Současnost a budoucnost čínského stíhacího letectva

Michal Polák  |  Technika

Čína rok od roku zvyšuje svůj vojenský rozpočet a společně s tím také modernizuje jednotlivé složky své armády.

Modernizaci se nevyhne ani čínské vojenské letectvo, konkrétně to stíhací. Pojďte se podívat, kvůli kterým stíhacím letounům stojí Tchaj-wan o modernizaci a dodávky nových amerických letounů F-16.

Původ hledejme ve stíhačích od Suchoje

Stíhací letouny podléhají morálnímu stárnutí o něco rychleji než ostatní typy letounů. Slouží primárně k ochraně vzdušného prostoru; ve válečném konfliktu pak k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Z tohoto důvodu je taktické letectvo svým způsobem nejdůležitější; a to jednoduše proto, že pokud jej nemáte, necháváte ostatní složky letectva prakticky bezbranné a značně omezujete možnosti leteckých úderů.

Číňané mají dodnes ve výzbroji celou řadu stíhacích „bojových“ letounů, z nichž řada slouží také k útokům na pozemní cíle a k tréninku nových letců. Už v devadesátých letech bylo Číně jasné, že její zastaralý typ J-7 vycházející ještě ze sovětského MIGu-21 a Henyang J-8 z konce šedesátých let nemohou na současném nebi obstát, ačkoli je doplňoval malý počet několika desítek sovětských těžkých stíhačů Su-27 dodaných na začátku devadesátých let.

Nejen proto se Číňané rozhodli pořídit od Rusů následující typ Su-30, ze kterého k nelibosti dodavatele vyvinuli stíhač Shenyang J-11, který je v podstatě jeho kopií. Vedle toho ale vyvíjeli také stíhací letoun jednomotorové konstrukce Chengdu J-10, který je srovnatelný s letouny NATO z devadesátých let. Přesto se na nebi objevují stále modernější letouny, se kterými musí Čína držet krok.

Shenyang J-11 je od své ruské předlohy Su-27 jen těžko k rozeznání.
Shenyang J-11 je od své ruské předlohy Su-27 jen těžko k rozeznání

Hlavním problémem jsou pohonné jednotky

V současné době můžeme za nejnebezpečnější označit právě letouny Su-30 a Chenyang J-11 domácí výroby. Jednak jich Číňané mají poměrně velké množství (konkrétně kolem 90, resp. 130), ale především je dokážou svépomocí udržovat a především modernizovat.¨

Hlavním problémem, se kterým se Čína setkává, jsou nekvalitní pohonné jednotky, konkrétně WS-10 a WS-15. Nejenže nedosahují dostatečných výkonů, ale především mají nízkou živnost a vysokou poruchovost (životnost 30 hodin oproti 400 hodinám u AL-31). Na celé řadě svých letounů proto dodnes používají osvědčené ruské jednotky AL-31.

Jako o pokračovateli letounu J-11 – a ostatně všech letounů nějakým způsobem vycházejících z Su-27 – se hovoří o J-16. Tento letoun, o němž se prozatím jen spekuluje, má mít celou řadu společných prvků s americkým F-22 Raptorem. Jedná se například o integrované zbraňové šachty, použití technologie stealth nebo vektorovatelné trysky.

V současné době Čína vyvíjí Chengdu J-10B, který obsahuje několik výrazných modernizací. Má modifikovaný vzduchový otvor do motoru, který umožňuje usměrněním toku vzduchu lepší letové výkony při nadzvukové rychlosti. Podle dostupných informací má kromě změn v kokpitu také nový radar s elektronickým vychylováním paprsku, což by znamenalo výrazné zvýšení pravděpodobnosti nalezení nepřátelského letounu a jeho přesnější zaměření.

Čínský stealth vyvolává řadu otázek

Chengdu J-20 nedávno vyvolal řadu spekulací, když na veřejnost unikly snímky testování. Podle toho, co víme, se jedná o dvoumotorový nadzvukový stíhací letoun páté generace. Na délku měří 19 metrů a rozpětí jeho křídel činí 12,5 metru. Jeho maximální vzletová hmotnost je odhadována na maximálně 37 tun, což jej řadí k těžším stíhačům, a dle velikosti snese srovnání např. s vyvíjeným ruským superstíhačem Suchoj PAK-FA. Prozatím však není jasné, zda se jedná o technologický demonstrátor, nebo jestli s ním Číňané počítají se zařazením do služby.

