První oběd ovlivní ještěrkám celý život

Radomír Dohnal  |  Příroda

Krátké momenty hrají povětšinou zásadní roli. Ale že by prchavý okamžik, a to odlov první kořisti, navždycky poznamenal celý život ještěrky, a rozhodoval o jejím dalším osudu? K nemalému překvapení pařížských herpetologů tomu tak skutečně je.

Novorozená ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) přitom nemá moc na výběr. Její rodiče totiž nekladou vejce, jako jiné druhy ještěrek, a nezažívá ani žádnou formu parentální péče. Na svět přichází už vybavená pro život a musí o něj bojovat. Svou první potravu – malého pavouka, lučního koníka nebo jiný hmyz, si musí zaopatřit rychle sama. Ale právě to, co bude její první snídaní, ovlivní zásadní měrou její další život.

Manuel Massot a jeho kolega, Pedro Aragón, herpetologové z pařížské Univerzity Pierra a Marie Curieových (UPMC), se rozhodli si trochu s hbitými ještěrkami zašpásovat. Ve volné přírodě odchytili několik těhotných samic, přičemž část vyprodukovaných ještěrčích novorozenců ponechali svému osudu, zatímco jiným předložili krátce po narození chutné menu. I ty pak navrátili zpět do přírody a rozhodli se sledovat jejich další životní osudy.

Jídlo na celý život

V rámci manipulativního experimentu se pak oba vědci po dobu dvou let vraceli na lokalitu odchytu, aby se dívali, jak si jednotlivé exempláře stojí. „Pouhý drobný detail, a to kdy a jak se k vydatné potravě jednotlivá individua dostala, znamenal zásadní změnu,“ říká Massot. „Usnadněný start se projevil na celkové kvalitě a úspěšnosti jejich života. Variace prostředí ovlivňovala život krmených ještěrek v menší míře.“

Ještěrky živorodé, kterým byla první potrava podstrojena, měly mnohem menší tendence k přesunu na jinou lokalitu, a nacházely se poblíž místa, kde byly před dvěma lety vysazeny. Také je bylo mnohem těžší chytit. Zatímco u nekrmených jedinců byly přesuny do větších vzdáleností od místa narození běžné. Není také bez zajímavosti, že právě ty, které se o sebe musely starat už od narození samy, měly také výrazně větší vrhy mladých.

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) rozhodne prvním soustem o své budoucnosti. Zdroj: Radomír Dohnal
Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) rozhodne prvním soustem o své budoucnosti. Zdroj: Radomír Dohnal

První změny v „životní trajektorii“ ještěrek byly pozorovatelné už po deseti dnech. Zatímco ty nakrmené stále vyčkávaly přibližně v místech svého narození, hladovější se už vydávaly za štěstím a potravou dál. Tento rys se ale do života ještěrek promítal i nadále, po jednom i dvou měsících, a v konečném důsledku i po dvou letech, když přišlo na rození prvních mláďat.

Massot spolu s Aragónem pro tento jev razí pojem „fenotypové rezonance“, kdy jedna malá změna v rané fázi života ovlivní celé další chování a životní strategie – chcete-li „osud“ jedince. Na vydatném jídle ve správný čas prostě záleží.

Použité zdroje:

Nejčtenější