Sarančata musí přidat na hlase, aby se slyšela

Radomír Dohnal  |  Příroda
Zdroj: archiv Radomíra Dohnala

Hluk ze silnic komplikuje „zpěvy“ sarančat. Aby cvrčení ustálo hlasitou kulisu proudu automobilů, začala jej sarančata modifikovat.

Akustická komunikace a zpěv nejrůznějších „písní“ pomáhá celé řadě živočichů vyznačit si teritoria, varovat před přítomností predátorů a nalézt si vhodné partnery. Je to vůbec poprvé, co se podařilo dokázat, že lidský rámus ovlivňuje přírodní hmyzí populace.

Haló, slyšíme se?

Předcházející studie potvrdily, že hlasité zvukové pozadí vyvolané lidskou činností ovlivňuje celkovou efektivitu této vnitrodruhové komunikace u velryb, ptáků nebo žab. Ti pak musejí nutně pozměnit nebo nahradit vysílaný signál. U zástupců hmyzí říše se však dosud nedařilo negativní důsledky hlučnosti a následnou potřebu změny prokázat.

Ulrike Lampeová, spolu se svými kolegy z univerzity v německém Bielefeldu, nachytala na několika lokalitách 188 samců sarančat měnlivých (Chorthippus biguttulus). Zatímco první část samců žila na tichých loukách vzdálených od civilizačního ruchu, druhá obývala travnaté pásy a louky v těsném sousedství vytížených dopravních tepen.

Vědci pak v laboratorních podmínkách stimulovali odchycené jedince přítomností samic, aby je přiměli začít „zpívat“. Jednotlivá cvrčení, ze kterých vytvořili databázi obsahující tisíc nahrávek, pak s pomocí počítačového softwaru analyzovali.

Problém plynoucí z toho, že by se koníci navzájem neslyšeli, může nabývat různých podob. Hlučnost okolí může samicím zabránit slyšet páření chtivé samce, nebo je neidentifikují jako vlastní druh. Případně může zkreslit „píseň“ nápadníků natolik, že samice nerozpoznají, jak atraktivní samec ve skutečnosti je.

Typický zvuk vytváří saranče třením svých zubatých nohou o hranu křídel. Zdroj: archiv Radomíra Dohnala
Typický zvuk vytváří saranče třením svých zubatých nohou o hranu křídel. Zdroj: archiv Radomíra Dohnala

Já s písničkou jdu jako saranče…

„Sarančata produkují třením svých zubatých nohou o hranu křídel zvuk, jež se skládá z nízkofrekvenčních a vysokofrekvenčních komponent,“ popisuje Lampeová cvrčení. „Odhalili jsme, že exempláře pocházející z hlučných lokalit přidaly na hlasitosti nízkofrekvenčních zvuků, které by jinak zanikly na pozadí blízké silnice.“

Vědci se nyní budou snažit odhalit, jak mechanismus přizpůsobení se hlasitému okolí vlastně funguje, respektive ve které vývojové fázi dochází k adaptačnímu procesu. Jednou hypotetickou variantou je přizpůsobení jedince hluku v larválním stádiu, zatímco druhá předpokládá genetickou odlišnost samců z hlučných lokalit.

Tip: Další informace najdete na webu Science Daily

Nejčtenější