Kdo je tahounem světové astronomie?

Petr Kubala  |  Vesmír

Každý den čteme nové odborné články, tiskové zprávy nebo popularizační texty o úchvatných objevech z dalekého i blízkého vesmíru. Kdo však za nimi stojí a je hlavním tahounem světové astronomie?

Věda a zejména astronomie byly od pradávna mezinárodní záležitostí. Dnes je tato spolupráce stírající hranice i jazykové bariéry posílena internetem a moderními komunikačními vymoženostmi. V dnešní době je již samozřejmostí, že špičkoví astronomové sedí na univerzitách a analyzují data pořízená dalekohledy, které jsou vzdálené tisíce kilometrů nebo se dokonce nachází ve vesmíru.

Na druhou stranu se vrcholná astronomie stává velmi drahou záležitostí. Provoz jednoho ze čtyř dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře stojí až 40 tisíc euro za jedinou noc. Díky tomu je vyvíjen velký tlak na kvalitu pozorovacího programu. Přes výběrové řízení projdou jen ti nejlepší.

Vlajková loď evropské astronomie – VLT. Credit: ESO/H.H.Heyer
Vlajková loď evropské astronomie – VLT. Credit: ESO/H.H.Heyer

Evropská jižní observatoř (ESO), kterou dnes tvoří čtrnáct evropských států včetně České republiky (od roku 2007) sídlí v Německu, ale své přístroje má v chilské poušti Atacama.

Žádný z členských států nemá přidělený svůj díl pozorovacího času. Vše je vybíráno pouze na základě kvality v rámci tzv. regular proposals. Pokud astronom nebo širší tým podá návrh, nechá k němu observatoř vypracovat posudek. Své řekne také zaměstnanec ESO, který je odpovědný za daný přístroj. Zhruba po třech měsících přijde email o tom, zda byl návrh přijat či zamítnut.

Pozorovatel obvykle předkládá svůj návrh v některém ze dvou režimů. V prvním případě mu observatoř dané pozorování ve vhodný okamžik zrealizuje a pošle hotová data, v tom druhém se musí do Chile vypravit osobně.

Nejproduktivnějším astronomickým přístrojem je Hubblův dalekohled. Credit: NASA
Nejproduktivnějším astronomickým přístrojem je Hubblův dalekohled. Credit: NASA

Vlajkovou lodí ESO je zmíněný VLT (Large Telescope). Jedná se o čtveřici dalekohledů o průměru 8,2 m, která je doplněna třemi menšími teleskopy o průměru 1,8 m. Dalekohledy mohou pracovat zvlášť nebo dohromady pomoci interferometrie. Do nedávna mohly společně fungovat dva až tři dalekohledy. Od letošního roku bude v provozu přístroj Pionier, který umožní soustředit světlo ze všech čtyř dalekohledů.

VLT se často přezdívá „továrna na vědu“, protože chrlí jednu studii za druhou. Jak je na tom ale doopravdy?

K dispozici jsou poměrně přesné statistiky o tom, která astronomická zařízení ovlivňují současnou astronomii nejvíce. Je to jistě poněkud subjektivní hodnocení, neboť klíčem je počet odborných článků, které nemusí brát v úvahy řadu faktorů – kvalitu studie, její dopad na astronomii apod. Nejen ESO totiž má přísná kritéria pro výběr pozorovacího programu. Obdobně jsou na tom i jiné observatoře a vesmírné dalekohledy.

Observatoř Gemini na Mauna Kea (Havaj) Foto: Mailseth, Wikipedia
Observatoř Gemini na Mauna Kea (Havaj) Foto: Mailseth, Wikipedia

ESO vs Hubble

Počet odborných článků, které jsou založeny na pozorování některého z dalekohledů ESO, postupně roste. V roce 2011 se jednalo o 783 prací, což znamená, že každý den vyšly v průměru 2 studie „made in ESO“.

Jenomže ESO není jediná, kdo se činí. Zajímavá je situace u Hubblova dalekohledu, který z oběžné dráhy Země operuje od roku 1990. Zatímco v roce 1996 vyprodukoval přibližně 300 studií, vloni to byl srovnatelný počet s celou Evropskou jižní observatoří!

