Krátká spojení mohou zachránit lokální ekonomiku

Michal Černý  |  Věda

Jsme svědky odlivu obyvatelstva z venkova do měst. Vědci hledají řešení, které by posílilo decentralizovaný život v regionech.

Na celém světě dochází k trendu, kdy se lidé stále více stěhují z venkova do velkých městských center. Před třemi lety naše planeta překročila mezník, kdy ve městech žije více než polovina populace, a v roce 2050 to podle předpovědi má být dokonce 70 %.

Tento trend lze vidět jak v pozitivním světle, tak i v negativním. Kritici globalizace tvrdí, že jde v podstatě o nezdravý vývoj, protože dochází k vylidňování venkova, a jedinec se v obrovských anonymních megalopolích ztrácí. Dochází k rozpadu tradičního venkovského sociálního tkaniva, k narušení přirozených lidských vazeb, které se na venkově budovaly celá staletí.

Trvale udržitelná města

Na věc se lze ale dívat i jinak. Některé IT společnosti, například IBM, tomuto trendu vychází vstříc, a přicházejí s návrhy ekologických a trvale udržitelných měst. Mezi mnoha projekty lze jmenovat město Babcock Ranch, které je budované na Floridě (Wikipedia, mapa). Má poskytnout domov 40 tisícům obyvatel a bude energeticky zásobováno fotovoltaickou elektrárnou o výkonu 75 MW.

Plánovaný Babcock Rang na videu:

V jižní Koreji na umělém ostrově ve Žlutém moři se buduje město New Songdo (mapa), v němž budou obyvatelům sloužit moderní technologie, například čipy radiofrekvenční identifikace RFID nebo systémy teleprezence (technický nástroj pro komfortní obrazovou a zvukovou komunikaci; Wikipedia).

Skeptici se domnívají, že moderní technologie naší civilizaci nespasí a že je především potřeba posílit lokálnost oproti trendu globalizace. Jde jim vlastně o nalezení rovnováhy mezi globálností a lokálností; o posílení života v regionech a zastavení podle nich nepříznivého trendu koncentrace obyvatel do velkých měst. Podívejme se na to, jakým způsobem toho chtějí dosáhnout.

Závod ke dnu

Všudypřítomná tržní ekonomika je postavená na principu konkurence, což jistě má některé výhody. K negativům pak patří jev, který kritici nazývají „závod ke dnu“. Výrobci musí neustále stlačovat ceny svých produktů, aby na trhu byli konkurenceschopní. Musí tedy snižovat náklady a tím i mzdy svých zaměstnanců.

Majitelům firmy se může přestat vyplatit zaměstnávat příliš drahou pracovní sílu, takže se časem přesunou jinam, kde je levnější. Výsledkem je růst nezaměstnanosti v zemi, která svůj pracovní trh otevřela konkurenci. Zatímco ještě v šedesátých letech mohla velká většina mladých Britů najít práci během několika hodin, začátkem devadesátých let byla třetina britských mužů mezi 18 až 24 lety bez práce, a sto tisíc jich přespávalo na ulicích. Ve Francii bylo v roce 1995 devět měsíců po škole nezaměstnaných 45 procent maturantů. Podobná situace je v dalších evropských zemích, a s příchodem ekonomické krize před čtyřmi lety se stále zhoršuje.

Malé regiony se stávají čím dál tím závislejší na globální tržní ekonomice, která pro velkou část lidí nemá uplatnění. Stále více dochází k odlivu obyvatelstva z regionů do velkých center, kde snadněji najdou práci.

Řešení ve své knize „Short circuit“ nastínil ekonom Richard Douthwaite: posílit a vytvářet ekonomiky místní, stabilní, co nejméně závislé na světovém systému. Model, v němž převažuje průmyslový systém (investoři, akcionáři, podíly na zisku) má postupně nahrazovat systém, v němž stále více hrají roli místní ekonomiky. V nich má většina rodin vlastní zdroj obživy: farmu, živnost, obchod či soukromou praxi.

