S FACES mohou vědci odhalit tajemství starých portrétů

Radomír Dohnal  |  Technika

Návštěvníci muzeí a galerií si často kladou otázku, na kterou historikové neznají odpověď. Koho vlastně některé portréty zachycují?

Nalézt odpověď se pokoušejí výzkumníci z Kalifornské univerzity v čele s Amitem Roy-Chowdhurym, profesorem dějin umění. Využili při tom rozšíření principu, na jakém pracuje i softwarový zámek VeriFace, který ověřuje totožnost uživatele snímáním rysů jeho tváře kamerou. Museli však jít mnohem dál, protože portrétovaní lidé už dlouhá staletí nejsou mezi námi.

Co prozradí tvář

„Před vynálezem fotografie byly portréty jediným způsobem, jak uchovávat vzpomínky,“ říká Roy-Chowdhury. „Obrazy zachycují významné osobnosti své doby, lidi, kteří něco znamenali. Jenže jak už to tak bývá, v průběhu staletí se na ně zapomnělo. Existují stovky mimořádných obrazů z období před devatenáctým stoletím, o nichž netušíme, koho zobrazují. A proto jsme se rozhodli oživit jejich identitu.“

Prvním krokem bylo trojrozměrné modelování základních kontur obličeje. Za vzor posloužila posmrtná maska a několik bust Lorenza Medicejského, v patnáctém století faktického vládce Florencie. Tento státník proslul jako mecenáš umění a nyní měl možnost šest století po své smrti pomoci ještě jednou. Ze získaných dat byl vytvořen digitální model, a celý algoritmus pak aplikován na jeho jednotlivé portréty.

K prvním testům byly použity rysy obličeje florentského mecenáše umění Lorenza Medicejského
K prvním testům byly použity rysy obličeje florentského mecenáše umění Lorenza Medicejského

Druhá fáze, nesoucí název „FACES: Faces, Art, Computerized Evaluation Systems“, byla mnohem komplexnější. Spočívala ve vytvoření programu, který by sám spolehlivě určoval, koho malba zachycuje. U analýz bylo přitom zapotřebí vyhodnocovat celou řadu faktorů: nejde totiž jen o to, že se malovaná osoba na několika portrétech liší, ať už věkem nebo vousy. Problém je i v odlišné malířské technice různých mistrů.

Na řadě je Shakespeare

Vytvořený algoritmus musí být tedy dostatečně robustní, aby uměl rozpoznávat tváře z různých uhlů a při rozmanitém zastínění. Spolu s kolegy Row-Chowdhury zapracoval na tvorbě dvou klíčových kategorií analytické databáze: první je založena na identifikaci podobných lokálních rysů (obrysy očí, tvar úst) a druhá vychází z antropometrických údajů, například shodné vzdálenosti očí od nosu nebo šířce rtů. Základní rozlišení umožňuje pracovat s šestnácti údaji, podrobnější analýza pak s dalšími jedenácti ukazateli.

Tým kalifornských lovců tváří má i svůj velký cíl. S využitím řady dobových portrétů mistra pera Williama Shakespeara se chtějí podívat na jeho skutečnou totožnost. Jeho identita je totiž jedním z dlouhé řady otazníků, které čekají na své rozřešení.

Další čtení:

Nejčtenější