Když živočišný druh uvízne na ostrově s omezenými zdroji, má tendenci se zmenšovat. Tak jako miniaturní mamut z Kréty.

V roce 1904 objevila paleontoložka Dorothea Bateová na Krétě zajímavé fosilie něčeho, co vypadalo jako trpasličí slon. Tento druh žil v dávných dobách i na jiných ostrovech ve Středomoří a soudilo se o něm, že se vyvinul z asi stokrát hmotnějších slonů druhu Palaeoloxodon antiquus, který se kdysi vyskytoval na evropské pevnině.

Jenže někteří vědci toto zařazení odmítali a domnívali se, že jde o trpasličí formu mamuta. Tvrdil to i rozbor DNA z roku 2006, který ale jiní vědci napadli, protože prý obsahoval „závažné teoretické a metodologické chyby.“

Boj o mamuta

Případ se rozhodla definitivně vyřešit paleontoložka Victoria Herridgeová z Natural History Museum v Londýně. Podle poznámek původní objevitelky našla na mysu Malekas útes, kde byly zkamenělé kosti na začátku 20. století nalezeny. Na místě objevila řadu úlomků kostí a zubů.

Právě zub se nakonec ukázal klíčovým k identifikaci druhu. Byl totiž charakteristický pro mamuty a nejvíc připomínal nejstarší druhy, které byly v Evropě objeveny (Mammuthus rumanus a Mammuthus meridionalis). Z toho vědci usoudili, že předci tohoto mini-mamuta mohli kolonizovat Krétu už v době před 3,5 miliony let. Podle jedné z nalezených kostí byli také schopni odvodit, že měl na výšku jen asi 113 centimetrů, přestože se jednalo o dospělého jedince. Jeho váhu odhadli na 310 kilogramů.

„Myslíme si, že tento mamut byl adaptovaný na teplejší prostředí. Vypadal více jako moderní africký nebo asijský slon, s řídkou srstí na hlavě, ačkoli měl zakřivené kly jako všichni mamuti,“ říká Victoria Herridgeová.

Miniaturní mamuti i sloni jsou skvělou ukázkou takzvaného ostrovního nanismu, kdy se druh žijící na ostrově v důsledku omezených zdrojů postupně zmenšuje. Má se za to, že přírodní výběr „donutí“ druhy buď stát se malými, nebo vyhynout. Výjimkou nebyly ani některé druhy dinosaurů.

Hobiti z ostrova Flores

Nejkontroverznější ukázkou ostrovního nanismu jsou ale stále „hobiti“ z ostrova Flores, kteří vypadali v některých ohledech jako moderní lidé, ale měřili jen něco přes metr. Velikost jejich mozku odpovídala spíš šimpanzovi, přesto ale uměli používat nástroje a rozdělávat oheň. To by znamenalo, že inteligence není až tak závislá na velikosti mozku, jako spíš na jeho vnitřní stavbě.

Rekonstrukce „hobita“ z ostrova Flores. CC Donmatas, Wikipedia

Někteří vědci případně odmítali uznat, že nalezené fosilie patří samostatnému druhu člověka a snažili se dokázat, že se jedná o postižené jedince druhu Homo sapiens. Hovořilo se například o mikrocefalii, nemoci, která se projevuje zakrněním mozku. Oba tábory vyprodukovaly v průběhu let ohromné množství studií, jak se lze přesvědčit na anglické stránce wikipedie věnované hobitovi. V současnosti to ale vypadá, že většina vědců se nyní skutečně přiklání k tomu, že se jedná o samostatný druh, který se vyvinul pravděpodobně z druhu Homo erectus.

Pakicetus, jeden z předků velryby. CC: Nobu Tamura, Wikipedia

Evoluce může v průběhu milionů let přetvořit velký druh na malý, ale jde to také opačně. Příkladem je Pakicetus – savec, který je považován za předka velryb, původně připomínal vzhledem psa a vážil asi 40 kilogramů. Postupem času se ale jeho potomci rozhodli vrátit do vody a zde se z nich stali největší savci vůbec.