Psané písmo brzy skončí, historie je neúprosná

Karel Javůrek  |  Technika

Organismy na naší planetě mezi sebou komunikují pomocí různých mechanismů, které se postupem vývoje měnily a zlepšovaly. A člověk kráčí k nové technologii.

Stát Indiana pomalu ukončuje psací písmo na školách a soustředí se na použití klávesnice. Nesmíme ani zapomenout na poslední zprávy z technologicky rozvinuté Jižní Koreje, kde chtějí do několika let nahradit papírové knihy a sešity dotykovými tablety a dalšími elektronickými zařízeními.

Mnoho čtenářů i z řad zainteresovaných odborníků se proti tomuto směru vyjádřilo velmi skepticky, někteří ho dokonce vidí jako jasnou chybu. Najdou se ale i tací, kteří tento směr vítají.

Abychom ale na tuto otázku dokázali odpovědět a vyřešit, jaká je budoucnost psaného písma, musíme se na problém podívat z globálního vývojového směru. Žádné prožité znalosti a schopnosti vám k odpovědi rozhodně stačit nebudou, a to ani pokud patříte mezi moudré pamětníky. Odpověď bude omezená, nepřesná a neúplná.

DNA: pokročilý přenos informace na základní úrovni

Pojďme se přesunout v čase přibližně dvě miliardy let do minulosti, kdy se na Zemi objevily první náznaky složitějších struktur v podobě eukaryotických buněk. Ty obsahují DNA, tedy deoxyribonukleovou kyselinu, a ta ukrývá genetickou zakódovanou informaci o stavbě organismu.

Tato základní informace se dokáže přenášet do nově vytvořené a tím pádem zkopírované buňky. Jedná se o základní přenos informace mezi „objekty“. Veškerý organismus včetně člověka je tvořen právě díky DNA, která určuje strukturu a vývoj. Samozřejmě vznikají chyby (jedna chyba za jednu miliardu bází) či odchylky při přenosu a stavbě, ale pro podobné případy jsou připraveny i kontrolní mechanismy.

I u relativně pokročilé DNA coby formy dat pro další generaci je ale problém. Přenášená informace má velmi zdlouhavý a malý prostor ke změně či vylepšení. Aby se u všech lidí na planetě rozvinul imaginární šestý prst na ruce, musíme počítat se stovkami milionů let. Jenže druh, který se dokáže rychleji přizpůsobit a „zlepšit“ oproti ostatním, může být tím, který přežije.

A zde nastupuje nadstavba komunikace, která už není ukryta pouze v DNA, ale dokáže se různou formou přenášet prostorem a obsahovat i jiné formy dat.

Komunikace prostorem a informační všehochuť

Pro další ukázku vývojového stupně organismů se přesuneme o kus dopředu, kdy se na Zemi nacházely první složitější organismy. Jednoduché neuronové sítě se postupně vyvinuly do složitějších forem, které dnes nazýváme obecně jako mozek.

U organismů se objevily první „snímače“ v podobě očí, uší, jazyků a dalších orgánů, ale také první „vysílače“. Patří mezi ně různé vyměšovací chemické systémy, zvukové systémy (hlasivky atd.) a podobně. Organismy tak poprvé dokázaly přenést informace mezi s sebou jiným způsobem, než pouze pomocí DNA. Na řadu přišlo první učení. Představme si například ukázku lovu, který matka předvádí svému potomkovi. Ten je díky senzorům schopný tento způsob vidět, zapamatovat a v případě potřeby mírně přizpůsobovat a vylepšovat.

Představme si první ptáky, kteří zpívají, aby přilákali partnera stejného druhu k páření. Přenosem informace je třeba i vztyčení ocasu, naježení srsti a podobné projevy, které jednomu organismu sdělují jednu z několika možností rozpoložení druhého organismu. Forem je obrovské množství, ve všech případech jde ale o přenos konkrétního objemu informace v určité podobě, struktuře a na určitou omezenou vzdálenost.

Člověk je ale nejpokročilejším a nejinteligentnějším organismem na Zemi, takže se u něho vyvinuly mnohem sofistikovanější formy přenosy informací. A vyvíjejí se.

Jazyk a první kresby v jeskyních

Jazyk je dle definice znakový systém, který popisuje věci, akce, myšlenky a stavy. Ještě před tím se ale objevilo malování, které lze z pohledu člověka jistě považovat za prvotní vyjádření a uložení informace o objektech z okolí.

Pokud přeskočíme malování do písku, které se ztratí s prvním větrem, lze za první slušně uložené informace považovat právě jeskynní malby. Dochovaly se z velmi blízké minulosti před 15 až 20 tisíci lety. Ukazují především zvířata a není se čemu divit, lov potravy byla záležitostí takřka na každý den.

