Popílková odkaliště jsou nečekanou šancí pro hmyz

Radomír Dohnal  |  Příroda
Odkaliště Chvaletice. Zdroj: Robert Tropek

Odkaliště a složiště popílku dotvářejí kolorit každé velké tepelné elektrárny, a Čechy nejsou výjimkou. Toxické louže a rozpraskané vyschlé bahno podivné barvy nám přijde krajně odpudivé. Jak ale ukazují závěry originální studie Entomologického ústavu AV ČR, tato místa přímo srší životem.

Viděno očima hmyzu, na území Čech panuje kritický nedostatek určitých biotopů. Mezi zvláště nedostatkové lokality patří ty živinami chudé, nezatravněné a s řídkou vegetací. Štěrkovité říční náplavy, skalnaté stepi nebo písčiny aby jeden pohledal. Právě nedostatek takových lokalit se výraznou měrou podepisuje na úbytku řady druhů, především bezobratlých.

I proto byla velkým překvapením studie blanokřídlého hmyzu, publikovaná v červencovém vydání prestižního zahraničního vědeckého časopisu Biological Conservation, zahrnující mimo jiné opylovače (např. včely) a predátory škodlivého hmyzu (např. kutilky a hrabalky), na které hojně narazíme ve dvou nečekaných lokalitách. Domovem se jim stala odkaliště ve východních Čechách, jen na dohled elektráren ve Chvaleticích a v Opatovicích.

Ohrožené druhy na nečekané adrese

Už před časem entomologové tušili, že tyto nepřístupné a řekněme nevábně vypadající lokality mohou hrát v přírodě nečekaně velkou roli. Rozsáhlý výzkum na dvou lokalitách je ale přeci jen překvapil. Na obou odkalištích bylo nalezeno celkem 227 druhů blanokřídlého hmyzu, z nichž je plných 72 druhů na našem území ohroženo. Ještě významnější však je, že 13 z napočítaných druhů je u nás kriticky ohroženo, a „toxická bažina“ je často jejich posledním domovem na našem území.

Ohromující skutečností je pak zjištění, že právě na opatovickém a chvaletickém odkališti byly nalezeny čtyři druhy hmyzu, které jsou v ČR již považovány za vyhynulé. Rázem se obě nelibá odkaliště staly díky tomu naprosto klíčovými lokalitami pro ochranu středoevropské biodiverzity a svým významem převyšují i leckterá chráněná území. Jemný sypký popílek nahradil živočichům jejich původní domov, otevřené a prosluněné písčiny.

Budeme chránit devastovanou krajinu?

Co tedy s prvky devastované krajiny nyní učinit? Prohlásit je za zvláště chráněné území, podobně jako národní přírodní rezervace? „Na rozdíl od kamenolomů nebo výsypek je situace s odkališti složitější a je tu nutný další výzkum obnovy těchto míst,“ říká Robert Tropek, entomolog vedoucí výzkum. „ Je zapotřebí vhodně skloubit lidské zdraví s ochranou biodiverzity.“

Podobně usuzuje i Martin Konvička, entomolog zabývající se moderními přístupy v ochraně přírody: „Nepředpokládáme, že budou odkaliště dlouhodobě suplovat chráněná území. Spíše optimisticky věříme, že dojde k velkoplošné obnově přirozených písčin a dalších zaniklých typů prostředí. Pro řadu živočichů, například pro svižníka písčinného nebo motýla okáče metlicového, se odkaliště zatím stávají jednou z posledních šancí k přežití na našem území.“

Okáč metlicový. Zdroj: Martin Hrouzek
Okáč metlicový. Zdroj: Martin Hrouzek

„V takovém případě by mohla být právě odkaliště zdrojem specializovaných druhů, které by bez nich již vyhynuly. Kdyby se tohoto chopili i provozovatelé elektráren a odkališť, mohlo by jít o vhodný prostředek ke zlepšení jejich obrazu u veřejnosti,“ dodává Konvička.

Nejčtenější