Ostře sledované atomové reaktory

Martin Tůma  |  Věda

Hrozba terorismu nepominula ani po dvanácti letech od útoků na americké cíle. Je proto na místě se ptát, jak jsou jaderná zařízení připravena na teroristický útok. Tomuto tématu se věnuje zpráva Nuclear Proliferation Prevention Project (NPPP).

Teroristé se podle výzvědných agentur řady zemí již delší dobu snaží o výrobu vlastní atomové bomby. Žádná z teroristických skupin samozřejmě nemá dostatečný potenciál k tomu, aby vyrobila sofistikovanou nálož na špičku balistické střely, daleko spíše se bude jednat o zařízení, které musí být přepravováno na náklaďáku nebo na lodi. Bohužel i tak může napáchat značnou škodu.

Vázne to však na nedostatku štěpného materiálu. Jeho výroba vyžaduje pořádnou průmyslovou základnu, kterou teroristé nedisponují. I když jsou na světě velké zásoby obohaceného uranu, plutonia a dalších surovin pro výrobu bomby, podle Mezinárodní komise pro atomovou energii prozatím nedošlo k žádné větší krádeži tohoto materiálu.

Asi největší aféra z tohoto oboru se odehrála v Praze v roce 1994 a byli do ní zapleteni jak naši občané, tak občané z post sovětských republik. Nicméně podle IAEA se v současnosti nepohřešuje významnější množství štěpného materiálu, který by stačil třeba jen na výrobu špinavé bomby.

Otázkou je, jestli má IAEA kompletní data. USA v rámci rozvojové pomoci exportovaly tuny štěpných materiálů do zemí, které ani zdaleka nemají takovou úroveň ochrany, jaká je běžná ve Spojených státech.

Zkratka k cíli

Získat štěpný materiál je obtížné a potom ještě následuje náročná konstrukční práce na bombě. Přímo se nabízí použít zkratku. Světové arzenály jsou plné už hotových bomb se zaručenou kvalitou. Vzpomeňme třeba slavné kufříkové atomové bomby zrozené v Sovětském svazu (Wikipedia).

Ani Amerika nebyla pozadu. Na obrázku je transportní kontejner H-912 pro bombu Mk-54 SADM. Zdroj: CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons
Ani Amerika nebyla pozadu. Na obrázku je transportní kontejner H-912 pro bombu Mk-54 SADM. Zdroj: CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Ale zpátky k teroristům, prahnoucím po atomovce. Zkusit ji ukrást v zemích NATO nebo Rusku je poměrně elegantní způsob sebevraždy bez šance na úspěch. Jadernými střelami disponuje i Čína, tam o tom také nemá cenu uvažovat. Pak už zbývá duo Indie a Pákistán, obzvláště v Pákistánu to může být kvůli politické situaci občas na hraně. Pro úplnost se sluší zmínit ještě Severní Koreu, ale ta si bude svoje atomovky sušit pro sebe jako trumf pro vyjednávání o potravinové a jiné pomoci. Takže pokud se nepodaří islamistický převrat v Pákistánu, teroristé se zřejmě k hotové bombě jenom tak nedostanou.

Poznámka pod čarou: Izrael nikdy oficiálně nepřiznal vlastnictví atomových zbraní a nedokážu si představit, že by zde teroristé dokázali něco ukrást. Kromě toho, každá nukleární hlavice má ochranné zabezpečení proti svévolnému odpálení, takže i kdyby se podařilo něco získat, bez odpalovacích kódů je to k ničemu.

Sabotáž v elektrárně

Atomové elektrárny nebo různá výzkumná centra s vlastním atomovým reaktorem jsou další místo, kde mohou teroristé udeřit. Zatímco u elektráren se v USA vyžaduje, aby úspěšně prošly testem na základní souhrn hrozeb (DBT, Design Basis Threat), u výzkumných zařízení to požadováno není.

Jak by teroristé mohli v elektrárně způsobit výbuch a dosáhnout radioaktivního zamoření okolí? Jako vzor může posloužit katastrofa ve Fukušimě, kdy po vlně cunami selhalo chlazení aktivní zóny reaktorů a také bazénů s vyhořelým palivem.

