Obrněná sonda Juno nabrala kurz k Jupiteru

Petr Kubala  |  Vesmír
Kosmická sonda Juno u Jupiteru v představách malíře. Zdroj: NASA

V pátek 5. srpna 2011 se na svou misi k největší planetě Sluneční soustavy vydala americká sonda Juno. K Jupiteru dorazí v létě roku 2016.

Přestože éra amerických raketoplánu skončila, Mys Canaveral neosiřel. V pátek v 18:25 našeho času zaburácely v areálu Kennedyho vesmírného střediska motory nosné rakety Atlas V a na dlouhou pouť vesmírem se vydala sonda Juno.

Jupiter je pro planetology nesmírně zajímavým světem. Nejen proto, že je největší planetou solárního systému, ale rovněž díky jeho bohaté rodinně měsíců, která k dnešnímu dni čítá 65 známých členů. Kromě toho zde máme objevy planet mimo Sluneční soustavu, takže se výzkum vzniku, složení či magnetického pole obřích planet stává ještě důležitějším vědeckým artiklem.

Start rakety Atlas 5 se sondou Juno. Foto: NASA
Start rakety Atlas 5 se sondou Juno. Foto: NASA

Samotný Jupiter v porovnání třeba s Venuší či Marsem není zase tak častým cílem automatických kosmických sond. Velké množství informací a fotografií jsme měli po dlouho dobu především díky čtyřem sondám Pioneer a Voyager, které okolo Jupiteru prolétly v sedmdesátých letech.

Pokud si však dnes otevřete knihu či Wikipedii, bude většina obrazového i ostatního materiálu pocházet z archivů sondy Galileo. Ta zkoumala Jupiter a rodinu jeho měsíců v druhé polovině devadesátých let.

Na videu se podívejte na start sondy Juno

Vrátí se k Zemi

Juno si neklade za cíl navazovat na misi legendárního Galilea. V plánu není dlouholetý výzkum planety a jeho měsíců, sonda se zaměří výhradně na samotný Jupiter a to v podmínkách, kde nemá šanci dlouhodobě přežít.

Na své dráze se Juno ještě jednou k Zemi vrátí – v říjnu 2013. Naše planeta poslouží jako gravitační prak pro další cestu. K Jupiteru pak Juno dorazí na začátku července 2016.

Po svém příletu bude Juno naveden na polární oběžnou dráhu kolem Jupiteru a zaměří se zejména na výzkum:

  • jádra planety – jeho hmotnosti a velikosti, gravitačního a magnetického pole.
  • atmosféry Jupiteru – určení teplotního profilu a výzkum atmosféry do větších hloubek, než to dokázala sonda Galileo.
  • magnetosféry a polárních září.
Polární záře v atmosféře Jupiteru na snímcích z Hubblova dalekohledu. Foto: NASA
Polární záře v atmosféře Jupiteru na snímcích z Hubblova dalekohledu. Foto: NASA

Vybavení Juna

Solárními panely jsou obvykle vybaveny sondy, které se během své mise budou potulovat ve vnitřních částech planetárního systému. Sondy pro výzkum vzdálenějších končin mívají svůj vlastní zdroj energie. Například zmíněná sonda Galileo disponovala dvěma radioizotopovými termoelektrickými generátory.

Juno je první sondou pro výzkum Jupiteru, která trochu nabourá zvyklosti, neboť součástí jejího vybavení je trojice obřích slunečních panelů. Každý z nich má délku 9 m a šířku 2,7 m. Na celkové ploše 60 metrů čtverečních je instalováno 18 698 solárních článků.

Schéma sondy Juno. Zdroj: NASA
Schéma sondy Juno. Zdroj: NASA

Na palubě sondy je několik vědeckých přístrojů

MWR (Mikrovlnný radiometr)  – pro průzkum atmosféry Jupiteru v oblasti mikrovlnného záření od 1,3 do 50 cm. Data by měla posloužit k tvorbě přesného teplotního profilu atmosféry a ke studiu množství vody a některých prvků v atmosféře.

JIRAM (Infračervený mapovač polárních září)  – hlavním úkolem italského přístroje bude studium vrchních vrstev atmosféry v infračervené části spektra. Přístroj by nám měl povědět více o polárních zářích v oblasti Jupiterových pólů, které dosud známe spíše jen ze snímků z Hubblova dalekohledu.

FGM (Magnetometr)  – přístroj se bude zabývat výzkumem magnetického pole.

ASC  – poskytne přesné informace o pozici sondy díky sledování hvězd, tyto informace budou zvláště důležité pro magnetometr. Výsledkem mají být přesné informace o velikosti a směru magnetického pole planety.

JADE  – přístroj pro výzkum polárních září (přesněji řečeno pro výzkum částic v magnetosféře planety).

JEDI (Detektor energetických částic)  – přístroj nebude bojovat s temnou silou, jak by mohl název napovídat, ale zaměří se na výzkum energetických částic.

WAVES (Detektor rádiových a plazmatických vln)  – jeho hlavním úkolem bude měřit plazmové a rádiové vlny v okolí planety.

UVS (Ultrafialový zobrazovací spektrograf)  – zaměří se na studium polárních oblastí v ultrafialové části spektra.

Kamera JCM  – kamera pro viditelnou část spektra. Je určena spíše k pořizování fotografií pro popularizační účely, ačkoliv i planetologové budou jistě zvědaví na snímky polárních regiónů planety, které jsme neměli šanci dosud detailně spatřit. Díky vysoké radiaci bude kamera pracovat maximálně 4 oběhy sondy kolem planety.

Sonda s brněním

Juno se bude pohybovat v oblasti Jupiterových radiačních pásů, které jsou mnohem vražednější obdobou pozemských Van Allenových pásů. Sonda má sice zvolenou takovou oběžnou dráhu, aby se oblastem s nejvyšší radiací elegantně vyhnula, i tak je ale nejcitlivější elektronika chráněna schránkou z titanu o tloušťce 1 cm.

Očekává se, že nejdříve odejde do „elektronického nebe“ kamera. Ostatní přístroje snad vydrží alespoň 33 oběhů kolem planety neboli jeden pozemský rok.

Na palubě sondy je také instalována malá pamětní plaketa o rozměru 7 × 5 centimetrů na počest Galileo Galilea. Na desce vidíme portrét italského hvězdáře a kopii jeho deníku z noci, kdy roku 1610 objevil čtyři největší měsíce Jupitera. Kromě toho jsou na sondě instalovány i tři figurky stavebnice Lego, které vyobrazují Galilea a římské bohy Jupitera a Juno.

Figurky Lego na palubě vesmírné sondy. Foto: NASA
Figurky Lego na palubě vesmírné sondy. Foto: NASA

Cena sondy se odhaduje na 1,1 miliardy dolarů. Do této sumy jsou zahrnuty náklady na stavbu a vypuštění sondy, na celou délku mise a následné vyhodnocení dat v průběhu příštích více než šesti let.

Jupiter na ranní obloze

V době startu se Jupiter nacházel 716 milionů kilometrů od Země. Na obloze ho nyní najdeme v souhvězdí Berana na ranní obloze (vychází kolem 23. hodiny). Planeta má jasnost kolem –2,5 mag, takže ji na obloze nepřehlédnete.

Jako pomůcka k nalezení vám však může pomoci i tato mapka, která zachycuje oblohu nad východním obzorem v pátek 12. srpna v 1 hodinu ráno našeho času (pro další dny se příliš neliší).

Další čtení

Nejčtenější