Sázka odhalila tajemství klínového písma

Petra Myslínová Cejpková  |  Historie

Za vyluštěním klínového písma byla sázka dvou známých. Georg Friedrich Grotefend sice svůj výzkum nedokončil, ale i tak byl první.

Starověká říše Asýrie se rozkládala přibližně na území dnešního Iráku. Zaujímala rozlohu kolem 12 tisíc kilometrů čtverečních a svůj název odvozovala od starověkého města Assur, které se nacházelo na pravém břehu řeky Tigris.

O nejvýznamnějším vládci Asýrie – králi Aššurbanipalovi – jsme psali v článku zaměřeném na starověké průkopnictví knihovnické vědy. Knihovna tohoto panovníka patřila co do počtu svazků i svého složení k nejvýznamnějšímu soustředění dostupné vědy ve starověku.

Aššurbanipal možná viděl ve shromažďování opisů významných děl částečně vlastní sběratelskou vášeň. Nic to však nemění na faktu, že díky této na svou dobu velmi neobvyklé zálibě soustředil ve svém paláci unikátní sbírku hliněných tabulek. I dnes, i když z velké části poničené, představují jeden z nejfantastičtějších důkazů o starověké vzdělanosti.

Tabulky v Aššurbanipalově knihovně byly napsány klínovým písmem. Jemu věnujeme tento článek.

Asýrie a další starověké státy na mapě. Zdroj CC BY-SA 2.5: Dodo
Asýrie a další starověké státy na mapě. Zdroj CC BY-SA 2.5: Dodo

Proč vlastně klínové písmo?

Materiálem hliněných tabulek byla měkká jílovitá hlína, která musela být předtím zbavená nečistot. Tato hmota byla uhnětena do tvaru obdélníkové či čtvercové tabulky, do níž starověcí písaři ryli znaky rákosovým pisátkem, na konci zaostřeným.

V místě, kde písař pisátko do tabulky vložil, je vryp silnější, při postupných tazích se zužuje. Jednotlivé tahy pisátkem tak připomínají podobu klínu, proto je písmo označováno jako klínové.

Ukázka klínového písma. Zdroj CC BY-SA 3.0: ChrisO
Ukázka klínového písma. Zdroj CC BY-SA 3.0: ChrisO

Hliněné tabulky měly zpočátku rozměry pouze 4 × 2,5 cm, byly opravdu maličké. Postupně se zvětšovaly, až dosahovaly rozměrů kolem 30 až 40 cm délky i šířky. Většina z nich byla po popsání vysušována na slunci (zřídka se praktikovalo vypalování v pecích).

Pokud tabulka obsahovala důležitý právní dokument, vyráběly se i tzv. obálky, rovněž hliněné. Tabulka se do nich vložila, obálka se uzavřela a zapečetila. Tím byl text chráněn před poškozením i zfalšováním. K pečetění sloužily malé válečky, které na měkké hlíně obálky otiskovaly figurální a jiné motivy.

Tip: Podívejte se na dokument University of California věnovaný výzkumu a studiu klínového písma na hliněných tabulkách:

Z původních obrázků k fonetickému záznamu

Klínové písmo bylo nejprve ryze symbolické – k artefaktům tehdejšího života byl přiřazen určitý symbol znaků. Je tedy logické, že prapůvodní klínové písmo nepředstavuje přepis žádného konkrétního jazyka a bylo tedy srozumitelné více národům.

Za úplně první tvůrce tzv. obrázkového písma jsou považováni Sumerové. Na základě archeologických nálezů lze vystopovat, že toto písmo používali již kolem roku 3100 před naším letopočtem. Později převzali toto písmo staří Akkadové, Babylóňané a konečně Asyřané. Obecně řečeno, kolébkou klínového písma je oblast starověké Mezopotámie, říše rozkládající se mezi řekami Eufrat a Tigris.

Systematické přidělení znaků různým předmětům určitě mělo svůj smysl a řád. Nicméně jak zaznamenat třeba jména panovníků? Postupem staletí začali písaři spojovat skupiny znaků s určitou výslovností do samostatných shluků. Nejednalo se sice hned o jednotlivá písmena, ale velkým pokrokem v zaznamenávání fonetického projevu byly právě tehdy vznikající slabiky. Později se vyčlenily i samostatné hlásky.

Je přirozené, že tímto vývojem, kdy specifické skupiny znaků odpovídaly fonetice každého jazyka, se srozumitelnost klínového písma začala pro jednotlivé národy vzdalovat. I tak ale převážná část znaků stále zůstávala pro všechny starověké mezopotamské národy stejná.

Ukázka klínového písma Sumerů. Na tabulce pocházející přibližně z roku 2400 před naším letopočtem píše kněz králi, že jeho syn byl zabit v bitvě. Originál je uložen v muzeu Louvre. Zdroj: Wikimedia Commons
Ukázka klínového písma Sumerů. Na tabulce pocházející přibližně z roku 2400 před naším letopočtem píše kněz králi, že jeho syn byl zabit v bitvě. Originál je uložen v muzeu Louvre. Zdroj: Wikimedia Commons

Věda zvaná asyrologie

Asyrologie – též asyriologie – je věda, která se zabývá výzkumem asyrské a babylonské kultury. Její počátek spadá do poloviny 19. století, nicméně je důležité zdůraznit, že k tomu, aby toto archeologické odvětví vůbec mohlo být zformováno, vedla dlouhá cesta. Spočívala v rozluštění klínového písma.

