Myš umí proměnit jed štíra v účinné analgetikum

Helena Vrecková  |  Věda
Zdroj: The University of Texas at Austin

Vědci zkoumali druh myši, který je odolný proti jedu štíra. Co zvláštního testy prokázaly?

Některé druhy díky evoluci získaly značné výhody pro přežití. Silnější jedinci se mohou pyšnit ostrými a nebezpečnými zuby nebo neprostupnou silnou kůží. Jiné druhy využívají k obraně a lovu jedy, které kořist buď usmrtí, nebo alespoň ochromí. Menší a slabší zvířata jsou pak odkázána na svou schopnost maskování nebo útěku.

U myši žijící na americkém jihozápadu se během let vyvinula odolnost proti jedu štíra. Jed, který u jiných savců způsobuje silné bolesti až smrt, na tento druh myši nepůsobí. Vědci z univerzity v Michiganu ve spolupráci s texaskou univerzitou se rozhodli zjistit, čím to je, že právě tento druh je proti štířímu bodnutí odolný.

Malé chlupaté překvapení

Myš Onychomys (Grasshopper mouse) je jen vzdáleně příbuzná s myší domácí. Vyskytuje se především v Mexiku a Spojených státech. Tato myš je masožravým hlodavcem. Její jídelníček obsahuje například hmyz, červy, štíry, hady, ale také i jiné myši. Onychomys loví stylem kočkovitých šelem a ke své kořisti se blíží velmi tiše a nenápadně. O její schopnosti odolávat jedu již vědci věděli velmi dlouho. Nyní však myš podrobili několika testům, aby zjistili příčinu.

Vědci shromáždili několik myší a štírů k testům. Nejdříve museli otestovat, zda myš cítí bolest z toxinu. Myši vpíchli malé množství jedu štíra a posléze také nejedovatý solný roztok – potřebovali zjistit rozdíl reakcí na bolestivý a nebolestivý podnět. Myš si po obou aplikacích olizovala tlapky, což je podle vědců klasická reakce na vpich. Co však vědce překvapilo, bylo to, že po aplikaci jedu si myš olizovala tlapky mnohem méně, než po fyziologickém roztoku.

Vědecký tým tato skutečnost silně překvapila. Podle vedoucí studie (abstrakt), Ashlee Rowe, to vypovídalo o možnosti, že jed na myš působí jako analgetikum a veškerou bolest naopak potlačuje. Tuto domněnku však musely potvrdit chemické testy.

Přeměna toxinu na analgetikum

Zjistilo se, že toxin se váže na sodíkové kanály v myších neuronech ovlivňujících bolest. Neurony bolesti mají dva sodíkové kanály – 1.7 a 1.8. Výzkum prokázal, že pokud se určitý toxin váže na kanál 1.7, způsobuje u myši bolesti (na myši byly testovány i jiné toxiny, než jen jed štíra). Pokud se však u myši naváže na sodíkový kanál 1.8, který má mírně odlišné aminokyseliny, působí jako analgetikum a veškerou bolest potlačí.

Testy však neodhalily přímou příčinu této reakce. Ani proč právě u tohoto druhu působí jed tímto způsobem, zatímco u jiných druhů myší či jiných savců působí silně bolestivě. Podle vědců je to první důkaz, že aminokyselinová substituce v kanálcích 1.8 může mít takovýto účinek. Dále by se proto chtěli zaměřit na studii této oblasti, aby zdokonalili vývoj utišujících léků pro člověka. Pokud dovedou i u člověka ovlivnit bolest na úrovni neuronů, mohli by lékaři pacienty mnohem efektivněji zbavovat bolesti.

Tato myš není jediná, která dokáže odolávat toxinu v jejím těle. Například medojed kapský je odolný proti mnoha silným jedům. Ačkoliv se u něj mohou projevit známky otravy, často se velice rychle uzdraví. Také druhy promykovitých jsou imunní vůči jedům některých hadů. Žádný z těchto druhů však nemění podstatu jedů v analgetika.

Nejčtenější