Příroda je inteligentní. Jako člověk

Michal Černý  |  Příroda

V přírodě je skryta velmi vysoká inteligence. To, co je pro indiánské obyvatele deštných pralesů samozřejmé, si teprve nyní hledá cestu do myšlení západních vědců.

O změnu v chápání inteligence přírody se snaží vědec Jeremy Narby, antropolog se švýcarskými kořeny, který vyrůstal v prostředí západního velkoměsta. Byl vychováván jako většina z nás: osvojil si materialisticko-racionální vzdělání, které chápe rostliny a živočichy víceméně jen jako stroje či automaty. Poté pracoval jako antropolog, a více než dva roky strávil u různých indiánských kmenů v povodí Amazonky.

Původně mu šlo o to, aby ve své práci ukázal že Indiáni své okolí vnímají také racionálně, tedy podle západních hledisek. Již brzy ale v něm vzrostlo podezření, že zvolil nesprávné měřítko. Důvod? Pro lidi z průmyslových zemí je příroda něčím, co mohou nějak využitkovat, zatímco pro jihoamerické Indiány je příroda především inteligentně jednajícím prostředím.

Jeremy Narby si začal stále více uvědomovat, že příroda přímo překypuje inteligencí. „Každá jednotlivá buňka našeho těla se podobá celému včelímu úlu s jeho záměrnou, cílenou aktivitou,“ řekl v rozhovoru pro německý časopis Hagia Chora. Zvířata, rostliny, houby i samotné bakterie projevují jasnou tendenci činit samostatná rozhodnutí, a vyvíjejí vlastní vzorce jednání. Hlavní obtíž je samozřejmě v tom, co si vlastně máme pod pojmem „inteligence“ představit, a jak ji definovat.

Chytré včely v bludišti

Pojem inteligence pochází z latinského inter-legere , což znamená „volit mezi možnostmi“. Inteligence tedy předpokládá schopnost vykonávat rozhodnutí. Rozdíl v inteligenci člověka a zvířete může být ve schopnosti vyznat se ve složitých věcech. Člověk žije v komplikovaném technickém prostředí, zatímco zvířata jednoduchým způsobem v přírodě. Jejich intelekt je tedy mnohem jednodušší. Pokud bychom ale inteligenci brali jako schopnost přizpůsobit se svému prostředí, jsou zvířata přinejmenším stejně inteligentní jako člověk – anebo možná ještě chytřejší, protože si svoje prostředí většinou nepoškozují.

Při dalším pátrání po inteligenci v přírodě začal Jeremy Narby ve francouzském Toulouse, kde vědci prováděli výzkum týkající se inteligence včel. Výzkumník Martin Giurfa z laboratoře pro výzkum zvířecího chování u francouzského Národního střediska pro přírodovědecký výzkum (CNRS) nedávno ukázal, že včely si umí poradit s abstraktními pojmy.

Giurfa a jeho kolegové provedli experiment, při kterém poslali včely skrze jednoduché bludiště ve tvaru písmene Y. Vstup do bludiště byl označen modrou barvou. Včela, která prolétávala vstupem, se tak dostala na křižovatku, kde se mohla rozhodnout, jestli se vydat směrem napravo, nebo nalevo. Jedna cesta byla označena modrou barvou, druhá žlutou. Včely, které se rozhodly pro modře označenou cestu, se na konci setkaly s nádobou s cukerným roztokem, zatímco ty, které si vybraly žlutou cestu, nedostaly žádnou sladkou odměnu. Včely rychle zjistily, že na konci cesty, která je označená stejně jako barva na vstupu, na ně čeká cukr. Jinými slovy: pojem „to stejné“ pro ně byl synonymem pro odměnu.

Vějířová palma na vandru

V dalším pokusu byl vstup do bludiště označen jiným symbolem, vodorovnými linkami. Také v tomto případě se včely dostaly na místo, kde se musely rozhodnout mezi dvěma cestami. V jedné trase byly linky horizontální, v druhé vertikální. Včely bez váhání létaly k tomu vzoru, který odpovídal znaku na vstupu. Experimenty také ukázaly, že včely předávaly své znalosti z jednoho smyslu do druhého – pokud se naučily pojmu „stejný“ prostřednictvím pachů, byly schopné svůj závěr aplikovat na znaky vnímané zrakem. I když tedy včely mají 100 000krát méně neuronů než člověk, jsou schopny používat abstraktní pravidla. Martin Giurfa tak stále více dochází k závěru, že zvířata nejednají mechanicky, ale jsou schopna činit rozhodnutí a mají vlastní rozum.

