Malý červ před svou smrtí zazáří

Jaroslav Petr  |  Příroda

Drobný červ z rodu Caenorhabditis se několik hodin před svou smrtí rozzáří modravým světlem.

Jen málokdo spojuje smrt se zářivými barvami. U červíka Caenorhabditis elegans ale nic jiného nezbude. Odchod na věčnost předem avizuje modrou září. Vědci už vědí, jak to červík dělá.

Zářivé úmrtní oznámení

Několik hodin před smrtí se tělem červíka Caenorhabditis elegans rozlije vlna modrého světla. Vědci byli dlouho přesvědčeni, že vědí, co se v drobném tělíčku červa děje. Modrou fluorescenci měl podle nich vyvolávat vzestup koncentrace lipofuscinu vznikajícího oxidací bílkovin a tuků. Tato fluoreskující látka se hromadí i ve stárnoucích buňkách savců včetně člověka.

Tým biologů vedený Davidem Gemsem z University College London se pokusil červy rozsvítit ještě více tím, že je umístil do prostředí, kde jsou tuky a bílkoviny oxidovány zvýšenou měrou. Jenže Caenorhabditis elegans se za těchto podmínek odmítl rozsvítit. Bylo jasné, že stávající vědecké teorie o rozsvěcení umírajících červů jsou chybné.

Nápověda pro léčbu infarktu

Jak prokázal David Gems a jeho spolupracovníci ve studii publikované ve vědeckém časopise PLoS Biology, zdrojem světla není u umírajících červů lipofuscin, ale úplně jiná fluoreskující molekula.

Smrt červa startuje vždy v jednom místě a tím jsou buňky ve střevu. Z nich se uvolňují ionty vápníku a to vyvolává smrt dalších buněk. Přitom dochází k uvolnění kyseliny anthranilové, jež v reakci s okolím modravě září.

Výsledky tohoto výzkumu nejsou zdaleka jen kuriozitou pro pobavení. Můžou najít uplatnění v medicíně. Při infarktu myokardu nebo mozkové cévní příhodě dochází k odúmrtí buněk, jež má za následek smrt dalších buněk v okolí. Je to podobný proces, jaký David Gems pozoroval v těle umírajícího červa. Pokud vědci poznají taje umírání buněk červa, mohou načerpat informace, které jim pomohou zabránit odumírání buněk v nemocných tkáních a orgánech.

Nejčtenější