Jak si dnes vede vesmírná policie?

Petr Kubala  |  Vesmír

Hledání nových planetek byl před pár lety velký hit. Dnes se o tomto tématu píše už méně, avšak hledání pokračuje ještě větším tempem.

Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale od konce 90. let do roku 2004 (možná 2005) bylo hledání planetek velmi populárním tématem. Vycházela spousta článků, točily se pořady pro slavné dokumentární kanály a semináře byly plné přednášek o automatických přehlídkách oblohy. Noc co noc se pátralo po nových planetkách a kometách, které by nás čistě teoreticky mohly vymazat z povrchu planety podobně, jako to zřejmě udělaly kdysi dávno s dinosaury.

Asi jedinou skupinou, která trochu skřípala zuby, byli amatérští astronomové. Ti bývali absolutními králi v objevech komet. V populárně naučné literatuře kolovaly nejrůznější odhady, hovořící o tom, že šťastný vytrvalec potřebuje v průměru pro nalezení komety kolem 300 hodin. Připomeňme, že objevená vlasatice pak dostala jméno svého objevitele, což byla zajímavá motivace.

Pak ale přišly automatické přehlídky oblohy, které sice byly mnohdy primárně zaměřeny na hledání potencionálně nebezpečných planetek (PHA), ale současně s tím vysály i většinu objevů komet.

Počty objevených blízkozemních planetek v půlročních intervalech. Zdroj: Alan Chamberlin
Počty objevených blízkozemních planetek v půlročních intervalech. Zdroj: Alan Chamberlin

Hledá se víc než dřív

Zájem o tyto lovce planetek postupně opadal. Někdo možná namítne, že to tak není, ale nepamatuji si, kdy naposledy jsem na nějakém obecně zaměřeném astronomickém webu o těchto přehlídkách oblohy četl. Jak si vlastně dnes vedou?

Kupodivu lépe než dřív. Automatické přehlídky ale v posledních letech postupně měnily strategii. Dnes už se ani tak nehledají obří objekty o průměru několika kilometrů, pátrá se spíše po menších tělesech. Není to však o nic méně záslužná práce. Také planetka o průměru několika desítek metrů může způsobit pořádnou paseku. Mohli jsme se o tom přesvědčit na počátku minulého století na Sibiři, kde v Tunguzské oblasti zaúřadoval nejrychlejší dřevorubec historie.

Ve světě dnes pracuje kolem osmi projektů, které se zabývají automatickou přehlídkou oblohy za účelem hledání blízkozemních planetek (NEA). Statisticky nejpilnější jsou v současné době Catalina, PAN-STARRS, LINEAR a Spacewath – v uvedeném pořadí. Na ostatní týmy zbývají jen drobky z celkového koláče nových NEA.

Catalina

V oblasti blízkozemních planetek je Catalina Sky Survey od roku 2005 nejúspěšnějším projektem… i když to není zcela neprůstřelná pravda. Dnes totiž pod ni spadají tři prohlídky oblohy, které jsou více méně nezávislé:

Původní Catalina Sky Survey využívá 70cm dalekohled na Steward Observatory poblíž arizonského Tucsonu. Dalekohled má zorné pole 2,9 × 2,9 obloukových stupňů, takže na šířku i výšku se do něj Měsíc vejde šestkrát.

Siding Spring Survey disponuje půl metrovým dalekohledem na Spring Observatory v Austrálii. Mt. Lemmon Survey používá největší z trojce dalekohledů o průměru 1,5 m se zorným polem 1 × 1 obloukový stupeň na Steward Observatory (poblíž Tucsonu).

PAN-STARRS

Projekt PAN-STARRS je na poli hledání blízkozemních planetek nováčkem a pořádně o sobě dal vědět teprve v loňském roce. Přehlídka zatím disponuje jedním dalekohledem o průměru 1,8 m na Havaji. Postupně by ovšem měly přibýt další tři přístroje. PAN-STARRS (Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System) je společným projektem několika vědeckých organizací a za jeho financováním stojí americká armáda.

Dalekohled projektu PAN-STARRS. Zdroj: Brett Simison
Dalekohled projektu PAN-STARRS. Zdroj: Brett Simison

LINEAR

Také kořeny projektu LINEAR sahají do armádních kruhů. Díky špičkové technologii – zejména robustní montáži a krátké době načítání jednotlivých snímků – byl LINEAR z Nového Mexika dlouhodobě absolutním leaderem v objevech blízkozemních planetek. První dalekohled projektu, jehož primárním cílem bylo monitorování družic na oběžné dráze, byl spuštěn v roce 1998. Do září loňského roku učinil LINEAR celkem 231 000 objevů, z toho 2 423 blízkozemních planetek a 279 komet.

Spacewath

Za projektem Spacewath stojí Arizonská univerzita. Jeho cílem není jen hledání blízkozemních planetek ale výzkum malých těles Sluneční soustavy obecně. Zdá se, že okolí Tucsonu je zaslíbené výzkumu planetek, také Spacewath má své dva dalekohledy na observatoři poblíž tohoto města. Na Kitt Peak jsou vedle sebe k dispozici dalekohledy o průměru 0,9 a 1,8 m.

Celkové objevy blízkozemních planetek za rok 2011

Dohromady tak bylo v roce 2011 objeveno přes devět set nových blízkozemních planetek. Pro srovnání: například v roce 2003 to bylo jen 203 přírůstků.

Tip: Podívejte se na statistiky NEA

Nejčtenější