Lze předpokládat, že právě vypnutí chlazení bude hlavním cílem potencionálních teroristů. U reaktorů by to vedlo k roztavení jádra a následné explozi s masivním rozptylem radioaktivního materiálu do okolí. Podobně jsou na tom bazény s vyhořelým palivem. Obsahují pestrou směs velice radioaktivních materiálů, které už ale nejsou vhodné pro řetězovou štěpnou reakci.

Ponořeny do vody čekají na dobu, kdy se jejich záření díky rozpadu izotopů sníží na únosnou míru. Poté jsou zabaleny do speciálních kontejnerů a buď uloženy v trvalém úložišti, nebo poslány k přepracování. Obsahují i velmi toxické látky, jako je stroncium, cesium a plutonium. Pokud by se zastavila cirkulace chladicí vody, může dojít k vysušení bazénu a požáru, který by roznesl radioaktivní popel po širokém okolí.

Jak mohou teroristé zaútočit

Jednou z hrozeb je tzv. insider attack, tedy útok od teroristy, který je členem obsluhy reaktoru. V rámci DBT je na to pamatováno a provozovatelé elektráren ve spolupráci s FBI sledují minulost nově nabíraných pracovníků, aby se tato hrozba eliminovala.

Další prověřovanou variantou útoku je ozbrojený přepad elektrárny z více směrů: z pozemních nebo námořních dopravních prostředků, případně podpořený pasivní nebo i aktivní spoluprací insiderů uvnitř elektrárny. Tento scénář je součástí stress testů každé elektrárny.

O zabezpečení elektráren se v USA starají tři organizace: Nuclear Regulatory Commission (NRC), tedy komise pro jadernou energetiku, dále Deparment of Energy (DoE) – ministerstvo energetiky a nakonec Department of Defense (DoD) – ministerstvo obrany.

Všechny tři organizace se za vydatné pomoci NSA, FBI a CIA snaží eliminovat jakoukoli hrozbu vůči jaderné bezpečnosti v samotném počátku. Prozatím se jim to daří.

Doba kráčí vpřed

Doba kráčí vpřed a s ní rostou i možnosti teroristů. DBT v současné podobě například nepředpokládá útok na elektrárnu velkým dopravním letadlem, jako tomu bylo 11. září 2001. NRC vyloučil tuto variantu z DBT především kvůli tomu, že protiletadlové střely nebo dokonce stíhačky nejsou civilnímu sektoru dostupné a tudíž se nemá jak bránit proti této hrozbě.

Podobně je tomu u elektráren na pobřeží s útokem z lodě naložené výbušninami. Obrana proti těmto druhům útoků podle NRC spadá do kompetence ministerstva obrany. Komise pro atomovou energii ale při povolování nových reaktorů vyžaduje, aby těmto útokům odolaly.

NRC dále nepředpokládá, že by se ve výzbroji útočníků mohly objevit na černém trhu dostupné odstřelovačské pušky ráže 0.50 nebo granátomety, včetně velmi rozšířené ruské RPG.

Jak se lépe chránit

Podle zprávy NPPP by se ale povinnost splňovat DBT měla rozšířit na všechna jaderná zařízení bez rozdílu. Jen by pravidla měla být odstupňována dle velikosti hrozby. NRC by měla stanovit limity pro fyzickou ochranu zařízení samotnými provozovateli, i podmínky pro součinnost s ozbrojenými složkami USA.

Co z toho a jak se bude realizovat, se asi nedozvíme, protože jedním z důležitých prvků obrany je důsledné utajení. Doufejme ale, že tyto znalosti a postupy budou sdíleny jadernou komunitou na celém světě, protože dopad jaderného terorismu bude opravdu globální.


Věděli jste, že nejmenší atomová zbraň se jmenuje Davy Crockett? Jedná se o náboj pro bezzákluzové dělo ráže 120, resp. 155 mm. Atomovou mini hlavici dokáže dopravit na vzdálenost 2 nebo 4 km. Bojové hlavice se označovaly jako XM-388 a mezi lety 1961 a 1971 bylo v Německu rozmístěno okolo stovky těchto zbraňových kompletů. Zbraň zaručovala smrtelnou dávku ozáření v okruhu 150 m od epicentra. Pokud foukal protivítr, mohl přinést smrtelnou dávku ozáření i na místo výstřelu, což značně ztěžovalo operační nasazení zbraně.

Podívejte se na video ze zkoušky, další informace najdete v tomto anglickém článku.

Nejčtenější