Pro Rusko je Mars prokletý. Čistě statisticky

Petr Kubala  |  Vesmír

Po listopadovém selhání sondy Fobos-Grunt se začalo psát, že ruské mise k Marsu nebo alespoň k jeho měsíci Phobos jsou snad prokleté. Co na to statistika?

Rusko o bližším průzkumu Phobosu snilo už před více než dvaceti lety. Nejnovější a po mnoha letech první ruská sonda měla dokonce z povrchu tohoto nešťastníka odebrat vzorky a dopravit je na Zemi.

Označení nešťastník je na místě, podle simulací se totiž oběžná dráha Phobosu snižuje a po překročení kritické meze bude v budoucnu roztrhán slapovými silami Marsu.

V roce 1988 odstartovala k měsíci dvojice sovětských sond Fobos. Na projektu se tehdy podíleli ve velké míře i vědci z Československa a západních zemí. Pouze jedna ze sond skončila částečným úspěchem. Za neúspěch nelze prozatím považovat ani současnou misi sondy Fobos-Grunt, neboť Rusové se stále snaží o její oživení a splnění alespoň části ambiciózních úkolů. Pravděpodobnost, že se jim to povede, je ovšem poměrně malá. Někdy v lednu tak můžeme očekávat vstup sondy i s urychlovacím stupněm do zemské atmosféry.

Povrch Marsu na snímku ze sondy Viking. Zdroj: NASA
Povrch Marsu na snímku ze sondy Viking. Zdroj: NASA

Mars nemá rád Rusy?

Jenomže Sovětský svaz a později Rusko zkrátka „Mars neumí“. Z devatenácti sond, které k němu pod vlajkou SSSR a později Ruska letěly, byly úspěšné jen tři. A to je zařazujeme mezi úspěšné projekty jen s odřenýma ušima a možná trochu z lítosti. Jednalo se o tyto sondy:

Fobos-2: odmlčel se po příletu k Marsu, provedl ale snímkování Phobosu z blízka.

Mars 3: sonda přistála na povrchu rudé planety, ale vysílala jen několik sekund.

Mars 5: došlo k úspěšnému navedení na oběžnou dráhu Marsu, ale po necelých deseti dnech se sonda odmlčela

Spíše neúspěchem skončily dvě mise:

Mars 2 sice katalogizujeme jako neúspěch, ale po všech sovětských nezdarech to byl alespoň poloviční balzám na duši. K rudé planetě letěl s přistávacím modulem, který se sice 27. listopadu 1971úspěšně oddělil od hlavní sondy a vstoupil do atmosféry, ale tím své účinkování u Marsu ukončil. Zbytek sondy byl úspěšně naveden na oběžnou dráhu a vysílal cenná data.

Sonda Mars 4 sice získala pár snímků Marsu během průletu, ale jejím cílem mělo být navedení na oběžnou dráhu a tak misi nelze hodnotit jako úspěch.

Hitparáda sovětských neúspěchů

První pokusy o dobytí Marsu se datují do doby, kdy byla celá kosmonautika ještě v plenkách. V roce 1960, téměř přesně tři roky po startu Sputniku, se do vesmíru vydávala sonda Marsnik 1 (Mars 1M), ale její cesta skončila na startovací rampě. Podobný osud potkal i druhou sondu Marsnik 2 .

Dalším a oficiálnějším pokusem byl Sputnik 22 , který odstartoval 24. října 1962. Sověti se tehdy poučili z předchozích neúspěchů a nainstalovali na nosnou raketu řadu monitorovacích zařízení. Tím ovšem její celková hmotnost vzrostla natolik, že musely být na oplátku demontovány téměř všechny vědecké přístroje. Při snaze o odlet z parkovací dráhy pak došlo k explozi motoru a mise skončila. Celý incident vyvolat i menší mezinárodní pozdvižení, neboť západní mocnosti se obávaly, zda podezřelé jednání na nízké oběžné dráze není jaderným útokem Sovětského svazu.

Další pokus SSSR nesl název Mars 1 a uskutečnil se 1. listopadu 1962. Odlet z parkovací dráhy proběhl úspěšně, později však byl zjištěn únik dusíku z orientačního systému. Technici museli vyvolat úmyslnou rotaci sondy, čímž bylo ovšem jasné, že Mars 1 svůj hlavní úkol nesplní. I tak ale sonda vysílala ještě několik měsíců zajímavá data o kosmickém záření. Tři měsíce po definitivně ztrátě spojení prolétla ve vzdálenosti 200 000 km od Marsu.

Sondě Zond 2 se neotevřely panely a brzy se odebrala do kosmonautického nebe. Zatímco americké Marinery si na přelomu 60. a 70. let dávaly rande s Marsem, sovětské sondy vybuchovaly už při startu. Podobný přešlap ale potkal v roce 1971 i Američany a jejich Mariner 8.

