Soukromý kosmodrom Richarda Bransona otevřen

Petr Kubala  |  Vesmír
WhiteKnight Two bez nákladu (Zdroj: Armchair Aviator, Flickr)

Richard Branson je slavným miliardářem a vizionářem, který se proslavil svými plány na lety do vesmíru i založením revolučního týmu Formule 1. Nové Mexiko mu nyní dalo dárek v podobě prvního soukromého kosmodromu.

Už je to nějaký ten pátek, přesněji 7 let, co Richard Branson spoluzakládal společnost Virgin Galactic s cílem postavit první soukromý raketoplán a vyhrát s ním soutěž Ansari X Prize a tučnou prémii 10 milionů dolarů. Raketoplánu SpaceShipOne se podmínky soutěže v létě 2004 skutečně podařilo splnit a dveře k vesmírné turistice tak byly otevřeny.

Mezi vesmírem a Formulí 1

SpaceShipOne měla sloužit k experimentálním letům a při svém maximu dosáhl výšky přes 112 km a rychlosti něco přes Mach 3, což je samozřejmě na hony vzdálené první kosmické rychlosti a dosažení oběžné dráhy. Ale let do vesmíru nebyl cílem nejen SpaceShipOne ale ani jeho nástupce  – raketoplánu SpaceShipTwo.

Branson vstoupil s Virginem dokonce i na pole Formule 1. V roce 2010 založil tým Virgin GP, do kterého nalil špetku svého vizionářství. Virgin jako jediný tým ve startovním poli nepoužíval aerodynamický tunel ale pouze počítačové simulace CFD (viz nedávný článek na VTM). Ignorovat aerodynamický tunel se však ukázalo jako příliš unáhlené, takže Virgin bude muset od své revoluční metody zřejmě upustit. Bude to ovšem už bez Bransona, který většinový podíl prodal ruské automobilce Marussia.

Monopost stáje Virgin GP ve Formuli 1 (Zdroj: Warren D's, Flickr)
Monopost stáje Virgin GP ve Formuli 1 (Zdroj: Warren D's, Flickr)

Zaklepat na dveře vesmíru

Nástupce prototypu raketoplánu se stal SpaceShipTwo. Raketoplán má na délku 18 m, rozpětí křídel 8,2 m a kromě dvoučlenné posádky pojme až 6 pasažérů. Klasický let probíhá v několika fázích. Letadlo White Knight Two vynese raketoplán do výšky kolem 15 km, kde se odpojí a pomocí raketového motoru vystoupá po suborbitální dráze do výšky kolem 110 km. Zrychlení je opravdu velké – už po 8 sekundách přechází raketoplán na nadzvukovou rychlost a po další zhruba minutě dosahuje rychlosti kolem 3,5 Mach (přibližně 4000 km/h), což je asi jen 15% rychlosti, kterou dosahují při startu běžné kosmické lodě.

Po dosažení apogea (vrcholu suborbitální dráhy) pocítí pasažéři stav beztíže na zhruba 4 minuty. Pro srovnání: NASA používá k výcviku astronautů speciálně upravený letoun KC-135, kde je stav beztíže vyvolán letem po parabolické dráze a trvá necelou půl minutu. V tomto případě je ovšem možné vyvolat stav beztíže opakovaně.

Kromě beztížného stavu se budou moci pasažéři SpaceShipTwo pokochat pohledem na pěkně zakulacenou Zemi z výšky, ve které například shoří většina kosmického smetí a meteoroidů. SpaceShipTwo ovšem pro svůj návrat žádný tepelný štít nepotřebuje, nedosahuje tak velké rychlosti. Po 2,5 hodinách letu přistává raketoplán na Zemi, zákaznici jsou bohatší o nezapomenutelné zážitky a firma o 1,5 milionů dolarů. Jedna letenka totiž má stát (alespoň v počátcích) kolem 250 tisíc dolarů.