Včely jsou tedy cítící, inteligentní bytosti, a nikoli létající stroje. A co třeba rostliny? Ty přece nemají mozek… Co říká věda o inteligenci rostlin? Výzkum v tomto směru vedl vědec Anthony TrewavasUniverzity v Edinburghu. Rostliny nemají myslící orgán, ale přijímají informace a reagují, protože celý jejich organismus je aktivní. Komunikují prostřednictvím molekulárních a elektrických signálů z buňky do buňky, podobným způsobem, jako pracují i naše neurony. Ačkoli tedy nemají mozek, celé jejich tělo se jako jediný celistvý mozek chová.

Například vějířová palma (Washingtonia robusta ) díky svým opěrným kořenům dokáže cestovat za sluncem. Svoje kořeny vystaví na slunečné straně a kořeny ve stínu nechává odumírat; v průběhu několika měsíců skutečně mění místo svého růstu. Putuje tímto způsobem, chrání se před konkurujícími sousedy, hledá co nejvíce slunečního svitu, a činí tak inteligentní rozhodnutí o svojí cestě. Anthony Trewavas uvádí, že je „jasným příklad účelného chování rostlin a rostlinné inteligence.“

Krásná matematická struktura přírody

Je patrné, že inteligentní jsou samotné principy, na kterých příroda stojí, takže zvířecí či rostlinné inteligenci se vlastně není třeba příliš divit. Poukázal na to jihokorejský vědec Jae Woo Park, který přišel na to, že přírodě je vlastní velmi krásná matematická struktura. Nazval jí strukturou „tří a osmi počátků“. Park přitom vychází ze starověkého čínského myšlení, kde podle této struktury je vystavěna například čínská Kniha proměn (I-ťing).

Pro přírodu je jednak charakteristické číslo tři, v tomto počtu se vyskytuje mnoho jejích stavebních prvků – například cukry, tuky a bílkoviny, tři druhy RNA, nebo třeba proton, elektron a neutron. Stejně tak je důležité číslo osm: na osm částí lze dělit zvířecí či rostlinné tělo. Podle tohoto pohledu tak má jasnou souvislost například skutečnost, že člověk má osm druhů zubů (od řezáků až po stoličky), a fakt, že existuje osm skupin chemických prvků. Jak lidské tělo, tak i chemické prvky jsou totiž vystavěny podle stejných matematických principů.

Jestliže existenci této struktury uznáme, může do jisté míry přestat činit potíže otázka, jak je možné, že z přírody neživé se vyvinula příroda živá. Je tomu tak mimo jiné proto, že jak atomy, molekuly, nerosty, buňky i složité organismy fungují podle stejné organizační struktury tří a osmi počátků. Příkladem takové matematické struktury je Fibonacciho řada, která vzniká součtem předchozích čísel (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21…) Podle této řady jsou organizovány například semínka slunečnice, plody ananasu, listy zelí, nebo třeba i šnečí ulity. Takové matematické principy už ve vědcích vyvolávají úvahy o tom, zda může být příroda skutečně zkonstruována Bohem, a do jaké míry jsou oprávněné teorie o inteligentním plánu.

Vrány provozující snowboarding

Jeremy Narby tvrdí, že rod homo sapiens sapiens je vlastně z evolučního hlediska velmi mladý, a neměl tudíž příliš mnoho času na rozvinutí svých schopností. Tento druh s vysokým čelem a špičatou bradou je na planetě Zemi teprve 200 tisíc let, což je pouhých 10 tisíc biologických generací. Z hlediska vývoje druhu je to velmi krátká doba. Zatímco jaguáři či jiné šelmy měli mnohem více času, jak zdokonalit své schopnosti a svůj způsob přežití.

Příroda nás tedy určitě ještě v mnohém překvapí. V nedávné době například vědci zjistili vysokou inteligenci vran, které se v určitých ohledech vyrovnají primátům a používají jednoduché nástroje. Při sjíždění zasněžené střechy domu si sedaly na víčko od sklenice, a používaly tak svůj vlastní primitivní snowboard…

Nejčtenější