Aktuální pořadí je následující:

  • Hubblův kosmický dalekohled – 786 prací v roce 2011
  • Evropská jižní observatoř – ta se ovšem těsně za Hubblův dalekohled dostává tak trochu neprávem, neboť sčítá články, založené na pozorování všech svých dalekohledů a přístrojů.
  • VLT a VLTi (dalekohledy VLT samostatně a jako interferometr). V roce 2011: 551 prací
  • Chandra – kosmický dalekohled, který od roku 1999 pracuje na oběžné dráze Země v rentgenové části spektra.
  • LSP – jedná se o další dalekohledy ESO na observatořích La Silla a Cerro Paranal. Na první jmenované najdeme například 3,6 m dalekohled, v jehož výbavě je mimo jiné spektrograf HARPS, který objevuje exoplanety. Najdeme tam také dalekohled NTT (New Technology Telescope) a další. V případě Paranalu, kde je i VLT, jde zejména o dalekohled VISTA. Čtyřmetrový teleskop se zabývá prohlídkou oblohy v infračervené části spektra. Zbytek ESO publikoval v roce 2011 – celkem 298 studií. Postupem času poroste také vliv planiny Chajnantor, na které ESO buduje rozsáhlou síť radioteleskopů ALMA. V loňském roce vyprodukovaly první antény 25 studií.
  • Keck – dvojice amerických dalekohledů o průměru 10 metrů. Postaveny byly v polovině 90. let na havajské observatoři Mauna Kea. Také Keckovy dalekohledy mohou pracovat souběžně coby interferometr. V loňském roce vyprodukovala Keckova observatoř 291 prací.
  • Swift – kosmický dalekohled, od roku 2004 se zabývá pozorováním gama záblesků v rozličných částech spektra od viditelného světla po gama záření.
  • ING – jedná se o skupinu dalekohledů Isaac Newton Group of Telescopes, která obsahuje trojici dalekohledů na kanárském ostrově La Palma. Jedná se o společný projekt Velké Británie, Nizozemska a Španělska obsahující: William Herschel Telescope (2,5 m), Isaac Newton Telescope (2,5 m) a Jacobus Kapteyn Telescope (1,0 m).
  • Gemini – dvojice od sebe velmi vzdálených dalekohledů. Jeden se nachází opět na havajské Mauna Kea, druhý pak v Chile na hoře Cerro Pachón. Oba dalekohledy mají průměr 8,2 metrů a provozuje je mezinárodní konsorcium, které se skládá z USA, Velké Británie, Kanady, Chile, Brazílie, Argentiny a Austrálie. Díky oběma dalekohledům bylo vloni vydáno 136 odborných článků.
  • Subaru – japonský dalekohled o průměru 8,2 m na havajské observatoři Mauna Kea. Vloni se observatoř podílela na 101 studiích.
Počet odborných prací vydaných jednotlivými observatořemi. Credit: ESO
Tabulka: počet odborných prací vydaných jednotlivými observatořemi. Credit: ESO

ESO se chlubí tím, že jen VLT vyprodukoval 551 příspěvků, což je meziroční narůst o 8%. Celkem má VLT na svém kontě už hodně přes 4000 studií. Od roku 1996 pak bylo vydáno úctyhodných 8500 studií, které vznikly díky přístrojům Evropské jižní observatoře. Pod články se podepsali vědci z 90 zemí světa.

Boom ale vloni zažil také Hubblův dalekohled. Celkem 786 studií je rekord a meziroční nárůst rovněž o necelých 8%.

Počet odborných prací vydaných jednotlivými observatořemi. Credit: ESO
Graf: počet odborných prací vydaných jednotlivými observatořemi. Credit: ESO

ESO vydala seznam nejcitovanějších článků, které díky jejím přístrojům vznikly. Vítězem je článek Measurements of Omega and Lambda from 42 High-Redshift Supernovae, který se zabývá měřením rudého posuvu supernov. Tento článek z roku 1999 byl zatím citován více jak 6000×. Jen tak mimochodem: články, ve kterých hrály klíčovou roli supernovy, obsadily prvních osm míst.

Tip: Další statistiky naleznete zde (PDF).

Nejčtenější