Letní obloha: družice, planety a slzy svatého Vavřince

Petr Kubala  |  Vesmír

Toulky letní oblohou přinesou množství zajímavých úkazů: od hvězd a planet přes přelety družic až po slavný meteorický roj Perseidy.

V úterý 21. června nastal letní slunovrat a na severní polokouli začalo astronomické léto. Obloha v tomto ročním období nabízí velké množství netradičních a nevšedních astronomických vyžití, přestože noc trvá jen krátce a astronomická noc vůbec nenastává.

Termínem astronomická noc označujeme situaci, kdy se Slunce dostane více než 18° pod ideální horizont. Absence astronomické noci trvá přibližně od začátku června do poloviny července a v praxi znamená, že obloha není tak tmavá jako v zimě (i když odmyslíme vliv veřejného osvětlení). Pro lov méně jasných objektů není tato doba příliš vhodná, zato však nabízí jiné možnosti. Léto je jako stvořené pro pozorování družic.

Obloha 15. července ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium
Obloha 15. července ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium
Obloha 15. srpna ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium
Obloha 15. srpna ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium
Obloha 15. září ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium
Obloha 15. září ve 23 hodin našeho času. Zdroj: Stellarium

Družice jsou všude, kam se podíváš

Nejznámější umělou družicí, která se neúnavně pohybuje okolo Země, je Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Komplex se po nedávných úpravách dráhy pohybuje ve výšce okolo 390 km nad zemským povrchem a jeden oblet naší rodné hroudy mu trvá zhruba 90 minut.

ISS na obloze rozhodně nepřehlédnete, její jasnost dosahuje běžně i více než –3 mag. Stanice vypadá na obloze jako jasná neblikající hvězda, pomalu se pohybuje od západu na východ. Přelet celé oblohy jí trvá nanejvýš několik minut.

Časy přeletů ISS se pro jednotlivé dny mění. Občas nastane i období, kdy probíhají přes den a nejsou tedy pozorovatelné. Přehled časů pro vaše místo naleznete například na webu www.heavens-above.com. Návod a rozcestník pro česká města najdete na Exoplanety.cz. Časy pro jednotlivá místa se však příliš neliší, takže postačí přehled pro pět geograficky výhodně rozmístěných měst ČR:

Zajímat by vás měly vždy zejména časy začátku přeletu (Starts), středu (Max. altitude) a konce (Ends). Druhým důležitým údajem je světová strana začátku, středu a konce přeletu (Az.) a výška nad obzorem (Alt.), případně jasnost v mag. Ideální podmínky k pozorování jsou zejména v okamžiku, kdy se stanice dostane v maximu do výšky alespoň 60° nad obzor.

Na nebi není jen ISS

ISS není jedinou družicí na oběžné dráze, jejíž přelety lze pozorovat. Na stejném webu lze dohledat seznam přeletů všech družic do určité jasnosti. Vybrali jsme ty o jasnosti do 3,5 mag, které by měly být viditelné bez větších problémů i pouhým okem a to vždy během následujících 24 hodin. Vysvětlivky jsou shodné.

Časové údaje jsou v SELČ.

Planety Sluneční soustavy

Letní obloha bude poměrně chudá na planety viditelné pouhým okem. Mars nalezneme v souhvězdí Býka nedaleko známé hvězdokupy Plejády. Na začátku července bude vycházet kolem třetí hodiny ranní. Postupně se budou podmínky pro viditelnost rudé planety zlepšovat.

Pozice Marsu a Saturnu 10. července okolo 3:30 našeho času (pohled směrem na východ). Zdroj: Stellarium
Pozice Marsu a Saturnu 10. července okolo 3:30 našeho času (pohled směrem na východ). Zdroj: Stellarium

Podobně je na tom Jupiter, který v současné době okupuje souhvězdí Berana. Na začátku července bude vycházet kolem 1.40 a podmínky se budou dále zlepšovat. Takže už koncem srpna bude obr Sluneční soustavy viditelný po většinu noci.

Pána prstenců – planetu Saturn – budeme moci spatřit z počátku léta na večerním nebi v souhvězdí Panny. Saturn zapadá na začátku července až po půlnoci, postupně se však bude okamžik, kdy zmizí za obzorem, blížit západu Slunce.