Kosmodrom bez raket a kosmonautů

Před pár dny se Richard Branson dočkal splnění další fáze svého snu. V poušti Nového Mexika byl otevřen „první soukromý kosmodrom“. Na jeho výstavbu padlo 209 milionů dolarů a vše do posledního centu platil stát Nové Mexiko z dluhopisů. Nejedná se samozřejmě o žádnou charitu, budoucí lety na hranici vesmíru mají přinést údajně až 2000 nových pracovních míst, a také se z velké části vrátí na vybraných daních. Vesmírem fascinovaní a penězi obdaření turisté stráví v Novém Mexiku několik dní a určitě nepřijedou s batůžkem, stanem a paštikami. Kromě futuristicky vyhlížejících budov je „kosmodrom“ vybaven přistávací dráhou o délce 3 kilometry.

Otevření „kosmodromu“ v Novém Mexiku:

Lokalita Nového Mexika je navíc výhodná i z jiných důvodů: když odmyslíme nadmořskou výšku kolem 1400 metrů, pak jde hlavně o dobré meteorologické podmínky během roku a o řídké osídlení, které je pro podobné projekty téměř nutností.

Samotný raketoplán SpaceShipTwo je zatím stále ve fázi testování. Virgin Galactic už uskutečnila řadu testovacích letů, avšak hybridní raketový motor zatím zůstává na Zemi, kde probíhají jeho statické testy. První let na hranici vesmíru chce společnost uskutečnit příští rok.

Od konce roku 2013 by mohly po 10 letech vývoje a testování začít komerční lety. Virgin Galactic počítá se dvěma lety denně a podle všeho o zájemce mít nouzi nebude.

Jsou to lety do vesmíru?

Proplétá se to celým článkem jako dlouhá nit mezi řádky. Opravdu můžeme lety SpaceShipTwo považovat za lety do vesmíru? Při srovnání s klasickými kosmickými loděmi (raketoplán, Sojuz) SpaceShipTwo neobstojí. Kromě mnohem menší rychlosti se z pochopitelných důvodů nedostane na oběžnou dráhu a v maximu se bude pohybovat 2× níže, než obíhá po startu ruský Sojuz a 3,5× níže, než obíhá Mezinárodní vesmírná stanice.

Zakázat Virgin Galactic používat slovo vesmír či předponu „kosmo-„ v souvislosti s jejími aktivitami, nemůžeme, neboť všeobecně přijímanou hranici mezi zemskou atmosférou a vesmírem lodě SpaceShip skutečně dokážou pokořit.

Kármánova hranice

Obecně se uvádí, že hranice vesmíru začíná ve výšce 100 km nad mořem. Pokud někdo tuto hranici překoná v soukromé lodi, může být nazván vesmírným turistou. Zmíněná hranice nese název po americkém inženýrovi a fyzikovi maďarského původu Theodoru von Kármánovi.

SpaceShipTwo a WhiteKnight Two (Zdroj: Virgin Galactic/Mark Greenberg, Wikipedia)
SpaceShipTwo a WhiteKnight Two (Zdroj: Virgin Galactic/Mark Greenberg, Wikipedia)

Kármánova hranice je sice více méně definována smluvně, ale má určitý fyzikální základ. Jak známo, s rostoucí výškou klesá hustota vzduchu, takže aby se letadlo ve vyšší výšce udrželo, musí mít buď větší plochu křídel, nebo vyšší rychlost, čímž dosáhne potřebného vztlaku. Ve výšce okolo 100 km je hustota vzduchu již natolik malá, že letadlo by muselo mít technicky nereálně velkou plochu křídel nebo dosahovat rychlosti, která je větší než první kosmická rychlost. Výška 100 km je ovšem pro tento myšlenkový experiment značně zaokrouhlená a závisí na měnících se podmínkách.

Není bez zajímavosti, že Kármánovou hranici atakovali a mnohokrát překonali někteří američtí piloti počátkem 60. let pomoci letounu X-15. Před pár lety jim byly (části in memoriam) uděleny odznaky astronautů.

Nejčtenější