Malá žába dokáže slyšet tlamou

Jaroslav Petr  |  Příroda
Ilustrační foto

Miniaturní žába ze Seychelských ostrovů slyší, i když jí chybí většina sluchového ústrojí.

Miniaturní živočichové často nemají v organismu dost místa pro orgány, které si mohou dopřát jejich podstatně větší příbuzní. Seychelská žabka dlouhá pouhých 11 milimetrů nemá ve své malé hlavičce místo pro sluchové orgány a měla by být hluchá jako poleno. Přesto slyší.

Ucho nemá a slyší

Žába Sechellophryne gardineri obývá jen několik málo lokalit na ostrovech Mahé a Silhouette na Seychelských ostrovech. Areál jejího rozšíření má plochu kolem 30 kilometrů čtverečních. Žába není žádný obr, patří k nejmenším obratlovcům planety. Podobně jako další zvířecí „trpaslíci“ se i ona potýká s nepříjemnými důsledky svých malých tělesných rozměrů.

Vzhledem k objemu těla má velký povrch, z kterého se na vzduchu neustále odpařuje tělesná vlhkost. Žábě proto hrozí vyschnutí. Tomu se brání tím, že tráví drtivou většinu času zahrabaná ve vlhkém listí.

Malé rozměry hlavy nakonec vedly k tomu, že žabičce zcela zakrněl vnější ušní bubínek a nevyvinulo se jí ani střední ucho s kůstkami, které přenášejí vibrace zvuků z vnějšího prostředí do sluchového orgánu sídlícího ve vnitřním uchu – v jakési žabí obdobě našeho hlemýždě.

Z celého sluchového ústrojí má seychelská žabka vyvinuté pouze vnitřní ucho. Bez středního ucha se plných 99,9 % všech zvuků odrazí od povrchu hlavy bez šance na průnik k vnitřnímu uchu. Přesto žába slyší.

Z ústní dutiny putují zvukové vibrace přímo do vnitřního ucha. Zdroj: R. Boistel/CNRS
Z ústní dutiny putují zvukové vibrace přímo do vnitřního ucha. Zdroj: R. Boistel/CNRS

Tlama jako rezonátor

Na zvíře, které by mělo být zcela hluché, je žába Sechellophryne gardineri překvapivě hlučné stvoření. Každé tři minuty se ozývá zvukem o frekvenci 5710 Hertz. Jednotlivé volání trvá asi 0,2 sekundy. Žába tyto zvuky skutečně slyší. O tom se přesvědčil tým biologů vedený Renaudem Boistelem z francouzské Université de Poitiers. Když vědci přehráli volání samcům, žabáci se otáčeli ve směru zvuku a odpovídali na něj. Mnozí se dokonce vydali za zvukem a útočili na reproduktor.

Boistel prozkoumal hlavu seychelských žab pomocí nejmodernějších zobrazovacích aparatur. Ve studii publikované v předním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences odhalil, že relativně velká žabí tlama rezonuje nejlépe při frekvenci 5738 Hertz. To je frekvence nápadně blízká frekvenci žabího volání. Je to právě vibrující tlama, co přenáší chvění na vnitřní ucho a díky tomu žába slyší.

Nejčtenější