Od fotografie přes pohyblivé obrázky až po skutečný film

Petra Myslínová Cejpková  |  Technika

Již více než století přináší celuloidový pásek milovníkům filmu potěšení a zábavu. Jaká však byla cesta vedoucí ke zrodu prvního kinematografu?

Filmové umění je nedílnou součástí dnešního kulturního života. Vždyť spousta z nás tráví svůj volný čas návštěvou kina či sledováním dobrého snímku v televizi či z DVD. Zamysleli jsme se však někdy nad podstatou toho, na jakém principu vůbec došlo k oživení obrázků a jejich uvedení do pohybu?

Bez vynálezu fotografie by to nešlo

Výrazný zvrat v možnostech zachycení obrazu učinil již samotný vynález fotografického přístroje. Vždyť až do 19. století nebylo možno podobu kohokoli a čehokoli zachytit jiným způsobem nežli pomocí malířského umění.

Nejstarší fotografie s názvem Pohled z okna vznikla roku 1826. Byla výsledkem dlouhodobých pokusů francouzského badatele jménem Joseph Nicéphore Niépce (1765–1833), jenž téměř celý svůj život zasvětil možnosti přenesení vizuálního vjemu k trvalému zaznamenání obrazu.

Pohled z okna: fotografie pořízená kolem roku 1826. Zdroj: Wikipedia
Pohled z okna: fotografie pořízená kolem roku 1826. Zdroj: Wikipedia

Letité pokusy Niépceho spočívaly v experimentování s ponořením papíru do chloridu sodného a následném propláchnutí v roztoku dusičnanu stříbrného. Negativní obraz, jenž se následně objevil, byl zapříčiněn vysráženým chloridem stříbrným. Po určité době ale zčernal, tudíž Niépce hledal další způsob, kterak uchovat zachycený obraz trvale. Osvědčily se zinkové desky potřené asfaltem.

Výsledek se dostavil o více než deset let později od prvních pokusů. Psala se polovina 20. let 19. století. Niépce se stal zhotovitelem historicky prvních leptaných fotografií. Za oficiálně první fotografii na světě je považován snímek s názvem Pohled z okna , pocházející zřejmě z roku 1826. V roce 2002 však byla zcela náhodně objevena fotografie chlapce vedoucího do stájí koně, jež taktéž vznikla v dílně J. N. Niépceho, a to dokonce již zřejmě o rok dříve, tedy v roce 1825. Snímek nyní patří do majetku Francouzské národní knihovny.

Nejstarší dochovaná fotografie na světě – Chlapec vedoucí koně do stájí. Zdroj: Wikipedia
Nejstarší dochovaná fotografie na světě – Chlapec vedoucí koně do stájí. Zdroj: Wikipedia

Lze prvopočátky kinematografie hledat v pravěku?

Vynález fotografie byl tedy na světě. Princip přenášení obrazu pro trvalé zachycení byl již nadále jen zdokonalován . Pro chemií zanícené badatele představovala fotografie novou výzvu: Nestačí jen přenést obraz, ale důležité je zachytit skutečný průběh samotného děje. Zrodila se myšlenka tzv. pohyblivých obrázků.

Toto tvrzení však není zcela nejpřesnější, neboť existuje teorie, že snaha zachytit pohyb je téměř tak stará jako lidstvo samo. Nevěříte? Badatelé v oblasti filmového průkopnictví poukazují na dochované kresby zvířat nalezené v jeskyni Altamira v severním Španělsku. Roku 1879 zde byly objeveny pravěké malby zvířat, na nichž je zachyceno rozfázování pohybu jejich končetin!

Z dnešního pohledu mohou tyto kresby divokého prasete s osmi nohama působit poněkud úsměvně, nicméně je třeba si uvědomit, že jde o nepochybný důkaz toho, kterak již na počátku svého vývoje se lidé snažili o zachycení obrazu i pohybu kolem sebe. Nutno však dodat, že již v době objevení těchto jeskynních maleb byl vývoj přístroje na pohyblivé obrázky v plném proudu.

Nástěnná kresba z jeskyně Altamira ve Španělsku. Foto: HTO, Wikipedia
Nástěnná kresba z jeskyně Altamira ve Španělsku. Foto: HTO, Wikipedia

Princip pohybujících se obrázků spočívá zjednodušeně řečeno v nedokonalosti lidského oka, kdy optický vjem doznívá i poté, kdy samotný světelný jev již pominul. Velmi laicky můžeme tuto skutečnost vysvětlit jako promítání fotografií nejrůznějších dějů v co nejrychlejším sledu za sebou. Výsledkem je v lidském oku souvislý děj, který přestává vnímat jednotlivé fotografie jako samostatné záběry, nýbrž je chápe jako jednolitý celek. Na tomto principu je založena myšlenka procesu zvaného kinematografie.

Trnitá cesta k zaznamenání pohybu

Druhá polovina 19. století byla doslova zahlcena nejrůznějšími drobnými vynálezy, jejichž rozličným posouváním a otáčením se uváděly do pohybu obrázky. Zmínku si zcela jistě zaslouží zubový stroboskop anglického fyzika Michaela Faradaye (1791–1867).

Základem stroboskopu byl kruh, na jehož obvodě se nacházely namalované fáze určitého pohybu (např. tančící pár, běžící dítě apod.). Tyto fáze byly umístěny mezi úzké radiální štěrbiny. Následným roztočením kruhu a pozorováním obrazů skrz jednotlivé štěrbiny vznikla iluze jednolitého pohybu.

