Konec světa se blíží a bude to velkolepé

Karel Javůrek  |  Vesmír

Dnes skončí svět tak, jak ho známe. Zítra je totiž nový den a na naší planetě se roztočí další vlna náboženských spekulací z prastarých svitků.

V článku „Informace jsou nebezpečné, buďte ostražití“ jsme se zabývali fenoménem, který má mnoho společného s dnešním dnem na naší planetě. Podle pradávných informací z dob, kdy lidé věřili zdrogovaným šamanům, totiž končí náš svět, s ním i rovnou možná celá galaxie a kdo ví, co ještě dalšího.

Datum bylo oznámeno s dostatečným předstihem. Kolem konce světa 21. prosince 2012 se proto vytvořilo tolik informací, blogů, článků či videonahrávek, že se podařilo zasáhnout i potřebnou skupinu lidí. Takovou, která podobným ověřeným informacím věří, nebo minimálně znejistí. Zase.

Kam se podíváš, tam jsou apokalypsy

Předpovědi konce světa tady byly i budou. Inu potrhlí lidé a náboženské spisy provází lidskou rasu od pradávna. Jak si můžete prohlédnout na stránce Wikipedie, předpovědí apokalyps bylo už tolik, že už to dokonce přestává být i vtipné.

Konec světa, vesmíru a hmoty vůbec předpovídali v dávných dobách nejen šamani, ale i následovníci různých náboženství, matematici, astrologové, fyzikové, Kolumbus, ministři, staří i mladí osvícenci…

Nutno podotknout, že u těchto předpovědí nešlo vždy jen o apokalypsu. Předpovídá se také příchod Ježíše, který se vrátí na Zemi.

Jak se můžete dočíst v podrobnostech na uvedené stránce, spekulanti svá tvrzení za svého života často upravovali, protože v plánovaný termín se samozřejmě nic nestalo. Život, naštěstí podléhající neměnné fyzice, šel dál.

Tip: Wikipedie shrnuje, jak bude podle různých náboženství vypadat konec světa

Tato část mayského kalendáře končí datem 13.0.0.0.0 4, které se do našeho gregoriánského kalendáře překládá jako 21.–23. prosince 2012
Tato část mayského kalendáře končí datem 13.0.0.0.0 4, které se do našeho gregoriánského kalendáře překládá jako 21.–23. prosince 2012

Letos měl svět skončit už dvakrát

Asi nejhezčí datum, kdy se mělo něco významného stát, byl slavný rok 2000. Je to pěkné a kulaté číslo, jenže jsme si ho vlastně vymysleli sami svou desítkovou soustavou a stanovením, od kdy počítáme rok nula. Ale zase se nic nestalo.

Jen po roce 2000 měl svět skončit v roce 2001, dvakrát v roce 2003, 2006, 2007, 2008, 2010 a třikrát v roce 2011. V těchto letech měla přijít jaderná válka, mimozemšťané, srážka s Nibiru, kometou, černá díra z LHC urychlovače, konec ekonomik všech zemí a opět příchod Ježíše.

Když nepočítáme dnešek, jen letos už měl svět skončit dvakrát.

Nevěřte lidem ale vědě

Jak je asi po přečtení předchozí části článku jasné, nikdy nevěřte jednomu člověku či jakékoli informaci – byť bude vypálena na tajemném svitku z dosud neobjevené pyramidy. Pokud je údaj z říše neověřených nebo neověřitelných informací, je vhodný pouze k zasmání.

Na co si ale dát pozor a čemu věřit? V množství informací je vhodné rovnou odstranit cokoli, co není několikanásobně potvrzené skutečnými vědci z různých oblastí světa a z různých týmů.

Stejně jako to platí u nových zákonů a jak perfektně na videu prezentuje Richard Feynman, nezáleží jak krásná je případná teorie, kdo ji vymyslel (i Einstein se mnohokrát mýlil) ani jak skvěle sedí do současných modelů. Pokud se nedá ověřit experimentem a měřením, které zajišťují objektivní stroje vylučující chyby člověka, je mylná.

Nejdůvěryhodnější informace poskytuje skutečná věda v rámci fyziky a matematiky. Jen díky takto ověřeným skutečnostem o chování reality kolem nás jsme jako civilizace tam, kde jsme. Máme vlastní robotická vozítka na jiné planetě, dokážeme bezdrátově komunikovat i s videoprezencí s lidmi na druhé straně Země a umíme další, dříve pouze vědeckofantastické věci. A pokud technologie dorazí i do patřičných míst, možná se dočkáme i bankovních převodů o víkendu.

Konec Země, sluneční soustavy, galaxií i vesmíru

O vesmíru toho víme už poměrně hodně, ale stále zůstávají temná místa, která čekají na vyjasnění. I se současným poznáním jsme schopni poměrně přesně předpovědět následnosti a vývoj v obřím měřítku, které mají nejen planety, ale i hvězdy, galaxie i celý vesmír.

Tak jako jiné hvězdy, které nemají dostatek hmoty, aby se staly supernovou a posléze se zhroutily do černé díry, i naše Slunce čeká postupné vyhasnutí a proměna na rudého obra. Zvětší se jeho objem a pohltí Merkur, Venuši i Zemi. A za jak dlouho? Přibližně za 5 až 7 miliard let. To je dost času na to, abychom odsud zmizeli.

Vývojový cyklus Slunce. Za 5 až 7 miliard let pohltí Zemi kvůli zvětšování objemu z důvodu vyčerpání zásob vodíku a následným reakcím
Vývojový cyklus Slunce. Za 5 až 7 miliard let pohltí Zemi kvůli zvětšování objemu z důvodu vyčerpání zásob vodíku a následným reakcím

V podobném časovém horizontu matematické modely předpovídají i kolizi naší Mléčné dráhy s galaxií v Andromedě. To také nepříjemně zamíchá všemi tělesy.

Nejbližší nebezpečí číhá z oblasti cizích menších těles, které putují ze vzdálených oblastí. Naštěstí už jsme se jako civilizace dostali do fáze, kdy dokážeme odvrátit i blížící se nebezpečí z vesmíru, které směřuje na naši planetu. Sledujeme obrovské množství objektů v nejbližším okolí, což by mělo pro případné odklonění o několik málo stupňů pomocí raket připevněných na daný objekt stačit.

A pokud vědci nepřijdou na přesnější teorii, i vesmír se postupně zvětší natolik, že se bude jednat o neuvěřitelně prázdné a chladné místo. Poslední fází je tak včas zmizet z tohoto vesmíru.

Tip: Wikipedie o konci světa v prosinci 2012

Nejčtenější