Tip: Kniha Short circuit je dostupná zdarma na internetu

Kolik to stojí? 600 kaštanů…

Tyto regiony by měly být soběstačné v několika základních oblastech: v oblasti energetické, potravinové, a také základního zboží, například oblečení. Jak toho dosáhnout? I ohromná globalizovaná ekonomika, disponující značným bohatstvím, má své slabé místo – jsou jím především velmi komplikované distribuční řetězce. Než se výrobek dostane ke konečnému zákazníkovi, jeho cena se kvůli dopravě i několikrát zvýší. Místní výrobci by naproti tomu mohli svoje zboží nabízet přímo v lokalitě, čímž by tyto složité distribuční sítě obešli, a svoje zboží by prodávali za nižší cenu. Podaří-li se vytvářet taková „krátká spojení“ (odtud název Douthwaiteovy knihy „Short circuit“), bez okliky na globální ekonomický systém, měli by místní výrobci vyhráno.

Při přechodu k soběstačnosti regionu by zároveň bylo potřeba začít pracovat s lokální měnou. Ta by byla alespoň částečně nezávislá na oficiální státní měně a vlastně by zabraňovala úniku financí z regionu. Takové měny již existují, a v anglosaském světě se obecně nazývají LETS, Local Exchange Trading Systems (Wikipedia česky a anglicky).

Jejich princip je jednoduchý. Každý člen má šekovou knížku v místní měně, která se může jmenovat různě, třeba „kaštany“ nebo „žaludy“. Vytvoří se seznam položek či zboží, které je každý člen ochoten v rámci systému poskytovat – třeba opravu kol, hlídání dětí nebo prodej brambor. Uvede se také cena, tedy počet „žaludů“, které za to bude chtít.

Za vzájemné služby a zboží se platí šekem, který se odesílá „bankéři“. To je člen, který eviduje platby a zanáší je do účtu jednotlivých účastníků. V systému v irském Westportu, jehož byl ekonom Douthwaite členem, účastníci odesílají všechny šeky každý čtvrtek bankéři, od něhož do týdne obdrží výpis z účtu. Kromě toho se tiskne i informační bulletin, který se zasílá členům a k dispozici ve vybraných obchodech a hostincích. Každý tak může poskytovat nebo odebírat služby od jednotlivců či organizací v regionu – dochází tak ke vzniku lokální ekonomiky, která je více uzavřená a nedochází k tomu, že by prostředky unikaly z regionu ven.

Daňový únik. Nebo pomoc nezaměstnaným

Samozřejmě může dojít i k tomu, že některý ze členů systém zneužije – bude pouze spotřebovávat služby ostatních a nebude nic nabízet, takže se jeho účet dostane do mínusu. K tomu však zatím příliš nedochází, především díky sociální kontrole – protože ve většině systémů LETS mají účastníci k dispozici výpisy z účtů všech členů, mohou svoje služby tomu, kdo jen spotřebovává, odmítnout. Řada lidí se domnívá, že kvůli této osobní sociální kontrole by velikost systému LETS neměla přesáhnout 500 osob.

LETS může znamenat problém pro finanční úřady, které podobné pokusy někdy posuzují jako daňový únik. V některých zemích však uznávají, že například nezaměstnaným může účast v LETS umožnit zachovat si pracovní návyky a sociální kontakty, jejichž prostřednictvím pak mohou později najít i placenou práci. Tyto systémy také napomáhají obnově přirozených sociálních vazeb v lokalitě, které globální ekonomika v některých případech narušila.

Nevýhodou lokálních měn, které existují po celém světě (v našem blízkém okolí jsou velmi rozvinuté například v Bavorsku) je skutečnost, že na rozdíl od běžných peněz nemohou mít funkci ukládání úspor. Spořit si na důchod v lokálních měnách samozřejmě nedává příliš smysl.

V České republice se LETS začíná objevovat ojediněle v druhé polovině devadesátých let, v současnosti však existuje jenom několik skutečně funkčních systémů. Viz české stránky lets.ecn.cz. Přestože je vliv lokálních měn na „velkou“ ekonomiku zatím poměrně malý, jedná se o zajímavý příspěvek do úsilí o více lokalizovanou a decentralizovanou ekonomiku, v jejímž rámci by obyvatelé rádi žili ve svých regionech, vzdáleni příliš velkým a přetíženým centrům.

Napsáno s využitím textu Nadi Johanisové z časopisu Sedmá generace

Nejčtenější