Faradayovu myšlenku stroboskopu rozšířil zejména Rakušan Simon Stampfer (1792–1864). Pozadu nezůstal ani český vědec Jan Evangelista Purkyně (1787–1869). Ačkoli vycházel z Faradayova stroboskopu, posunul se o výrazný krok dále tím, že nahradil kreslené obrázky sérií fotografií. Tím položil další ze základních kamenů budoucí kinematografie.

Na tomto videu si můžete prohlédnout ukázku různých stroboskopických „animací“. Jestli chcete další, vyhledejte na YouTube slovo zoetrope.

Zdánlivě bezvýznamná koňská sázka

Z řady mnoha vědců, kteří přispěli svými vynálezy k oživení obrázků, stojí zcela jistě zmínit jméno anglického fotografa Eadwearda Jamese Muybridge (1830–1904). Pravopis prvního jména není chybou; vynálezcovo rodné jméno bylo sice Edward, nicméně později si tento poněkud výstřední badatel změnil nejen psaní křestního jména, ale též i celé příjmení, jež původně znělo Muggeridge.

Paradoxem je skutečnost, že za nejslavnějším Muybridgeovým vynálezem stála docela obyčejná sázka. Chovatel koní Leland Stanford se roku 1873 vsadil, že kůň má v určité fázi pohybu všechny čtyři končetiny ve vzduchu. Muybridge se rozhodl Stanfordovo tvrzení za každou cenu dokázat. Trvalo mu to několik let. Náročným způsobem – rozestavováním fotografických přístrojů v dráze koně – nafotil tisíce snímků.

Fotoaparáty se spouštěly postupně. Jejich pružinové závěry byly spouštěny provázky nataženými do trati cválajícího koně. Jakmile kůň zavadil o jednotlivá provazová lanka, uvolnil se uzávěr fotoaparátu a následná fáze koňského běhu byla exponována. Muybridge v roce 1878 představil svou sérii fotografií koňského cvalu, vybraných s pečlivou návazností. Důkaz, že kůň má opravdu v jisté fázi běhu všechny končetiny nad zemí, znamenal nejen triumfální vítězství v sázce chovatele Stanforda, ale také další z průkopnických pilířů na cestě k filmové projekci.

Tady jsou fotografie spojené do videa:

Je to sice kinematograf, ale…

K prvnímu kinematografu zbýval opravdu již jen krůček. Úplně první kinematografický přístroj si nechal roku 1891 patentovat Thomas Alva Edison (1847–1931). Správnější název však zní kinetograf . Jím natočené kratičké snímky nebyly promítány na plátno, prohlížely se pomocí tzv. kinetoskopu  – kukátkem. Uvnitř tohoto zařízení stále dokola obíhaly krátké smyčky tzv. pohyblivých obrázků. Byl to tedy film určený v daný okamžik vždy jen pro jednoho diváka.

Ukázka kinetoskopu. Zdroj: Wikipedia
Ukázka kinetoskopu. Zdroj: Wikipedia

Několik Edisonových krátkých filmů si můžete prohlédnout v tomto videu:

Záhadné zmizení tajemného vynálezce

Vynález kinematografu by možná mohl nést o něco dřívější datum. V roce 1888 vznikly v Leedsu dva krátké snímky zachycující záběry zahrady a provoz na mostě. Natočil je Louis Aimée Augustin Le Prince. Narodil se roku 1842, datum skonu je však neznámé.

Uvádí se, že roku 1890 zkonstruoval nový promítací přístroj, který odjel představit do Francie. Ke svému cíli však nikdy nedorazil. Vynálezce Le Prince záhadně zmizel poté, co byl naposledy spatřen 16. září 1890, kterak v Dijonu nasedá do vlaku. Zmizel tím pádem i jeho promítací vynález, který se mohl stát dalším z průkopnických článků v dějinách kinematografie. Záhadné zmizení vynálezcovo nebylo nikdy plně objasněno.

Krátké filmy Louise Le Princeho najdete také na YouTube.

Den, kdy se zrodila kinematografie

Bratři Auguste a Louis Lumiérové

Hlavní revoluci ve vývoji kinematografie ale představují dvě jména. Dva bratři z Francie světu představili průlomový kinematograf promítající natočené snímky přímo na plátno. Auguste (1862–1954) a Louis (1864–1948) Lumiérové představili v Grand Café na Kapucínském bulváru v Paříži svůj kinematografický přístroj a uskutečnili historicky první projekci na plátno.

Datum 28. prosince 1895 vchází do dějin jako den zrození skutečného filmu, byť ten zcela první měl tehdy délku pouhých 45 sekund a nesl název „Dělníci odcházejí z Lumiérovy továrny“. Mezi dalšími krátkými snímky, které Lumiérové tehdy promítali, byl také „Příjezd vlaku“. Diváci v Grand Café propadali zděšení a z improvizovaného kina málem utekli, neboť se domnívali, že se lokomotiva z plátna řítí přímo na ně. Na svou dobu skutečně nevídané zachycení reality.

Oba dva zmíněné filmy si můžete pustit:

Kinematograf bratří Lumiérů již na rozdíl od svých předchůdců neumožňoval jen jednu funkci – např. pouze natáčení či pouze prohlížení natočeného snímku. Jeho pomocí se dalo natáčet, promítat i kopírovat. Začala epocha nového umění – filmu.

Nejčtenější