Americké počátky

Američané se o dobytí Marsu pokusili poprvé v roce 1964, ale ani oni nebyli napoprvé úspěšní. Marineru 3 se nerozvinuly sluneční panely a brzy se odmlčel. Úspěchem však skončil hned druhý pokus, kdy sonda Mariner 4 prolétla 15. července 1965 ve vzdálenosti necelých deset tisíc kilometrů od rudé planety a pořídila první snímky jejího povrchu z blízka.

Podíl sovětských a ruských úspěchů a neúspěchů
Podíl amerických úspěchů a neúspěchů
Celkový počet sond (úspěšných i neúspěšných), které letěly k Marsu

Vzhůru k Phobosu

Konec 80. let byl ověnčen snahou o dobytí Phobosu. Úkolem sond sice nebyl ambiciózní odběr vzorků jako při současném pokusu sondy Fobos-Grunt, ale i tak měl na povrchu měsíce přistát malý vědecký modul.

Fobos-1 odstartoval 7. července 1988, pár dní na to ho následovala i sonda Fobos-2 . Řídicí středisko ovšem v srpnu téhož roku vyslalo první ze sond špatný příkaz. Fobos-1 se kvůli tomu naorientovala v kosmickém prostoru tak nešťastně, že na sluneční panely nedopadalo téměř žádné záření ze Slunce a baterie se záhy vybily. Za vším kupodivu nestála technická závada, ale laxní přístup zaměstnanců řídicího střediska, kteří povel před odesláním neotestovali z důvodu odstávky počítače.

Fobos-2 se dostal na své pouti podstatně dál a ke konci března 1989 se přiblížil k vytouženému cíli. Proběhlo snímkování a výzkum Phobosu ze vzdálenosti menší než 200 km. Krátce před plánovaným odpojením přistávacího modulu se však sonda odmlčela.

Sondy Mariner 3 a Mariner 4. Zdroj: NASA
Sondy Mariner 3 a Mariner 4. Zdroj: NASA

Déjà vu let devadesátých

Kalich hořkosti si vypili také Američané v devadesátých letech po neúspěchu třech svých sond, které mnohdy ztroskotaly díky laxnosti a těžko pochopitelných chybám. Mars Observer se odmlčel v roce 1993 jen pár desítek hodin před vstupem na oběžnou dráhu Marsu. To Mars Global Surveyor (start 1996) byl o mnoho úspěšnější a z oběžné dráhy rudé planety posílal úchvatné snímky od roku 1997 do roku 2006.

Ruská sonda Mars 96 (Mars 8) se místo k Marsu po pár hodinách vrátila na Zemi. Její trosky byste možná našli poblíž chilského pobřeží.

Americký Mars Climate Orbiter dojel na fakt, že při jeho přípravě pracoval jeden z týmů s anglosaskými jednotkami, zatímco druhý s metrickým systémem. Sonda byla po příletu k Marsu natolik zmatená, že vstoupila do atmosféry, i když něco podobného rozhodně v plánu neměla.

Mars Polar Lander. Zdroj: NASA
Mars Polar Lander. Zdroj: NASA

Mars Polar Lander měl zkoumat okolí místa přistání. Po průletu atmosférou se však sonda neozvala. Snímky ze sond na oběžné dráze prokázaly, že přistání sondy bylo patrně poněkud tvrdší, zřejmě kvůli chybě softwaru, který vibrace při vysunutí vzpěr interpretoval jako přistání a vypnul brzdicí motory. Sonda se ovšem v té chvíli nacházela desítky metrů nad povrchem rudé planety.

Statistika

Nosná raketa Atlas V se připravuje na start se sondou Curiosity. Zdroj: NASA

K Marsu do dneška vyslalo sondu šest států nebo organizací. Nejvíce jich samozřejmě neslo sovětskou (později ruskou) a americkou vlajku. Po jedné sondě pak má Japonsko (Nozomi), Čína (sonda Yinghuo-1 letěla k Marsu nyní společně s Fobos-Gruntem), Evropská kosmická agentura (Mars Express) a Velká Británie (Beagle 2).

Nejbližší sondou pro výzkum Marsu má být pojízdná laboratoř Curiosity, která se vstříc rudé planetě vydává již příští týden v pátek. Podrobnosti se dočtete v samostatném článku na VTM.

Přehled všech sond, které startovaly k Marsu

Vysvětlivky:

  • F – úspěšný průlet kolem planety
  • O – navedení na oběžnou dráhu
  • L – přistání
  • N – neúspěšná mise (jsou zvýrazněny červeně)
  • Ztráta spojení – během mise došlo ke ztrátě spojení se sondou s různých důvodů
  • Start – selhání během startu
  • LEO – sonda zůstala na nízké oběžné dráze kolem Země (podobný osud jako měla Fobos-Grunt)

Nejčtenější

Další weby Mladé fronty