Jak se domluvit s pacienty ve vegetativním stavu

Helena Vrecková  |  Věda

Může případ jednoho pacienta změnit lékařské nahlížení na vegetativní stav? Změní lékaři díky tomu přístup při diagnóze?

Lékaři dokázali komunikovat s pacientem ve vegetativním stavu. Otázkou je, zda právě tato studie vyvrátí nynější lékařské přesvědčení, že pacienti ve vegetativním stavu nevnímají okolí, a zda to nějakým způsobem ovlivní přístup k těmto pacientům.

Pacienti ve vegetativním stavu

Pro lékaře je důležitá prvotní diagnóza, kdy se u pacienta určuje, zda se jedná, či nejedná o vegetativní stav. Pacient je podroben důkladnému vyšetření, aby se vyloučila jiná možná onemocnění, která mohou svým průběhem vegetativní stav připomínat.

Vegetativní stav je velmi specifické a relativně vzácné onemocnění, které se objevuje u pacientů s poškozením mozku. Tito pacienti se do vegetativního stavu často dostávají při probuzení z kómatu. Podle lékařů je takový pacient zdánlivě při vědomí. Nereaguje však na své okolí, necítí bolest nebo dotek, nerozumí komunikaci kolem sebe, a především nemá vzpomínky, emoce ani nedokáže přemýšlet. Taková je alespoň definice dneška.

Rodiny lidí ve vegetativním stavu však často podléhají dojmu, že se jejich příbuzný snaží o komunikaci. Svá tvrzení dokládají na občasných pohybech či zvucích, které pacient dělá. Dle lékařů jsou však tyto pohyby či zvuky pouze samovolnými pohyby těla. Pacient se tak může usmívat, svírat ruce, či zavírat a otevírat oči.

Potřeba změnit přístup lékařů

Podle neurovědce profesora Adriana Owena z University of Western Ontario v Kanadě je však nyní nutné změnit zažité postupy a přístup k pacientům ve vegetativním stavu více přizpůsobit možnosti, že si své okolí plně uvědomují a mohou se svým okolím komunikovat.

Ačkoliv se u většiny studií vyvíjí snaha o co největší možný testovací vzorek, v tomto případě bouřlivou diskusi vyvolal především případ jediného pacienta.

Podle profesora Adriana Owena je třeba změnit přístup k pacientům ve vegetativním stavu. Někteří z těchto pacientů jsou schopni komunikovat s okolím a je tomu potřeba přizpůsobit i pravidelná vyšetření.
Podle profesora Adriana Owena je třeba změnit přístup k pacientům ve vegetativním stavu. Někteří z těchto pacientů jsou schopni komunikovat s okolím a je tomu potřeba přizpůsobit i pravidelná vyšetření.

Scott Routley je již více než deset let ve vegetativním stavu. Jeho rodina se po celou dobu snažila lékaře upozornit na možnost, že by mohl vnímat své okolí. Jeho rodiče jej nakonec zapojili do studie, která u 54 pacientů ve vegetativním stavu sledovala mozkovou aktivitu na funkční magnetické rezonanci. Pacienti si měli během prvního úkolu představit sami sebe při hraní tenisu, jak střílí míčky k protihráči. Druhý úkol obsahoval představu procházení po známém místě či vlastním domě.

Oba úkoly měly aktivovat různé části mozku. První úkol by zaměřený na vizualizaci pohybu a ovládání těla, kdežto druhý úkol na orientaci v prostoru. Vědci tak mohli sledovat přímo určité části mozku, které měl pacient vědomě aktivovat. Další část testu obsahovala jednoduché otázky, na které pacienti měli zformovat odpověď ano či ne. Pokud chtěl pacient odpovědět ano, měl si představovat situaci na tenisovém kurtu. V případě záporné odpovědi se měl pacient vrátit k cestám po známých místech. Funkční magnetická rezonance tak mohla sledovat, v jaké části mozku aktivitu zaznamenala.

Pacient bořící mýty

Ze všech 54 pacientů se u 5 potvrdila schopnost vědomé aktivace mozku. Z nich pak 3 vykazovali známky vědomí. Ze zbylých dvou byl jeden schopný správně odpovídat na dotazy, tím byl Schott Routley. Výsledky této studie byly publikovány již v roce 2010. Avšak vědci ve své aktivitě neustali.

Lékaři v týmu profesora Owena, který pečuje o Scotta Routleyho, svého pacienta podrobili dalšímu skenování mozku. Výsledky potvrdily, že pacient je schopný jasně odpovídat ano či ne na otázky lékařů nebo rodiny. Touto technikou nakonec bylo další rok testováno ještě několik pacientů v Kanadě a Velké Británii. Díky tomu bylo identifikováno malé procento pacientů ve vegetativním stavu, kteří vnímají svět kolem sebe a jsou schopni komunikovat se svým okolím.

Díky funkční magnetické rezonanci přišli vědci na možnost komunikovat s pacienty ve vegetativním stavu. Pro dlouhodobější komunikaci je však MRI nevhodná, a je proto potřeba vytvořit vhodnější komunikační nástroj. Zdroj: telegraph.co.uk
Díky funkční magnetické rezonanci přišli vědci na možnost komunikovat s pacienty ve vegetativním stavu. Pro dlouhodobější komunikaci je však MRI nevhodná, a je proto potřeba vytvořit vhodnější komunikační nástroj. Zdroj: telegraph.co.uk

Jeden z těchto pacientů byl například schopný správně odpovědět na otázku, zda má jeho sestra dceru, a to i přesto, že se jeho neteř narodila až v době po jeho nehodě.

Zlepšení kvality života

Podle profesora Owena si tato situace žádá, aby klasické posuzování vegetativního stavu bylo upraveno pro možnost, že jsou někteří pacienti schopni komunikace. S tím nynější diagnostické metody u pacientů ve vegetativním stavu nepočítají. Ačkoliv se nejedná o vysoké procento takových pacientů, je potřeba umožnit jim alespoň tuto základní možnost komunikace, a tím jim do jisté míry zlepšit kvalitu života.

Ačkoli není funkční magnetická rezonance nejvhodnějším prostředkem ke každodenní komunikaci, tyto studie otevřely nový rozměr v nahlížení na vegetativní stav a podle vědců podnítí snahu vytvořit vhodný komunikační nástroj pro pacienty ve vegetativním stavu.

Nejčtenější