Meteority: největší kosmičtí vetřelci

Petr Kubala  |  Vesmír
Meteorit Canyon Diablo. Foto (CC) dpape, Flickr

Jsou vděčným exemplářem v řadě muzeí, nejeden člověk je dokázal dobře zpeněžit. Ale věřte, nechtěli byste, aby vám přistály na hlavu!

Slzy svatého Vavřince (meteorického roje Perseidy), jak se jim také někdy přezdívá, jsou povětšinou pouhé prachové částečky, které neškodně shoří v atmosféře. Mnoho jejich větších kolegů však nejen zazáří na denní či noční obloze jako meteory, ale dopadnou i na zemský povrch.

Velmi jasný meteor z meteorického roje Leonidy. Foto (CC) Navicore, Flickr
Velmi jasný meteor z meteorického roje Leonidy. Foto (CC) Navicore, Flickr

Nález je většinou náhoda

Na internetu se dočtete zvěsti o tom, kolik tun kosmického materiálu nám každý den přistane na povrchu rodné hroudy. Většinu z toho tvoří jen prach, který se neškodně snáší zemskou atmosférou jako němý svědek nepovedeného průletu meteoroidu ochranným štítem planety.

Někteří kosmičtí vetřelci však přežijí a dopadnou na povrch Země. Statistika je v tomto bohužel nebo bohudík neúprosná a tak většina těchto meteoritů dopadá do neobydlených částí planety, které pokrývají značnou část povrchu Země.

V historii astronomie je jen několik málo případů, kdy se podařilo pozorovat meteor a následně díky tomu nalézt dopadnuvší meteority. Statistika v tomto případě naopak poněkud selhala, neboť díky náhodě se hned dva takové případy odehrály nad územím malého Česka (v roce 1959 Příbram a v roce 2000 meteority Morávka).

Většina meteoritu byla nalezena čirou náhodu, aniž bychom znali na den přesně okamžik jejich příletu na Zemi. Doslova rýžovištěm meteorů je zejména Antarktida, kde každý meteorit kontrastuje s okolní „bílou“ krajinou. Trochu paradoxem je, že ani jeden z deseti nejhmotnějších meteoritů nebyl v Antarktidě nalezen.

Meteority dělíme na dvě základní skupiny – chondrity a siderity. Prvně jmenovaná skupina je složena zejména z křemičitanů, druhá z železa a uhlíku. Chondrity jsou velmi křehké a dosti ochotně erodují, jedná se ale o velmi vzácné pamětníky počátků Sluneční soustavy.

Top 10: nejhmotnější meteority

Určit hitparádu nejhmotnějších meteoritů není úplně jednoduché, neboť některé z nich se před dopadem rozpadly na menší fragmenty a je tak otázka, zda brát v úvahu hmotnost největšího kusu nebo celkovou hmotnost. Zvolili jsme první možnost, do Top 10 se tak dostalo i několik fragmentů z jednoho naleziště.

1. Hoba: Namibie (mapa), 60 tun

Hoba je nejen nejhmotnějším meteoritem na světě ale také největším přirozeným kusem železa na planetě. Na Zemi dopadl patrně někdy před 80 tisíci lety a na rozdíl od některých svých ještě hmotnějších kolegů nevyhloubil žádný kráter.

O jeho nález se zcela náhodou postaral majitel farmy v roce 1920 a nedlouho poté potvrdili jeho původ vědci. Od padesátých let je Hoba národní památkou a od objevu nebo spíše od dopadu nebyl nikdy přemístěn. Jeho rozměry jsou přibližně 2,7 × 2,7 × 0,9 m. Kolem 87 % tvoří železo, zbytek připadá na nikl.

Meteorit Hoba. Foto (CC) coda, Flickr
Meteorit Hoba. Foto (CC) coda, Flickr
Meteorit Hoba. Foto (CC) coda, Flickr

2. Campo del Cielo – El Chaco: Argentina (mapa), 37 tun

Campo del Cielo bychom mohli ze španělštiny přeložit jako „nebeské pole“, což je pro tuto oblast více než výstižné. Na ploše 3 × 20 kilometrů se rozkládá doslova pole kráterů a meteoritů. Do dnešních dní bylo identifikováno téměř třicet kráterů, ty největší mají průměr kolem 100 metrů.

Před čtyřmi až pěti tisíci lety sem dopadlo větší množství fragmentů z jednoho tělesa, které se patrně rozpadlo při průletu atmosférou. První nálezy se datují k roku 1576, kromě kráterů zde bylo nalezeno i velké množství meteoritů, jejichž celková hmotnost se odhaduje na nejméně 100 tun.

Největším kouskem je El Chaco s odhadovanou hmotnosti 37 tun a jak vypadá, se můžete podívat třeba na této fotografii. Meteority z Campo del Cielo obsahují především železo s příměsí niklu a dalších prvků. Podrobnosti o nalezišti najdete na oficiálních stránkách.

