Šifra Ludvíka XIV. a záhada Muže se železnou maskou

Petra Myslínová Cejpková  |  Historie

Dějiny kryptografie v sobě ukrývají mnoho tajemství. Šifrování tajných textů procházelo nejrůznějším vývojem a zakódované texty vydaly mnohdy svůj obsah až s odstupem mnoha let. Lze v nich nalézt i odpověď na otázku, kdo byl legendární Muž se železnou maskou?

Je přirozené, že snaha o zašifrování důležitých dokumentů se zpravidla odvíjela od panovnického stolce. Již sám Caesar používal šifru založenou na posunu písmen v abecedě – tzv. homofonní šifru.

Poměrně jednoduchý šifrovací postup však přestával během staletí dostačovat, tudíž je přirozené, že se vladaři snažili nalézt takový způsob šifrování, aby jejich dokumentace byla pro nezasvěcené a neznalé šifrovacího klíče prakticky nerozluštitelná.

Za jednu z nejdokonalejších šifer v minulosti je bezesporu považována tzv. Velká šifra francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715). Trvalo celá dvě staletí, než došlo k jejímu prolomení. A i to bylo částečně dílem náhody a také obrovského lidského důvtipu. Kdo tedy stál v pozadí této tajemné šifry francouzských dějin?

Ludvík XIV zvaný Král Slunce. Foto: Wikipedia
Ludvík XIV zvaný Král Slunce. Foto: Wikipedia

Rossignolové vstupují do služeb francouzských králů

Nepřímý první podnět pro vznik Velké šifry dal vlastně již otec Ludvíka XIV. – panovník Ludvík XIII. (1601–1643). Jako první využil služeb tehdejšího vynikajícího kryptoanalytika jménem Antoine Rossignol (1600–1682).

Jeho jméno vešlo do francouzských dějin roku 1626, kdy bylo obléháno město Realmont. Obyvatelé poslali po poslovi zašifrovaný dopis, jenž byl zadržen francouzskou armádou. Nikdo však nebyl schopen tajný text přečíst, nicméně již tehdy probleskovaly informace o vynikajícím talentu Rossignola k rozšifrování utajených textů. Francouzské velení se na něho obrátilo a Antoine do večera tajný dopis přečetl. Šokovaní obyvatelé Realmontu, jejichž situace nebyla vůbec příznivá, se po zjištění, že jejich zpráva byla dešifrována nepřítelem, vzdali nakonec bez boje.

Na krále Ludvíka XIII. učinil mladý kryptoanalytik velký dojem a začal poměrně pravidelně využívat jeho služeb. Později se ke svému otci připojil také syn Bonaventure Rossignol (životopisná data nejsou známá), jenž též bravurně ovládal umění kryptoanalýzy.

Antoine Rossignol. Foto: Wikipedia
Antoine Rossignol. Foto: Wikipedia

Nerozlomitelná Velká šifra vchází do dějin

Když se po smrti Ludvíka III. ujal úřadu jeho syn „Král Slunce“ Ludvík XIV., nejenže služby otce a syna nezůstaly opomíjeny, ale naopak jejich význam ještě vzrostl. Ludvík XIV. dokonce zařídil ve svém paláci kancelář pro oba Rossignoly, aby byli vždy po ruce pro dešifrování jakýchkoli zadržených tajných zpráv.

Postup ale platil také opačně – král Ludvík pověřil své kryptoanalytiky o vytvoření takového kódovacího systému, jehož podstatu by nezasvěcení nemohli odhalit a rozluštit. Rossignolové strávili spoustu času vymýšlením šifrovacího postupu, jehož použití by bezpečně ukrylo všechny královy tajné informace. Podařilo se. Vznikla tzv. Velká šifra.

Její tajemství znal vyjma obou Rossignolů samozřejmě Ludvík XIV. a jeho nejbližší spolupracovníci (např. ministr války apod.). Ti byli vázaní nejpřísnějším slibem mlčení, jehož porušení by velmi pravděpodobně znamenalo trest na popravišti. Stejný trest by zcela jistě postihl také oba Rossignoly, kde by se v případě vyzrazení jednalo o zvlášť těžkou zradu královy důvěry.