Kromě technologie stealth má nabídnout dlouhý dolet a zbraně ukryté jak v šachtě v trupu, tak zavěšené pod křídly. V tom případě by se však zvýšila radarová odrazivost. Ačkoli může oproti F-22 Raptor působit těžkopádnějším dojmem, v současné době se nebojuje v efektních bojích na blízko (tzv. dogfightech), ale mimo viditelnost.

Video: Vysokorychlostní testy nového čínského stíhače J-20.

Nový stíhač ve spolupráci s Pákistánem

Do vývoje nového lehkého stíhače FC-1 Xialong se Čína pustila před časem také společně s Pákistánem, kde nese označení JF-17 Thunder. Ačkoli se vyrábí od roku 2010, kdy začalo jeho začleňování do pákistánského letectva, v Číně prozatím do služby zařazen nebyl. Konstrukčně připomíná letouny Mirage 2000 (přední část) a F-16 (zadní část letounu). Shodou okolností právě druhý jmenovaný letoun mají pákistánské vzdušné síly ve výzbroji.

Po technické stránce se jedná o 14 metrů dlouhý letoun s rozpětím křídel 9,45 metru. Běžná hmotnost při startu se pohybuje okolo devíti tun, zatímco maximální je na hranici dvanácti tun. Maximální rychlost tohoto letounu určeného nejen pro ochranu vzdušného prostoru, ale také pro útoky na pozemní cíle, přesahuje 2 000 kilometrů v hodině. Zajímavé je, že mezi udávanou výzbrojí se pohybuje řada amerických řízených i neřízených pum, ale také řízené rakety vzduch-vzduch AIM-9L/M.

Video: JF-17 na Air Show China 2010. Můžete si všimnout vzniku kondenzačních par při extrémních úhlech náběhu.

Primární jsou parametry výzbroje a nikoliv jen výkon

Dnes o úspěchu nerozhodují jen výkonnostní parametry a kvantita samotných letounů, ale především kvalita a parametry samotné výzbroje a systémů, které jí zabezpečují. Ve vzdušném boji se jedná hlavně o radar a rakety typu vzduch-vzduch schopné sestřelovat mimo vizuální dohlednost a v případě potřeby také v bližším manévrovém boji. V tomto ohledu Čína disponuje raketami R-73 (20+ km) pro blízký vzdušný boj a R-77 Vympel (40+ km) a R-27 (70+ km) pro boj mimo vizuální dohlednost.

Kromě toho Čína vyvinula a postupně modernizuje vlastní rakety vzduch-vzduch PL-8 (15 km), PL-9 (22 km) a PL-12 (100 km). Zajímavostí je, že první z jmenovaných vychází původně z izraelské rakety Python-3, která je proslulá svou obratností. První dvě rakety přitom využívají infračervené navádění (pasivní a aktivní); posledně jmenovaná raketa PL-12 je pak naváděna aktivním radarem.

Proti komu?

Čína jako světová mocnost pochopitelně musí mít vlastní moderní armádu s plnohodnotným a bojeschopným vojenským letectvem. Mezi potencionální protivníky v oblasti blízké Číně připadá zejména Tchaj-wan, na který si dlouhodobě dělá Čína nárok, a který pokládá za své území, o čemž však obyvatelé vyspělého a svobodného Tchaj-wanu nechtějí ani slyšet.

O tom svědčí také jeho snaha o modernizaci současných F-16A/B a o dodávku nových letounů. V červnu letošního roku dokonce došlo ze strany Spojených států amerických na přislíbení alespoň žádané modernizace a prodloužení živnosti.

Potenciální nepřítel č.1 v oblasti blízké Číně – víceúčelový stíhací letoun F-16. V nejnovějších modernizacích s raketami AIM-120 AMRAAM (na koncích křídel) ve výzbroji.
Potenciální nepřítel č.1 v oblasti blízké Číně – víceúčelový stíhací letoun F-16. V nejnovějších modernizacích s raketami AIM-120 AMRAAM (na koncích křídel) ve výzbroji

Nejčtenější