Objevení mezopotamské kultury se připisuje devatenáctému století. V článku zaměřeném na dějiny asyrského knihovnictví jsme uváděli zánik města Ninive v roce 612 před naším letopočtem, kdy v troskách bývalého Aššurbanipalova paláce byl pohřben veškerý knihovní archív tohoto panovníka. Stejný osud postupně stíhal další významná centra starověké vzdělanosti v Mezopotámii.

Archeologická bádání započala v této oblasti až počátkem 19. století. Archeologové zprvu nevěnovali tabulkám s nejrůznějšími znaky přílišnou pozornost. Je přirozené, že mnohé z nich byly rozpadlé na mnoho úlomků a původní archeologové se dokonce domnívali, že zářezy v tabulkách jsou jen stopy po červech, kteří do kamene přes tisíc let hlodali.

Toto absurdní tvrzení bylo naštěstí brzy odloženo stranou a vědci se započali zcela seriózně zaobírat myšlenkou, že systém čar na hliněných tabulkách může představovat nějaký typ starověkého písma. Z podivných a zároveň nezajímavých tabulek se rázem staly takřka tajemné artefakty, vzbuzující stále větší touhu po rozluštění u mnohých tehdejších učenců.

Průkopník v rozluštění klínového písma

Jmenoval se Georg_Friedrich Grotefend (1775–1853). Tento německý filolog od dětství miloval rébusy, přesmyčky a tajemné texty. Grotefendova záliba nezůstala utajena jednomu z jeho přátel. Oba muži se vsadili, že G. F. Grotefend rozluští klínové písmo. Přítel Fiorillo poskytl Grotefendovi popsanou hliněnou tabulku nalezenou v oblasti Persie a před nadšeným milovníkem šifer stál opravdu nelehký úkol.

Musel najít způsob, jak znaky klínového písma charakterizovat – tedy určit, zda se jedná o obrázkové či fonetické zachycení starověkého jazyka. Neměl pražádné tušení, zda text se čte zleva doprava, zprava doleva či ve sloupcích.

Georg Friedrich Grotefend
Georg Friedrich Grotefend

Grotefend začal luštění analýzou zachycených znaků. Neopakovalo se jich mnoho, tudíž došel k závěru, že by mohlo jít o abecední či slabikové písmo. V případě tabulky, kterou měl k dispozici, se zřejmě již jednalo o pozdější vývoj klínového písma, kdy písmo obrázkové postupně přecházelo ve slabikové a hláskové.

Došel také k tomu, že písmo je psáno zleva doprava. Pečlivě zkoumal tahy jednotlivých „klínů“ a logicky došel k závěru, že při psaní zprava doleva by si písař rukou smazával již napsaný text. Nyní bylo třeba odhalit v textu určité skupiny znaků, které by mohly odkazovat na jméno významného panovníka. Grotefend totiž předpokládal, že záznam bude obsahovat jméno či jména některých vladařů.

A opravdu našel skupiny znaků opakujících se v různých intervalech ve stejném složení. Porovnával začátky jednotlivých skupin znaků se jmény známých mezopotamských vladařů. Vycházel zejména z příbuzenských vazeb panovníků – otce a syna. Skupiny znaků, které by mohly odpovídat jménům Dáreios a Xerxés, po pokusech aplikovat do textu další známá jména, nakonec odpovídaly a shodovaly se také znaky pro stejná písmena v obou jménech.

Je škoda, že Grotefend po tomto svém úspěchu od dalšího luštění klínového písma upustil. Sázku vyhrál a zřejmě toto vítězství mu vzalo další motivaci v odtajnění klínového písma pokračovat. To ale nic nemění na faktu, že byl skutečně tím prvním v historii, kdo po více než tisíci letech po zániku mezopotamské civilizace, pronikl do tajemství jejího písma.

V započaté Grotefendově práci pokračovali o to intenzívněji další badatelé, mezi nimiž vynikl zejména Sir Henry Rawlinson (1810–1895). Ten učinil největší krok v rozluštění klínového písma a s konečnou platností představil světu plný překlad starověkých mezopotamských znaků.

Sir Henry Rawlinson
Sir Henry Rawlinson

Rozhodující identifikační zkouška

Klínové písmo bylo tedy v polovině 19. století rozluštěno. Byť se nejednalo o práci jednoho vědce, není význam tohoto objevu o nic menší nežli cokoli jiného. Ke konečnému vzniku asyrologie, nové vědy specializující se na mezopotamské národy a jejich kulturu, zbýval poslední krůček – ověřit správnost rozluštění písma.

V roce 1857 se v Londýně sešli čtyři významní vědci, kteří obdrželi zapečetěné obálky. V každé z nich byl identický text psaný klínovým písmem. Vědci museli pracovat samostatně, v průběhu práce nesměli přijít vzájemně do kontaktu. Ověřovalo se, zda text klínového písma vyluští všichni jednotným způsobem.

Výsledek této zkoušky byl ohromující – dopadla výborně, všichni vědci určili text dle stejného klíče a odhalili jednotně jeho sdělení. Nová věda asyrologie tak byla na světě a stala se základním pilířem moderní archeologie, z níž vycházel později ve svém luštění chetitských nápisů i významný český vědec Bedřich Hrozný (1879–1952).

Další informace:

Nejčtenější