Jedovatý recept proti predátorům

Jaroslav Petr  |  Příroda
Chlupáč dlouhosrstý (Foto: Wikipedia)

Chlupáč dlouhosrstý (Lophiomys imhausi) má od šelem pokoj. Pokud ho chytí do tlamy, kousnou do něj jen jednou a velmi rychle se ocitají na pokraji smrti.

Pes, který si nedá pozor a rafne po východoafrickém hlodavci dorůstajícím i s ocasem délky kolem padesáti centimetrů, riskuje prudkou otravu jedem, který afričtí domorodci používali k lovu slonů.

Chlupáč dlouhosrstý vypadá tak trochu jako punker. Z hlavy se mu přes hřbet táhne až k ocasu hříva dlouhých chlupů. Boky má porostlé krátkou srstí uspořádanou do bílých a černých pruhů. Když se chlupáč dlouhosrstý ocitne v úzkých, neprchá a ani se neschovává. Stočí se na bok, vyklene hřbet a nastaví útočníkovi pruhované boky. Je to jeho poslední varování. Pokud nepřítel nedbá na výstrahu, může si za následné problémy sám.

Jakmile sevře chlupáče v tlamě, dostává se do fatálních problémů. Rychle pustí kořist a ryje tlamou v zemi. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršuje a není výjimkou, když šelma zemře. Příčinou smrti je zástava srdce. Vědcům bylo jasné, že se chlupáč brání nějakým prudkým jedem. Dlouho ale netušili, jak důmyslným trikem si hlodavec svou chemickou zbraň opatřuje.

Obrana šípovým jedem

Záhadu chemické obrany chlupáčů dlouhosrstých rozluštil biolog Fritz Vollrath z University of Oxford. Zjistil, že si hlodavec půjčuje jed od afrického stromu Acokanthera schimperi. Výsledky výzkumu Vollrathova týmu uveřejnil vědecký časopis Proceedings of the Royal Society B.

Acokanthera schimperi (Foto: Wikipedia)
Acokanthera schimperi (Foto: Wikipedia)

Chlupáč žvýká kůru stromu a drť promísenou se slinami si nanáší na krátkou černobíle pruhovanou srst na bocích. Kůra obsahuje velké množství ouabainu, alkaloidu, který nadměrně stimuluje srdeční svalovinu. Působí podobně jako mnohem známější kurare. Afričtí domorodci namáčeli do vývaru z kůry stromu hroty šípů, jimiž lovili slony a další velká zvířata.

Chlupy na boku chlupáče mají zvláštní strukturu. Díky ní nasávají sliny s jedem jako houba a chrání tak svého majitele. To není zdaleka jediná adaptace chlupáče k útokům šelem. Chlupáč musí vydržet první kousnutí. K tomu je vybaven extrémně silnou kůží. Také kosti a lebku má velmi silné a stisk čelistí šelem mu proto neublíží. Evoluční samozřejmostí je vysoká odolnost chlupáče k ouabainu. I když má jedovaté kůry plnou tlamu, sám se nikdy neotráví.

Další informace:

Nejčtenější