Neviditelný plášť ukrývá trojrozměrné objekty

Helena Vrecková  |  Věda

Plášť, tenký jen několik mikrometrů, dokáže ukrýt předměty ve všech směrech sledování. K dokonalosti mu již schází jen malý krok.

Tenký plášť pomalu zakrývá postavu a ta s ním mizí před vašima očima. To je pravděpodobně ta nejtradičnější představa neviditelného pláště. Vědci zatím sice nedokážou zahalit celou postavu, přesto však v tomto výzkumu udělali ohromný krok vpřed.

Nové maskovací zařízení

Již jednou jsme zde informovali o maskovacím zařízení, které velmi účinně skryje vložené předměty. Toto zařízení pracovalo na efektu fata morgány a nedalo se tak přirovnat ke skutečnému plášti neviditelnosti. Celý proces zmizení se navíc musel odehrávat v kapalině.

Vědci z univerzity v Austinu v Texasu však přišli s pláštěm, který skutečně dokáže zahalit předměty a zneviditelnit je. Ačkoliv stále zůstává jeden důležitý bod, který musí vědci v této studii vyřešit.

Plášť, s názvem metascreen, tvoří tenké proužky měděné pásky, připevněné na ohebné fólii z polykarbonátu. Celá ultra tenká vrstva nedosahuje tloušťky více než několika mikrometrů. Během experimentu vědci pod plášť ukryli 18 centimetrů dlouhou válcovou tyč. Funkčnost testovali na vysílaných mikrovlnách o frekvenci 3,6 GHz.

Snímek vln vyslaných k objektu. První sloupec snímků mapuje nemaskovanou trubici. Další sloupec zobrazuje trubici skrytou pod pláštěm. Poslední sloupec snímků zachytil jen volný prostor. Zdroj: IOP Scince – New Juournal of Physics
Snímek vln vyslaných k objektu. První sloupec snímků mapuje nemaskovanou trubici. Další sloupec zobrazuje trubici skrytou pod pláštěm. Poslední sloupec snímků zachytil jen volný prostor. Zdroj: IOP Scince – New Juournal of Physics

Viděná neviditelnost

Na rozdíl od maskovacích zařízení, která používají v základu metamateriály, nejsou vyslané vlny jen odkloněné od původní dráhy, ale jsou úplně vyrušené, díky jejich rozptýlení při dopadu na plášť. To vyvolá dojem neviditelnosti schovaného objektu, a to ze všech úhlů sledování. Podle vědců by navíc mělo být možné skrývat tímto způsobem i asymetrické objekty.

Nyní se však dostáváme k problému, který vědci musí do budoucna vyřešit. Plášť totiž dokáže ukrývat předměty jen pro určité frekvence vln. Jen určité typy vyslaných vln tedy při pozorování vyvolávají dojem neviditelnosti. Během testování byla přítomnost objektů pod pláštěm zjišťována vysláním zvuku, světla, rentgenovým zářením (paprsky X) či mikrovlnným zářením.

Světelné paprsky se však odrazily od povrchu ukrytých předmětů k očím. Oči tak byly schopné zpracovat informaci a objekt pro ně nadále zůstal pro lidské oči viditelný. Neviditelnými se objekty staly jen při měření určitým zářením.

Podle Andrea Alu, spoluautora zařízení, se právě tento nedostatek stal klíčovým bodem, který vědci budou dále řešit. Navíc by se s použitou technikou nemělo jednat o složitý problém. Vyřešení problému s viditelným světlem by tak metascreen dále posunulo z experimentální polohy blíže k praktické realizaci a využití. Pro optické frekvence by však byla prozatím limitována velikost ukrývaných předmětů na přibližně jeden mikrometr.

I přes toto omezení by se však využití pláště našlo u vytvoření neinvazivních snímacích zařízení, která by poskytovala výhody biomedicínským a optickým přístrojům. Navíc již nyní je zařízení schopno poskytnout značné maskování objektů a praktickou nezjistitelnost v detekčním poli různých radiových vln, čímž se pro mnoho odvětví stává zajímavějším.

Nejčtenější