Jak spolehlivé je v tenisu Jestřábí oko?

Michal Černý  |  Technika

Kamery dokážou zachytit a v prostoru zobrazit každý dopad tenisového míčku na kurt. Je ale Jestřábí oko dostatečně přesné, dá se mu věřit?

Jestřábí oko je technologický systém rozhodování sporných situací ve sportu. Popularitu si získal se svým zavedením v tenisu – stalo se tak v březnu roku 2006, kdy bylo oko také použito na grandslamovém turnaji US Open.

Mohlo by se zdát, že mnozí hráči, trenéři nebo fanoušci v tuto technologii bezmezně věří. Že její verdikty berou jako nezpochybnitelnou pravdu. Jsou však rozhodnutí Jestřábího oka skutečně spolehlivá? Někteří vědci o tom mají své pochybnosti.

Technologie má jistě vhodně zvolený název. V anglickém originále se jmenuje Hawk-Eye a jeho duchovním otcem je britský počítačový vědec Paul Hawkins. Název tak jednak odkazuje ke jménu autora, jednak poukazuje na ostrý jestřábí zrak. Zároveň je toto pojmenování atraktivní i z komerčního hlediska.

Odchylka pouze 3,6 milimetru

Systém využívá principu triangulace, kdy je situace zaznamenaná z několika úhlů. Z těchto pohledů je potom rekonstruovaná třírozměrná scéna. Kolem tenisového kurtu je rozmístěno deset kamer, které jsou přesně synchronizované a kalibrované, zaznamenávají černobílý obraz.

V okamžiku dopadu míče na kurt se nejprve bere v úvahu záznam kamery, která snímá kurt seshora. Jiné kamery pak dopad míčku snímají ze strany nebo z jiných úhlů. Protože jsou kamery přesně synchronizované, je možné vytvořit z nich třírozměrný záznam scény a určit přesnou polohu dopadu míčku. Záznamy směřují do digitálního centra, do tzv. jestřábího hnízda. Speciální software pohledy porovná a na jejich základě je vytvořená třírozměrná rekonstrukce scény – v osách x, y, z, a samozřejmě ve čtvrtém časovém rozměru.

Podívejte se na video, které ukazuje, jak Jestřábí oko funguje z pohledu obsluhy v hnízdě (tady je potom další video na stejné téma):

Podle tvůrců systém pracuje se spolehlivostí 99,9 procenta a s možnou odchylkou pouze 3,6 milimetru. Splňuje tak požadavek mezinárodní tenisové federace, jejíž podmínkou byla technologie s přesností do pěti milimetrů.

Aby při hře nedocházelo k příliš častému přezkoumávání sporných výroků, mají hráči možnost využít Jestřábího oka pouze třikrát za set, a navíc ještě jednou při eventuálním tie-breaku. Jestliže ho využijí, výstupem je počítačová animace v 3D, která je přehrána na velké obrazovce nad kurtem a vidí jí také diváci sledující televizní přenos. Nejnapínavějším okamžikem je moment, kdy technologie určuje, jestli byl míč uvnitř, nebo mimo prostor vymezený čarami.

Sporný míč ve finále Wimbledonu

V roce 2007 došlo ve wimbledonském finále mezi Rogerem Federerem a Rafaelem Nadalem ke sporné situaci, v níž hrálo ústřední roli právě Jestřábí oko. Ve čtvrtém setu se Nadal obrátil na rozhodčího, jestli by bylo možné přezkoumat předcházející míček. Jestřábí oko ukázalo, že se míč dotknul čáry, a ocitl se tak jeden milimetr uvnitř hracího pole. Nadal získal bod, který potom v tomto setu proměnil ve vedení tři nula – nakonec mu to však nebylo nic platné, protože wimbledonské finále v tomto roce vyhrál Federer.

Rozhodnutí Jestřábího oka bylo poněkud podivné a vyvolalo debaty o jeho spolehlivosti. Například o vlivu wimbledonské trávy na jeho přesnost. Televize tento okamžik několikrát přehrávaly a z mnoha záběrů se zdálo, že míč se ocitl naopak malý kousek mimo, za čárou. Kromě toho se někteří analytici ptali: Může Jestřábí oko správně rozhodnout situaci, v níž hraje roli jediný milimetr, jestliže má přípustnou odchylku větší, tedy 3,6 milimetru?

Technologii Jestřábího oka široce kritizoval vědec z univerzity v Cardiffu Harry Collins. „Systém by měl být mnohem více transparentní, bohužel neznáme příliš mnoho detailů o tom, jak přesně funguje,“ uvedl. Autor technologie Paul Hawkins se samozřejmě brání. Systém podle něj nezmate ani to, pokud se míč při doteku kurtu sklouzne až deset centimetrů po povrchu. Podle Hawkinse tak televize právě toto krátké sklouznutí nezaznamenaly a ukazovaly pouze trojici statických záběrů, které nebyly dostatečně vypovídající.

Hawkins se bránil i tvrzení, že Jestřábímu oku schází více transparentnosti a informací o jeho fungování. Uvedl, že rád odhalí některé detaily, na druhou stranu by však podle něj zveřejnění příliš mnoha podrobností mohlo znamenat výhodu pro konkurenci.

„Je jasné, že žádný systém nemůže být úspěšný ve sto procentech případů. Chyby zde budou vždycky,“ řekl na to Collins. „Jistý problém je možná v tom, že spousta lidí bere výroky Jestřábího oka jako stoprocentně spolehlivé – přitom, jak známo, stoprocentní spolehlivosti nelze nikdy dosáhnout. Jestliže Jestřábí oko ukáže, že míč byl uvnitř vymezeného prostoru, měli bychom si spíš říct, že si myslíme, že byl uvnitř.“

Chladná technologie versus bouřliváci

Mezi samotnými tenisty má Jestřábí oko jak své příznivce, tak i odpůrce. Kritický je k němu i Roger Federer, který svého času uvažoval o tom, že ho při zápasech raději vůbec nebude využívat. Uvedl k tomu, že mu vadí, když tenis kvůli Jestřábímu oku přišel o značnou dávku emocí. Vzpomeňme si třeba na legendárního Johna McEnroea, který vztekle třískal s raketami a rozčileně se hádal s rozhodčími o to, jestli míč byl dobrý, nebo ne.

Jsou-li výroky svěřené technologii, tenis tím trochu ztrácí na různých emocích. Diváci už tolik nerozpoznávají různé temperamenty hráčů, kdy se jedni do krve hádají, zatímco druzí i při sporných verdiktech zachovávají ledový klid.

Tip: O použití Jestřábího oka se uvažuje i ve fotbale

Další informace:

Nejčtenější