Staré jeskynní malby (Zdroj: Wikipedia)
Staré jeskynní malby. Zdroj: Wikipedia

Nejrychlejším a nejsnadnějším způsobem přenosu informace mezi dvěma organismy Homo Sapiens Sapiens je zvukový přenos. Pomocí vibrace hlasivkového svalu a mechanickým vlněním můžeme určitou formu informace přenést druhému jedinci, který má kompatibilní přijímač – ucho (více v článku Lidské tělo je zastaralý hardware bez záruky). I tato informace má konkrétní velikost a strukturu. První různě formulované skřeky pro označování objektů a dějů nahradila trochu méně podivná slova.

Tento způsob předávání informace poskytuje mnohem větší propustnost. V pokročilé fázi lze jakýmsi způsobem popsat zažité události ostatním jedincům, kteří se tak mohou „virtuálně“ zažít a vzít si ponaučení z různých dějů a informací, které předtím nezažili. Pokud se s nimi setkají, dokážou najít řešení mnohem rychleji.

Představte si domorodce, který jednoduchou řečí vypráví, jak kdysi nastražil past na lva nebo jak před ním dokázal utéct. Díky paměti jednoho jedince a schopnosti přijmout kódované informace o objektech v případě učenlivých potomků, je příští generace inteligentnější. Dokáže se rychleji přizpůsobit a s větší pravděpodobností přežije.

Ukládání informací pro pozdější použití a úpravu

Klínové písmo (Zdroj: Wikipedia)

Jenže když zkušený jedinec se znalostmi zahyne, zahynou s ním i naučené informace. Vývoj by se tak zastavil. Z toho důvodu se objevilo písmo, tedy vizuální zápis jazyka.

Mezi nejstarší pokročilejší formu písma patří klínové písmo, které se ve vývoji lidského druhu objevilo koncem 4. tisíciletí před naším letopočtem.

Hlínu později nahradil papyrus, který zažil rozmach přibližně 2. století před naším letopočtem. Umožnil rychlejší zápis informací, snadnější přenos (menší hmotnost) a větší objem dat na menším prostoru.

S rostoucím počtem obyvatel a informací se však ruční zdlouhavé psaní stalo značně neefektivní. Od 9. století se tak začal formovat první knihtisk, který dosáhl významného rozšíření kolem 15. století. Již nebylo nutné informace ručně zapisovat a bylo je možné snadněji a rychleji rozmnožit pro více jedinců. Informace tak byla uložena v několika kopiích, čímž se snížila pravděpodobnost její ztráty a dostala se velkému objemu lidí.

Papyrus (Zdroj: Wikipedia)
Papyrus. Zdroj: Wikipedia

Psací písmo jako technologie

Psací písmo je jedna z mnoha forem zápisu informace na externí hmotu a lze ji tak brát jako technologii. Není tomu tak dávno, kdy zápis písma byl výsadou pouze těch nejbohatších a nejučenějších jedinců.

Po založení povinné školní docházky se ale tato schopnost rozšiřovala a tím se zvyšoval objem informací. Pokud jste na něco přišli či něco významného zažili, mohli jste si to zapsat. Stejně tak v případě pomoci nespolehlivé paměti.

Psací písmo (Zdroj: Wikipedia)
Psací písmo. Zdroj: Wikipedia

V současné době už ale především díky počítačům a elektronickým zařízením dosáhl objem dat takových hranic, že psací písmo nestačí. Rychlejší formou zápisu je tak klávesnice. Místo zdlouhavé kresby jednotlivých znaků, které jsou nepřesné a tak hůře přenositelné mezi ostatními jedinci, je mnohem rychlejší stisknout klávesu.

Výsledná informace má standardní a přesnou formu, kterou přečte každý, kdekoli a kdykoli – informace se může dostat k většímu počtu lidí. Navíc je možné ji snadno upravit a skrze elektronické kanály v rámci internetu také přenést k člověku na druhé straně planety. Na velikost papíru A4 se dříve vešla jedna stránka knihy, dnes dokážeme na stejné ploše hmoty uložit miliony knih a hustota se stále zvyšuje.

Taková představa by byla donedávna považována za vědeckofantastickou šílenost duševně vyšinutého člověka pod vlivem psychotropních látek. A teď si k tomu představte i „neviditelný“ přenos vzduchem.

Zapomeňte na současnost a poučte se z historie

Psací písmo je forma zápisu, která už v dnešní době nestačí. Je zastaralá a stejně jako tisíce dalších neefektivních technologií před ní, jednou skončí. Nahradí ji efektivnější způsob (klávesnice), který umožňuje vyjádřit věci, akce, myšlenky a stavy mnohem rychleji a snadněji.

Pokud považujete psací písmo za něco „stálého“, přečtěte si článek ještě jednou. Podobně si můžete přečíst výroky známých i neznámých autorů, kteří si ve své době vždy mysleli, že právě jejich doba života je ta konečná a stejně tak tehdejší technologie. Nepodceňujte zrychlující se elektronický vývoj – zatímco dříve trvalo nahrazování technologií miliony let, dnes může jít třeba jen o roky.

A jak to z vývojového hlediska dopadne s námi, když rostoucí objem dat a znalostí už vlastně žádný člověk nedokáže pojmout? O tom třeba příště.

Nejčtenější