Všichni zasvěcení do tajů Velké šifry si její klíč odnesli do hrobu. Král Slunce jej nesvěřil ani svému nástupci Ludvíku XV. (1710–1774, pravnuk Ludvíka XIV.). Rozlousknout Velkou šifru se pro další generace ukázalo jako zcela neřešitelný problém, o to více budila zvědavost (nejen) ve francouzských diplomatických kruzích.

Mýtus kolem zašifrovaných dokumentů Ludvíka XIV. byl totiž stále více spojován s tajemstvím Muže se železnou maskou. Známou to postavou, která byla v době Ludvíkovy vlády vězněna v Bastile a o jejíž identifikaci se vedly časté spory. Nejčastější teorie se přiklání k faktu, že se jednalo o utajené dvojče krále Ludvíka, jehož král věznil z obavy, aby ho bratr nepřipravil o trůn. Francouzská diplomacie celé roky doufala, že prolomení tzv. Velké šifry odhalí také skutečnou identitu Muže se železnou maskou.

Umělecké pojetí Muže se železnou maskou v jeho žaláři. Foto: Wikipedia
Umělecké pojetí Muže se železnou maskou v jeho žaláři. Foto: Wikipedia

Kdo po dvou stech letech přečte Ludvíkovy dopisy?

Od smrti Ludvíka XIV. uplynulo již 175 let. Psal se rok 1890 a francouzský vojenský historik Victor Gendron, zabývající se válečnými taženími Krále Slunce, našel svazek dopisů zakódovaných Velkou šifrou. Zašel s nimi za Ètienne Bazeriesem (1846–1931), významným odborníkem z kryptografického oddělení francouzské armády.

Bazeries po následující tři roky trávil takřka všechen svůj volný čas nad listy popsanými tisíci čísly. Ano, Velká šifra byla číselná, nevyskytovalo se v ní jediné písmeno. Laik jistě odhadne, že zde zřejmě každému písmenu bylo přiřazeno nějaké číslo a tím došlo k zašifrování textu. V podstatě je to pravda, ovšem nebylo to tak jednoduché, neboť čísel nebylo jen několik desítek. Angličtina, která používá jen základní abecedu bez jakýchkoliv specifických znaků s čárkami a tečkami, obsahuje 26 písmen. Francouzština jich má sice o něco více, nicméně odhadem lze říct, že počet znaků v jednotlivých abecedách různých jazyků nepřekročí číslo 40.

Číselných kombinací na dopisech krále Ludvíka XIV. však bylo po pečlivém vytřídění z textu 587! O jednotlivá písmena tedy samozřejmě nemohlo jít, byť Bazeries zprvu kalkuloval s předpokladem, že každé písmeno je zakódováno více čísly a v nějakém intervalu se mění zakódování textu podle jiného klíče. Tuto myšlenku se pokoušel dokázat po několik měsíců, ale šlo jen o ztracenou a bezvýslednou práci.

Ukázka pomocné tabulky při luštění Velké šifry, patrně ne od Bazeriese. Foto: Wikipedia
Ukázka pomocné tabulky při luštění Velké šifry, patrně ne od Bazeriese. Foto: Wikipedia

Záblesk na konci slepé uličky – a podařilo se!

Bazeries zkusil další variantu – čísla budou dvojhláskami. Těmi nejčastějšími ve francouzštině jsou – es , en , ou , de a nt . Nejčastějších pět číselných kombinací v textu byla čísla 22, 42, 124, 125 a 341. Postupným střídáním dvojhlásek a jejich aplikací do číselných kombinací však Bazeries zjistil, že ani tato metoda zřejmě nebude účinná, neboť žádné z takto odhadovaných slov nedávalo smysl.

Ètienne Bazeries se ocitl ve fázi, kdy již málem práci na prolomení Velké šifry vzdal. Naštěstí tento úmysl nedotáhl do konce. Napadlo ho totiž vyzkoušet ještě jednu možnost, a sice aplikovat jednotlivé číselné kombinace na francouzské slabiky.