3. Cape York – Ahnighito: Grónsko (mapa), 30,8 tun

Cape York je poněkud méně slavným příbuzným Campo del Cielo. Také v tomto případě byl nalezen více než jeden fragment. Sprška meteoritů zasáhla území Grónska před zhruba deseti tisíci lety.

Zpočátku byly známy pouze tři velmi hmotné fragmenty: Ahnighito (rok objevu 1884, hmotnost 30,8 tun), Woman (1897, 3 tuny) a Dog (1897, 400 kg). V roce 1913 byl ještě objeven velký Savik I o hmotnosti 3,4 tuny a aby to meteoritu Woman nebylo líto, našli v roce 1963 i meteorit Agpalilik (Muž) o hmotnosti 20 tun. Další fragmenty pak už dosahují podstatně menších hmotností v řádu gramů až stovek gramů. Pokud bychom hmotnost všech dosud objevených meteoritů sečetli, dostaneme se na hodnotu přes 58 tun.

Ahnighito má délku 3,4 m a dnes je umístěn v Americkém muzeu historie přírody v New Yorku. Tam jej prodal slavný vědec Robert Peary, který naleziště v roce 1894 v Grónsku objevil. Pro přepravu meteoritu musela být tehdy vybudována i menší železnice.

Meteorit Ahnighito. Foto (CC) Fermion, Flickr
Meteorit Ahnighito. Foto (CC) Fermion, Flickr

4. Armanty: Čína, 28 tun

Meteorit Armanty o tvaru burského oříšku a hmotnosti 28 tun se dnes nachází v Geologickém a mineralogickém muzeu ve městě Urumqi v autonomní oblasti Xinjiang, která je současně místem nálezu v roce 1898.

5. Altay: Čína, 25 tun

Každý alespoň trochu významný nebo velký meteorit má svůj oficiální název. Jméno dostává obvykle podle místa dopadu (resp. nálezu). V případě meteoritu Altay jsme si ovšem jeho jméno vymysleli. Meteorit byl totiž nalezen teprve před pár dny, takže zatím nemá oficiální název.

Astronom Baolin Zhang (Beijing Planetarium) dostal několik zpráv o tom, že v autonomní oblasti Sin-ťiang, severně od města Altay, se vysoko v horách nachází podezřelý kámen. Před pár dny proto vedl menší expedici, která měla za cíl existenci údajného meteoritu ověřit.

Že se skutečně jedná o železný meteorit, bylo vědcům jasné hned poté, co na místo dorazili. Meteorit má rozměry 2,3 × 1 m, což by podle odhadu znamenalo hmotnost okolo 25 tun. Zatím není jisté, zda nález souvisí s meteoritem Armanty nebo se jedná o zcela nezávislého kosmického vetřelce. Případnou souvislost prokážou až chystané rozbory.

Je však velmi pravděpodobné, že místo nálezu není místem dopadu. Ne že by si snad dal někdo práci s tím, aby tento obří meteorit přemisťoval, byť místní o něm ví už řadu desetiletí (dle nalezených „rytin“). Meteorit byl nalezen pod velkou žulovou deskou a vědci se domnívají, že oba geologické útvary přemístil kdysi dávno ledovec.

Tip: Podívejte se na video nejnovějšího nálezu velkého meteoritu

6. Bacubirito: Mexiko, 22 tun

Meteorit Bacubirito byl objeven v mexickém státě Sinaloa v roce 1863. V jeho hlavním městě Culiacán se dnes i meteorit o hmotnosti 22 tun nachází. A jak vypadá, se můžete podívat na fotografii.

7. Cape York – Agpalilik: Grónsko, 20,1 tun

Dalším velmi hmotným meteoritem je Agpalilik, o kterém jsme už psali výše v souvislosti s nalezištěm na Cape York.

8. Mbosi: Tanzanie, 16 tun

V roce 1930 byl v Tanzanii nalezen šestnáctitunový železný meteorit, který je dnes znám pod názvem Mbosi.

9. Campo del Cielo – La Sopresa: Argentina, 14,8 tun

Necelých patnáct tun má druhý nejhmotnější fragment, který byl objeven v argentinském Campo del Cielo. O tomto nalezišti jsme už psali, druhý z kousků se jmenuje La Sopresa (překvapení). Nalezen byl teprve před šesti lety díky výzkumu Dr. Cassidyho a místní astronomické společnosti s podporou NASA.

10. Willamette: USA, 14,1 tun

Meteorit Willamett byl objeven v roce 1902 ve státě Oregon a dnes se nachází v Muzeu historie přírody v New Yorku. V posledních letech se ale občas objevily zprávy o tom, že by se mohl vrátit zpět do Oregonu. Místo nálezu ovšem neodpovídá místu dopadu, na něj ho patrně dopravil ledovec. Meteorit má rozměry 3 × 2 × 1,3 metru.

Meteorit Willamette. Foto Dante Alighieri, Wikipedia
Meteorit Willamette. Foto Dante Alighieri, Wikipedia

Doporučené odkazy

Nejčtenější