Skokan volský: nevítaný návštěvník na cestách

Radomír Dohnal  |  Příroda

Nejste vybíraví, pokud jde o jídlo? Dokážete se přizpůsobit různým teplotám? Zvládnete vyprodukovat až dvacet tisíc vajíček za sezónu? Cestujete rádi? Všechny tyto vlastnosti vás z ekologického hlediska řadí mezi „ideální“ invazní druhy.

Podobně jsou na tom i skokani volští (Rana catesbeiana), které navíc příroda obdařila robustní tělesnou konstrukcí. Skokani, v domovském regionu přezdívaní „bullfrog“, naštěstí nepatří mezi velké cestovatele. Jen s vydatnou pomocí lidí se jejich lokální populace v roce 2010 rozšířily už do patnácti států světa, pochopitelně včetně celé Severní Ameriky. Hopsající obři žijí ale také v Dominikánské republice, na Kubě, ale také v Japonsku, Jižní Koreji, Nizozemsku nebo Uruguayi.

Nepůvodní druhy se do světa mohou podívat z nejrůznějších důvodů, skokani volští ale skutečně vděčí za objevování nových končin výhradně lidem. Masivní žabí stehýnka nalákala dodavatele francouzských restaurací, potěšila prodejce kvalitních rybářských návnad a amatérské nadšené terarijní chovatele. Skokani se dokonce proslavili i v netradiční sportovní disciplíně, v sázkách na skocích do dálky a žabích závodech. A kde se objeví, sní, na co přijdou.

Žabí stehýnka na trhu v Antanarivu na Madagaskaru. Foto: archiv Simona Poláková
Žabí stehýnka na trhu v Antanarivu na Madagaskaru. Foto: archiv Simona Poláková

Nevídaný apetit

Biolog Kevin Jancowski se pokusil kvantifikovat, pro jaké konkrétní druhy může výskyt nepůvodního skokana volského představovat problém. Za cílovou lokalitu si vybral tůně a vodní nádrže jezerní oblasti Vancouverského ostrova, kde nepůvodní populace bují od osmdesátých let. Výběru území nahrával ještě jeden fakt: na území Kanady vedou ochránci přírody s „bullfrogs“ od roku 2006 nesmiřitelný boj, takže se nemusel bát o nedostatek vzorků.

Terénní pracovníci po šest měsíců snášeli nalovené exempláře, celkem úctyhodných 5 075 kusů. Jancowski následně zjišťoval rozborem obsahu žaludeční dutiny, na čem si před nedávnem skokani pochutnali. V nestrávených zbytcích se mu podařilo identifikovat 18 814 částí těl.

„K mému nemalému překvapení se ale ukázalo, že nebude možné stanovit jednoznačnou potravní preferenci skokanů,“ poznamenal Jancowski. „Skokani volští totiž byli schopni pozřít prakticky jakoukoli potravu, která se jim vejde do tlamy. Ve vzorcích jsme sice našli převahu vodních a suchozemských bezobratlých, ale nebyl problém nalézt pavouky, krevetky a ráčky, ryby, obojživelníky, včetně jedovatých mloků, ještěrky, hady, želvy, drobné savce a dokonce i ptáky.“

Skokani volští pozřou prakticky jakoukoli potravu, která se jim vejde do tlamy. Foto: archiv Radomír Dohnal
Skokani volští pozřou prakticky jakoukoli potravu, která se jim vejde do tlamy. Foto: archiv Radomír Dohnal

Skokan volský je časovaná bomba

„Skokan volský patří mezi nejhorší invazní druhy vůbec,“ shrnuje Jancowski. „V případě úniku do volné přírody dokáže velmi rychle narušit domácí společenstva a konkurovat původním druhům obojživelníků. Navzdory jeho neuvěřitelnému apetitu tu hrozí ještě jeden problém: Skokani volští, importovaní do zahraničí, jsou až z 62 % promořeni i nebezpečnou chytridiomykózou. Domácí druhy tedy buď sní, anebo je zahubí infekcí.“

Další informace:

Nejčtenější