Kdo sklízí mlhu, nemá žízeň

Radomír Dohnal  |  Příroda

Podle zprávy Organizace spojených národů, v průměru dva lidé z deseti na Zemi nemají zajištěný pravidelný přístup k pitné vodě. Ve světě žízní miliony lidí, ale zdaleka ne pro všechny je situace beznadějná. Někdy stačí jen natáhnout sítě a pitnou vodu chytat.

Neexistující hygiena, šíření chorob, hladomor. Důsledků nedostatečného zásobení vodou je celá řada, a lidé trvale žijící v oblastech bez pitné vody hrají hlavní role nejčernějších scénářů. I když v pásmu afrického Sahelu, v peruánské poušti Atacama nebo na Sahaře na vodu narazíme jen stěží, přesto je tu přítomna. Drobný aerosol vodních částic je obsažen v ovzduší, které sem vane spolu s větry z pobřeží. A lidská civilizace už tisíce let zná recept, jak se k této „neviditelné“ vodě dostat. Stačilo si jen vzpomenout.

Starověký recept proti suchu

Kanadské archeology před časem zaujaly zvláštní půlkruhové zídky, které byly stavěny okolo záhonků v historických osadách na území Izraele. Jejich funkce se zdála být záhadou, protože svým tvarem a umístěním určitě nemohly sloužit k ochraně před škůdci. Jak se ale ukázalo, tyto zídky primitivním způsobem zachycovaly vzdušnou vlhkost, a na nich kondenzující voda pomáhala s minimálním zavlažováním zahrádek. Tento starověký koncept se rozhodla rozvést kanadská neziskovka FogQuest a navrhla několik praktických tipů k zachycování vzdušné vlhkosti.

Technologie, která k práci potřebuje jen mírné větrné proudění a za ideálních podmínek i občasné mlhy, dokáže být efektivní i v regionech, kde spadne méně než jeden milimetr dešťových srážek ročně. Jeden krychlový metr „mlhy“ obsahuje, v závislosti na řadě přírodních podmínek, 0,05 – 0,5 mililitrů vody. Množství, které se zdá zanedbatelné, však může znamenat zásadní rozdíl, pokud v takových vyprahlých pustinách žijete. Navržené zařízení lapá tuto vodu originálním způsobem, díky jednoduchým sítím, které si vzhledem nic nezadají s těmi na volejbal.

Volejbalové sítě loví vodu

Mlho-sběrné zařízení je vyrobeno z vláken polypropylenu a polyetylenu. Na plastových mřížkách sítě vodní páry kondenzují a překapávají postupně do spodních etáží, odkud jsou sváděny do krytých nádržek. V závislosti na počtu natažených sítí (počítá se se dvěma až jednou stovkou) je v horském klimatu s mírným prouděním vzduchu FogCollector schopný zachytit 150 – 750 litrů pitné vody za jeden den. Jedná se o systém, který funguje pasivně, nevyžaduje žádné další přidružené náklady, a v nejlevnější verzi přijde jedna síť na přibližně čtyřicet dolarů.

Použité zdroje:

Nejčtenější