Kolik náhod bylo potřeba ke vzniku lidské inteligence?

Roman Polach  |  Věda

Proč člověk získal dar inteligence, na rozdíl třeba od svého nejbližšího příbuzného, šimpanze? Bylo příčinou maso, klimatické změny či genetické mutace?

Ve vědeckém světě se už mnoho desítek let spekuluje o tom, které faktory umožnily vznik lidského mozku. Co se stalo v historii našeho druhu tak zásadního, že jsme se začali svou inteligencí tak odlišovat od zbytku zvířecí říše?

Jednou ze zásadních událostí je pravděpodobně přechod na masitou stravu, kterou naší předci začali jíst někdy před 2,6–2 miliony lety. Tuto teorii oživila i studie švédských vědců v časopise PLOS One. Zatímco naší nejbližší příbuzní šimpanzi a gorily ke shánění rostlinné potravy nepotřebují příliš velikou inteligenci, masožravci to mají o dost těžší. Zvířata se brání a utíkají před těmi, kteří si z jejich masa chtějí udělat oběd. K lovu jsou potřeba nástroje, plánování a komunikace s ostatními členy tlupy. A to vše vyžadovalo vyvinutý mozek.

„Není jasné, zda zvětšený mozek vedl k (energetickým) požadavkům, které byly splněny jedením masa, nebo jestli jedení masa dovolilo zvětšování mozku,“ tvrdí evoluční genetik Norman Johnson. Přesto podle něj existují důkazy, že mezi konzumací masa a velkým mozkem existuje souvislost.

Studie švédských vědců navíc ukázala, že jedení masa zkrátilo dobu kojení, což zase naším předkům umožnilo mít více potomků. To mohlo urychlit naši expanzi do celého světa.

Na druhou stranu maso konzumuje i řada dalších živočichů a přesto nepíšou básně, nesledují fotbal a nestaví jaderné elektrárny. Je tedy zřejmé, že to nemůže být jediný faktor, který vedl ke vzniku inteligence.

Neměl takové štěstí...
Neměl takové štěstí…

Dávné klimatické změny i týmová spolupráce

Je možné, že na zvětšování mozku našich dávných předků měly vliv i klimatické změny. Zdá se totiž, že k největšímu růstu velikosti mozku docházelo v době, kdy probíhaly největší výkyvy klimatu. Často měnící se podmínky tak mohly vytvářet selekční tlak na vývoj inteligence. Druhy se musely buď přizpůsobit, nebo vyhynout.

Evoluční tlak na zvětšování mozku měl nejspíš také život ve skupinách a spolupráce mezi jejími členy. Nasvědčují tomu některé studie, které ukázaly, že živočichové s větším mozkem žijí často ve větších skupinách. Ačkoli toto pravidlo neplatí univerzálně, počítačové simulace ukázaly, že spolupráce skutečně může vést ke zvětšování mozku.

Pokud totiž žijete ve skupině, vyplatí se pamatovat si, kdo je přítel a kdo nepřítel, kdo zneužívá dobroty druhých, chová se sobecky a tak dále. Ve skupině se nevyhnutelně objeví jedinci, kteří se snaží druhé přechytračit, což vede k evolučním „závodům ve zbrojení“ a průměrná velikost mozku v populaci se postupně zvyšuje.

Klimatické výkyvy měly zřejmě vliv na zvětšování lidského mozku. Zdroj: Karen Carr Studio, Smithsonian National Museum of Natural History
Klimatické výkyvy měly zřejmě vliv na zvětšování lidského mozku. Zdroj: Karen Carr Studio, Smithsonian National Museum of Natural History

Kolik genetických mutací bylo potřeba?

Přírodní výběr a selekční tlaky jsou ale jen jedna strana evoluční rovnice. Druhou jsou ty správné genetické mutace, které musely v historii našeho druhu nastat. Díky nim se dnes chodíme dívat na své nejbližší příbuzné – šimpanze – do ZOO, a ne oni na nás. Kolik takových správných mutací bylo potřeba? To zatím nikdo nedovede říct.

Ačkoli se šimpanz od člověka liší zhruba ve 4 % svého genomu, většinu z tohoto čísla tvoří sekvence, které nekódují žádné proteiny. U velké části genomu stále nikdo neví, co který gen dělá a nelze tak zatím ani říct, jak důležitý je z hlediska evoluce. Některé studie z poslední doby ale naznačují, že mutací potřebných pro vznik „člověka rozumného“ nemuselo být zase tak moc.

Mehmet Somel z Kalifornské univerzity porovnával aktivitu genů v průběhu života u makaků, šimpanzů a lidí a zjistil, že největší rozdíly se nacházejí v části mozku zvané prefrontální kůra, kde se funkce genů měnila v průběhu života jinak u lidí a jinak u našich zvířecích příbuzných.

Dalším pátráním však zjistil, že tyto rozdíly má na svědomí jen několik řetězců molekul zvaných microRNA, které fungují jako jakési regulátory ovlivňující funkci stovek genů. Změna v těchto regulačních mechanismech tak mohla způsobit dalekosáhlé změny ve stavbě živočichů a může být „hlavním hnacím mechanismem rychlé evoluci lidského mozku.“

Stačí cytosin místo thyminu

Zajímavé zjištění přinesla také nedávná společná studie vědců z desítek různých institucí, která přišla na to, že změna jediného písmene genetického kódu na určitém místě v genu HMGA2 má měřitelný vliv na inteligenci.

Jedinci, kteří mají na tomto úseku písmeno C (což je zkratka nukleové kyseliny cytosin) místo T (thymin), mají o něco větší mozek a vyšší IQ zhruba o 1,29 bodu. Ačkoli je to poměrně malý rozdíl, studie zkoumala zhruba 20 tisíc lidí, takže výsledky mají statistickou váhu. Navíc u osob, které zdědily variantu genu s písmenem C od obou rodičů, je efekt dvojnásobný – IQ mají vyšší v průměru o 2,6 bodů.

O lidském mozku se někdy říká, že je to ten nejsložitější objekt ve známém vesmíru. Zdánlivě propastný rozdíl mezi intelektuálními schopnosti člověka a jeho nejbližším příbuzným, šimpanzem, však možná povstal z několika málo šťastných náhodných změn v genetickém kódu.


Co přimělo naše dávné předky věnovat se umění? Přes třicet tisíc let staré jeskynní malby z jeskyně Chauvet ve Francii byly nedávno zpopularizovány v dokumentárním filmu Jeskyně zapomenutých snů:

Nejčtenější