Nástupce Sojuzu na obzoru

Michal Polák  |  Vesmír

Ruská kosmická loď Sojuz létá již od roku 1967. Prozatím dokázala vyhrát nad řadou alternativních kosmických lodí, avšak nyní to vypadá, že již brzy bude mít svého nástupce – kosmickou loď PTK přezdívanou „Rus“.

Vývoj sovětských kosmických lodí Sojuz byl zahájen počátkem 60. let v době, kdy na oběžnou dráhu létali první kosmonauti.

Variant byla celá řada, ale nakonec z nich vykrystalizovala trojice základních: orbitální, pro oblet Měsíce a pro let na Měsíc.

Pro lety na Měsíc

Sověti počítali s touto kosmickou lodí nejen pro vědecké mise na oběžné dráze kolem Země, ale jak je nad míru jasné – především pro svůj lunární program. Když se v roce 1967 vydával Vladimír Komarov při prvním letu Sojuzu na oběžnou dráhu, bylo hlavním úkolem otestovat systémy a spojit se s další lodí – tedy provést úkony nutné k budoucímu letu na Měsíc.

První let nakonec skončil katastrofou. Nevysunutý solární panel měl za následek nefunkčnost a výpadky mnoha systémů. Proto bylo rozhodnuto o zrušení startu druhé kosmické lodi a návratu první při nejbližším oběhu. Jak již dnes víme, při přistání se zamotaly padáky a Komarov zahynul.

Spolehlivá kosmická loď

Pro Sojuz to však nebyla poslední smrtelná havárie – při návratu Sojuzu 11 v roce 1971 došlo k dehermetizaci kabiny a trojčlenná posádka ve složení Dobrovolskij, Pacajev a Volkov zahynula. Ani později se Sojuzům nevyhnula celá řada poruch a situací, které zaváněly dalším neštěstím. Sojuz však prokázal dostatečnou spolehlivost a především robustnost, takže k žádnému dalšímu neštěstí už nedošlo.

Kosmická loď Sojuz (shora: orbitální modul, přistávací modul a přístrojový úsek). Zdroj: Wikipedia
Kosmická loď Sojuz (shora: orbitální modul, přistávací modul a přístrojový úsek). Zdroj: Wikipedia

Později se samozřejmě objevila celá řada návrhů (občas dokonce postavených kosmických prostředků), ale žádný z nich nedokázal Sojuz nahradit. Sojuz byl spolehlivý, do jisté míry levný a měl také podporu na důležitých místech. Samozřejmě s odstupem času se projevovalo zastarávání, a proto vznikla celá řada modifikací. Z nich předposlední TMA se týkala uzpůsobení parametrů pro lety k Mezinárodní kosmické stanici (například snížení rychlosti přistání, zvýšení povolené maximální výšky u kosmonauta). Poslední modifikace TMA-M zase prodělala modernizaci elektroniky, zásluhou které jí přezdíváme „Digitální Sojuz“.

Hledá se nástupce

Posledním mediálně známým nástupcem Sojuzu byl Kliper z konstrukční kanceláře RKK Eněrgija, která mimo jiné vyrábí Sojuz. Kliper měl být typickým zástupcem tzv. vztlakových těles. Jejich charakteristikou je, že využívají vztlakové síly při přistání mnohem více než klasické návratové kabiny, ale oproti raketoplánům nemají křídla odlišitelná od zbytku konstrukce.

Kliper měl být přitom schopný pojmout až šestici kosmonautů a až 500 kilogramů nákladu – tedy stejné množství, které má vynést právě navrhovaná kosmická loď nové generace.

Ještě nemá název

Nová kosmická loď zkráceně označovaná jako PPTS (Prospective Piloted Transport System) nebo přesněji PTK NP (Pilotiruemyi Transportny Korabl Novogo Pokoleniya) ještě tedy nemá ani své jméno. Přesto jí Rusové často přezdívají příslovečně Rus. Úplně stejně se má přitom jmenovat i její nosná raketa, konkrétně Rus-M. Léty vyzkoušený Sojuz s nosností cca 7,9 tuny pro novou loď dostačovat nebude, jelikož její hmotnost se odhaduje až na 12 tun. Bohužel rozdíl více než 4 tuny je natolik velký, že pouhá modernizace nosiče stačit nebude.

Jedna z možných podob nové kosmické lodi PTK. Zdroj: Wikipedia
Jedna z možných podob nové kosmické lodi PTK. Zdroj: Wikipedia

Mimochodem raketa Rus-M má existovat ve více variantách a má fungovat jako stavebnice. Ostatně s podobnou koncepcí se již dlouhých 18 let vyvíjí rakety řady Angara, které ještě vinou nedostatečného financování vývoje nevstoupily do operační způsobilosti. Právě i nad jedním provedením rakety Angara se uvažuje, že by teoreticky mohla vynášet novou loď, ale její nevýhodou je, že je z dílny konkurenční konstrukční kanceláře. V úvahu připadá také raketa Zenit-2, která vznikla derivací jednoho ze startovacích bloků superrakety Eněrgija. Její nevýhodou je však to, že je ukrajinské výroby, proti čemuž panuje v Rusku všeobecný odpor.

Změna k jednodušší koncepci

Nová kosmická loď se od Sojuzu neliší jen svou hmotností, kapacitou a nosičem. Změny se dotýkají také samotné koncepce. Sojuz se skládá z trojice modulů: přistávacího (zde jsou kosmonauti při startu, přistání apod.), orbitálního (prostor pro experimenty na oběžné dráze, stokovací uzel) a přístrojového (solární panely, raketové motory). Oproti tomu nová kosmická loď Rus se má skládat jen z přistávacího modulu (vybaveného stokovacím uzlem) a přístrojového úseku.

Video z tvorby Anatolie Zaka:

Je totiž nad míru jasné, že při letech na orbitální stanici je orbitální modul v podstatě zbytečný – krátkou dobu mezi startem a připojením k orbitální stanici mohou kosmonauti bez problému přečkat v přistávacím modulu. Jedná se tedy opět o změnu k lepšímu.

Nejistá budoucnost

Koncepčně pracují Rusové na nové kosmické lodi v podstatě od roku 2006, kdy navrhovali kosmickou loď ACTS (Advanced Crew Transportation System), konstrukčně a koncepčně přímo vycházející z osvědčeného Sojuzu. U ní dokonce počítali se spoluprácí s Evropskou kosmickou agenturou ESA, ze které nakonec sešlo.

V roce 2008 tak v podstatě Rusové s konceptem ACTS skoncovali a začali se věnovat návrhu úplně nové kosmické lodě, kterou známe pod zkráceným označením PTK. Tu také již konstrukční kancelář RKK Eněrgija opakovaně prezentovala, např. na letošním moskevském aerosalonu MAKS v Moskvě jako maketu a technický projekt.

Zda se však kosmická loď PTK alias Rus opravdu stane nástupcem legendárního Sojuzu, si však budeme muset ještě počkat.

Nejčtenější