Tento kryptoanalytický předpoklad si opět vyžádal několik dalších měsíců Bazeriesova života, ale tentokrát se objevily dokonce první výsledky! Bazeries se zaměřil na uskupení číslic v textu. Zaujala ho skupina číslic 124–22–125–46–345. V textech dopisů se objevovala velmi pravidelně. Bazeries hledal takové francouzské slovo, které by nejen odpovídalo počtem slabik, ale dalo by se u něj předpokládat, že jej bude hojně použito v panovníkových šifrách ukrývajících nejspíše důležité válečné strategie a pokyny.

Jedno z nejčastěji skloňovaných slov týkajících se vojenských operací je snad ve všech jazycích nepřítel či nepřátelé! Francouzské les-en-ne-mi-s neboli „les ennemis“ opravdu odpovídá výrazu „nepřátelé“ a taktéž počtem slabik nejčastěji se vyskytující kombinaci čísel. (Pokud se vám zdá, že slabiky neznějí příliš výslovnostně „česky“, nezapomínejte, že ve francouzštině je úplně jiná struktura pravopisu i výslovnosti.) Bazeriesův důvtip i skutečnost, že byl zaměstnancem francouzské armády, daly základ rozluštění 200 let starých panovníkových dopisů!

Z toho by Ludvík XIV. určitě neměl radost

Předpoklad byl totiž správný. Bazeries nyní zkoušel odhalené slabiky aplikovat i do jiných číselných shluků v textu. Začaly se rýsovat náznaky jiných slov. Pro zkušeného kryptoanalytika již pak bylo snadné odhadnout zbytek „načatého“ slova, čímž k dalším číselným kombinacím mohl přidat i nové slabiky.

Nebylo to samozřejmě až tak zcela snadné, byť byl Ètienne Bazeries na správné cestě. V textu byly i různé „chytáky“. Ač drtivá většina čísel zastupovala slabiky, některá z nich se týkala pouze jednotlivých písmen. Jiná číselná kombinace vůbec neměla textový podklad, nýbrž vymazávala předchozí znak.

Bazeries i přes zásadní prolomení struktury Velké šifry musel odhadovat a předpokládat, nicméně je důležité, že vzniknuvší text dával smysl. Jednotlivé dopisy se týkaly otázek vojenských operací, zbrojení, diplomacie a samozřejmě – jak napovídá prolomové slovo vedoucí k přečtení šifry – nepřátel a zajatců.

Tím se dostáváme ke klíčové otázce, která jistě svrbí každého čtenáře tohoto textu na jazyku: Ukrývala se někde v zakódovaných textech identita legendárního Muže se železnou maskou?

O tajemství Krále Slunce stále nevíme vše

Řekněme, že jeden z rozšifrovaných dopisů nám může dát na tuto otázku částečnou odpověď. Milovníci bulvárních tajemství o odvrženém králově dvojčeti však budou dozajista zklamáni. Jeden z dopisů napsal ministr války François de Louvois (1641–1691). Týká se zatčení a uvěznění velitele francouzského vojska Viviena de Bulonde (životopisná data nejsou známá), jenž ve strachu před nepřáteli zbaběle uprchl před vypuknutím vojenské operace. Sám ministr války ve svém dopise žádá, aby král Ludvík XIV. dezertéra přísně potrestal těžkým žalářem, z něhož bude smět vyjít pouze v masce.

François de Louvois, ministr války Ludvíka XIV. Foto: Wikipedia
François de Louvois, ministr války Ludvíka XIV. Foto: Wikipedia

Byl tedy onen záhadný muž, považovaný za černou ovci královské rodiny, opravdu jen zbabělý důstojník? Není to jisté. Skutečnou pravdu se třeba jednou také dozvíme, ale my sami se toho už nemusíme dožít. Vždyť jen vyřešení Velké šifry trvalo dvě staletí.

Možnou teorii identity Muže se železnou maskou sice máme, ale tato otázka bude zcela jistě zaměstnávat mnohé historiky ještě další roky, aby na základě důkladného bádání odhalili jedno z nejlákavějších tajemství francouzské historie.

Tip: Přečtěte si o velké šifře na Wikipedii (anglicky) a jestli vás historie šifer zajímá víc, velmi doporučujeme Knihu kódů a šifer od Simona Singha, případně také jeho web The Black Chamber.

Nejčtenější

Další weby Mladé fronty