Postrachem moří se stanou autonomní ponorky

Michal Polák  |  Technika

Americké námořnictvo se rozhlíží po bezpilotních prostředcích pro průzkumné a útočné úkoly pod mořskou hladinou. Jedním z nich je také Proteus.

Autonomní prostředky se v armádě Spojených států uchytily zejména u pyrotechnických jednotek a v letectví. Pohybliví roboti snižují rizika při zjišťování a odstraňování výbušnin, z čehož jednotky těží v Íráku a Afgánistánu, kde se nachází velké množství nástrah.

Na důležitosti nabývají také bezpilotní letouny, které již neslouží jen k průzkumným misím nad neznámým a potencionálně nebezpečným územím. Zvládnou už i útočit i na pozemní cíle pomocí řízených raket. V bojových podmínkách tak vhodně doplňují drahé a těžké stroje. Díky malým rozměrům jsou hůře zachytitelné na radaru a mají také nižší hlučnost. Ostatně to je také jeden z důvodů, proč je Američané prakticky beztrestně posílají do pákistánského vzdušného prostoru.

MQ-9 Reaper s podvěšenou výzbrojí. Na vnitřním závěsníku je laserem naváděná puma GBU-12 Paveway II, na vnějších střely AGM-114 Hellfire. Foto: U.S. Air Force
MQ-9 Reaper s podvěšenou výzbrojí. Na vnitřním závěsníku je laserem naváděná puma GBU-12 Paveway II, na vnějších střely AGM-114 Hellfire. Foto: U.S. Air Force

Tip: Přečtěte si náš starší článek Bezpilotní letouny, vraždící stroje bez soucitu

Na zemi, ve vzduchu, ve vodě?

Diskuze se otevřela i nad použitím autonomních ponorek u námořnictva. Vůbec první AUV (Autonomous underwater vehicle) navrhovala trojice Stan Murphy, Bob Francois a Terry Ewart z oddělení Applied Physics Laboratory z washingtonské univerzity už v roce 1957. Americké námořnictvo ale stále spoléhá na ponorky mnoha velikostí lidskou posádkou. Má jich ve výzbroji více než sedmdesát pět.

Autonomní ponorka má řadu výhod. Jednak může být menší, tudíž hůře zachytitelná pro sonary. Vedle toho není třeba řešit otázku doplňování zásob nebo vynořování pro načerpání zásob kyslíku. Autonomní ponorka může přetrvávat na jednom místě prakticky neomezenou dobu. Pokud se už na ní přijde, nepřijde, nehrozí ztráta na lidských životech, což ale na druhou stranu neznamená, že ona sama ji nemůže způsobit svému protivníkovi.

Technici manipulují s torpédem Mk 54. V současné době je odpalováno přímo z lodí a budoucnu možná najde uplatnění u ponorky Proteus. Foto: U.S. Navy
Technici manipulují s torpédem Mk 54. V současné době je odpalováno přímo z lodí a budoucnu možná najde uplatnění u ponorky Proteus. Foto: U.S. Navy

Proteus má útočit i dopravovat komanda

Společnost Columbia Group představila projekt Proteus, autonomní ponorku pojmenovanou podle řeckého boha moře. Vedle špionážních misí a útoků na námořní cíle má být schopen vyloďovat speciální jednotky amerického námořnictva SEALs. Na palubu se má vejít sedm osob, které se mohou pod hladinou nepozorovaně přiblížit k pobřeží.

Proteus vypadá jako přerostlé torpédo, viz obrázek na webu Wired. Na délku měří 7,6 metru a podle odhadů váží necelé tři tuny. Jediným problémem pro jeho nasazení – navíc se zatím jedná o technologický prototyp – může být jeho nedostatečná vytrvalost. Na jedno natankování vodíkových palivových článků dokáže pod hladinou uplavat 600 kilometrů, což dává bojový poloměr do 300 kilometrů. Navíc maximální rychlost deset kilometrů v hodině předurčuje Proteus spíše k hlídkování v předem určených oblastech a již zmíněným vyloďovacím akcím.

Ve výzbroji se uvažuje o minách MK67 Submarine Launched Mobile Mine nebo torpédech MK-54 Lightweight Hybrid Torpedo. Celkem může Proteus uvést kolem 1 500 kilogramů těchto zbraní, jejichž přesné parametry nejsou z pochopitelných důvodů známy. Vedle toho může být Proteus vybaven dvěma sty kilogramy špionážního zařízení.

Menší ponorky pouze pro špionáž

Vedle takřka tří tunového Protea existuje řada menších prostředků, které se již zkoušejí. Jedná se například o trojici ponorek od Bluefin Robotics. Nejmenší Bluefin-9 váží 60 kilogramů, její obsluhu zvládnou dva lidé a je určená na maximálně patnáctiminutový ponor. Oproti tomu Bluefin-12 vydrží pod vodou až 12 hodin a Bluefin-21 déle než jeden den. Jednotlivé verze se od sebe liší také maximální hloubkou ponoru.

Ponorka od Bluefin Robotics. Foto: Bluefin
Ponorka od Bluefin Robotics. Foto: Bluefin

O poznání lepší parametry má autonomní ponorka Spray Glinder dlouhá 213 cm a s průměrem 20 centimerů. Na moři dokáže strávit až šest měsíců a urazit běhěm nich více než 4 800 kilometrů. Největším problémem podobných ponorek tak zůstává jejich výkon. Jsou totiž příliš malé na provádění útoků a poberou jen málo špionážního vybavení. Stejně tak může být problém i rychlost. U menších ponorek sice dosahuje až k deseti kilometrům v hodině, ale s velikostí a vytrvalostí značně klesá.

Nabízí se ještě možnost využít sebevražedné autonomní ponorky, které mohou být větší dostup než běžné střely a jsou méně nápadné. Při útocích na střední a větší plavidla by se mohla vyplatit i přes svou vysokou cenu.

Nejčtenější