i robot odešle uživateli signál, pokud například detekuje ve svém okolí přicházející lidi. Technici by však chtěli získat i mnohem větší hmatovou odezvu. Robot by měl být schopen kopírovat pohyby rukou uživatele. To umožní udržovat částečný fyzický kontakt i na velkou vzdálenost a „osahat“ si tak objekt díky implementovanými hmatovými čidly. Navíc umožní člověku manipulaci s předměty.

Robotický systém vzdálené manipulace s předměty, který by tvůrci NAVIgoidu chtěli také využít:

Ačkoliv je NAVIgoid jako systém velmi zajímavý, sami tvůrci si kladou otázku, zda budou i lidé ochotní být ve fyzickém kontaktu s robotem. Přeci jen je rozdíl, zda vám položí ruku na rameno člověk nebo kovová konstrukce. Proto se již polemizuje o budoucnosti, kdy by měl mít robot lidskou tvář, aby byl lidem kolem příjemnější a bližší. Dalším krokem bude také různorodost těchto robotů dle způsobu jejich využití.

Ukázka fungování flex senzoru, kterého bylo využito k sestavení ovládacího pásu:

Nejčtenější