Pozice planety Saturn 10. července ve 23 hodin. Zdroj: Stellarium
Pozice planety Saturn 10. července ve 23 hodin. Zdroj: Stellarium

Slzy svatého Vavřince v rušivé náruči Měsíce

Země se na své dráze kolem Slunce občas dostane do oblaku prachových částic, které za sebou trousí některá z komet. Na obloze pak můžeme pozorovat doslova spršku meteorů nebo chcete-li padajících hvězd . Tyto meteory se stejným rodokmenem lze pozorovat kdekoli na obloze po několik nocí.

Pokud bychom si však dráhy meteorů zakreslovali do hvězdné mapy, zjistili bychom, že vylétávají z jednoho místa na obloze. Tomuto bodu se říká radiant a dle jeho polohy dostává meteorický roj své jméno. Máme zde Leonidy (radiant v souhvězdí Lva – Leo) nebo také Perseidy (radiant v souhvězdí Persea) a právě druhý jmenovaný roj je tradičním evergreenem letních měsíců.

Podívejte se na „filmový trailer“ poutající na loňský roj Perseid:

Lidově se Perseidám říká slzy svatého Vavřince, neboť maximum roje připadalo do období jeho svátku. První Perseidy se na obloze ukážou už okolo 17. července a s posledními se rozloučíme kolem 24. srpna. Maximum Perseid by mělo nastat 13. srpna kolem 9. hodiny ranní takže nejvíce meteorů budeme moci reálně spatřit nad ránem v noci na 13. srpna.

Perseidy jsou známé tím, že v maximu dosahují výkonu až 100 meteorů za hodinu. Tím ovšem výčet relativně dobrých zpráv končí. Právě na 13. srpna totiž připadá úplněk, takže pozorování bude celou noc rušit svým svitem Měsíc.

Tipy na toulky letní oblohou

Pro lepší orientaci na prázdninové obloze se velmi často používá tzv. letní trojúhelník. Je tvořen třemi relativně jasnými hvězdami, kterými jsou Deneb (souhvězdí Labutě), Vega (souhvězdí Lyry) a Altair (souhvězdí Orla).

Nejjasnější z této trojice je Vega (0,03 mag), která je pátou nejjasnější hvězdou pozemské oblohy, pomineme-li Slunce. Druhou v pořadí dle jasnosti je Altair (0,77 mag) a poslední Deneb (1,25). Zatímco prvně dvě jmenované hvězdy jsou poměrně blízko od nás (Vega 25 a Altair 16,7 světelných let), Deneb nalezneme ve vzdálenosti 1 400 světelných let. Jedná se o bílého velebobra o průměru nejméně 100 Sluncí a hmotnosti 20 Sluncí.

Letní trojúhelník dne 15. července po 23. hodině. Zdroj: Stellarium
Letní trojúhelník dne 15. července po 23. hodině. Zdroj: Stellarium

Při pozorování letního trojúhelníku se můžete nejen snadno zorientovat, ale také se trochu zasnít. Právě v něm se totiž nachází zorné pole kosmického dalekohledu Kepler o průměru dvanáct obloukových stupňů, ve kterém teleskop NASA neúnavně hledá nové exoplanety. O výsledcích Keplera jsme už na VTM několikrát psali.

Zorné pole kosmického dalekohledu Kepler. Zdroj: NASA
Zorné pole kosmického dalekohledu Kepler. Zdroj: NASA

Od severovýchodu po jihozápad se táhne stříbřitý pás Mléčné dráhy, který je ovšem viditelný pouze za ideálních podmínek daleko od rušivých světel měst.

Při toulkách letní oblohou stojí za to zastavit se také v souhvězdí Herkula, kde najdeme hvězdokupu M13. Její tvar vynikne teprve v menším dalekohledu, avšak viditelná je za dobrých podmínek i pouhým okem. Hvězdokupa se nachází ve vzdálenosti 25 tisíc světelných let a tvoří ji stovky tisíc hvězd, roztroušených v oblasti o průměru 150 světelných let.

Hvězdokupa M13. (CC) s58y, Flickr
Hvězdokupa M13. (CC) s58y, Flickr

Další čtení

Nejčtenější