Jak odklonit planetku z dráhy smrti? Pomalu

Petr Kubala  |  Vesmír

Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) definitivně schválil realizaci mise OSIRIS-REx, která má za cíl odběr vzorků z blízkozemní planetky 1999 RQ36.

Kosmické sondy kromě Měsíce a planet v uplynulých letech směřovaly také vstříc malým tělesům Sluneční soustavy. Dvě sondy se pak mohly pochlubit tím, že na Zemi dopravily vzorky komety či planetky.

V roce 2006 se na rodnou hroudu vrátilo přistávací pouzdro sondy Stardust se vzorky prachu z komety Wild 2. Loňský rok byl ve znamení návratu japonské sondy Hayabusa se vzorky planetky Itokowa. Mise byla provázena velkými problémy, a když se sonda vrátila v dosti zbídačeném stavu zpět k Zemi, existovala jen malá šance, že se ji podařilo ulovit vzorek vzácného materiálu. Vědci nakonec přece jen mohli otevřít šampaňské, sonda přivezla stovky drobných zrnek o průměru pod deset mikrometrů.

Pravděpodobnost srážky malá, možná zanedbatelná

NASA koncem května posvětila realizaci nové mise OSIRIS-REx (Origins Spectral Interpretation Resource Identification Security Regolith Explorer). Úkolem kosmoplavce bude odebrat asi šedesát gramů vzorků z planetky 1999 RQ36. Cílový objekt byl vybrán zejména z důvodů snadné dostupnosti. Jedná se o člena Apollonovy skupiny, což jsou planetky křižující dráhu Země. Do této kategorie mimochodem patři i zmíněná Itokawa.

Sonda OSIRIS-REx v představách malíře. Zdroj: NASA
Sonda OSIRIS-REx v představách malíře. Zdroj: NASA

Někteří z členů Apollonovy skupiny mohou představovat potenciální nebezpečí pro Zemi. Existuje určitá, byť velmi malá, pravděpodobnost, že by také planetka 1999 RQ36 mohla v letech 2169 až 2199 představovat pro naši planetu určité riziko. Na základě zejména radarových měření se předpokládá, že by se 1999 RQ36 měla k Zemi přiblížit nejtěsněji v letech 2169, 2185, 2192, 2195 a 2199 s pravděpodobnosti kolize asi 1:63 000.

Vypočítat přesnou dráhu planetky na tak dlouho dopředu je velmi komplikované a vyžaduje to větší množství přesných měření. Průměr planetky se odhaduje na 560 metrů, takže případná kolize by způsobila pouze lokální katastrofu.

Pohněte planetkou

Vědci se pochopitelně už delší dobu zaobírají otázkou, co dělat s případnou planetkou na kolizní dráze. Naskočit do kosmické lodě po vzoru Bruce Willise a odpálit na povrchu tělesa jadernou bombu je sice efektní na filmovém plátně, ale v reálu by takové řešení napáchalo více škod než užitku. Destrukce by mohla být řešením v případě menšího objektu. Ale rozbít například několikakilometrovou planetku výbuchem je téměř nemožné. Po odpálení bomby bychom měli pouze větší počet menších kusů na stejné kolizní dráze a následky dopadu by byly srovnatelné.

Podstatně jistějším řešením – v případě dostatku času – je postupné odklonění tělesa z dráhy smrti. Nejde o žádné velkolepé korekce. Stačí změnit oběžnou dobu tělesa o několik minut, během kterých urazí Země v kosmickém prostoru stovky kilometrů a bezpečně „uhne“.

Radarová měření planetky 1999 RQ36. Zdroj: NASA
Radarová měření planetky 1999 RQ36. Zdroj: NASA

Jarkovského jev a čeští astronomové

Pro bezpečné naplánování případné záchranné operace potřebujeme znát složení a vlastnosti planetek. A také lépe pochopit Jarkovského jev. O co jde? Představte si malou planetku či jádro komety, které rotuje s periodou několika hodin. Denní strana tělesa je vystavena slunečnímu záření, které pohlcuje. Naopak noční strana tepelné záření vyzařuje.

Pokud těleso rotuje ve stejném smyslu, v jakém obíhá kolem Slunce, pak se vlivem Jarkovského jevu jeho rychlost zvyšuje. Rotuje-li objekt opačným směrem, jeho rychlost se naopak snižuje. Kvůli tomu se mohou během delšího časového úseku měnit parametry oběžné dráhy. To astronomům značně komplikuje jakékoliv výpočty možných rizik pro některé potencionálně nebezpečné objekty.

Teoreticky je tento efekt znám už nějaký ten pátek, avšak prakticky se ověřil teprve před pár lety a to zásluhou zejména českých astronomů. Kosmická sonda OSIRIS-REx má vůbec poprvé v historii velmi přesně změřit vliv Jarkovského jevu na planetku.

Pusťte si krátký film s popisem mise sondy OSIRIS-REx.

Ještě dlouho bude trvat, než vyletí

Start sondy v hodnotě osmi set milionů dolarů se očekává v roce 2016. O čtyři roky později by se měl OSIRIS-REx dostat na oběžnou dráhu planetky 1999 RQ36 ve výšce asi 5 km. Během šesti měsíců bude dráha postupně snižována. Nakonec dojde k odběru vzorků prostřednictvím speciálního mechanického ramene.

Pouzdro sondy, které je velmi podobné tomu z mise Stardust, se po odběru vydá na tříletou cestu domů. Přistát by mělo v roce 2023 ve vojenském prostoru v Utahu, kde před lety dosedl i modul sondy Stardust.

Sonda OSIRIS-REx je připravována v rámci programu New Frontiers a jedná se o třetí sondu z tohoto programu NASA. Prvním kouskem byl New Horizons, který směřuje k Plutu (přílet v roce 2015). Druhým vyslancem pak bude sonda Juno, jenž má letos v srpnu nabrat kurz Jupiter.

Oběžná dráha a aktuální pozice planetky 1999 RQ36. Zdroj: JPL, NASA
Oběžná dráha a aktuální pozice planetky 1999 RQ36. Zdroj: JPL, NASA

Planetka 1999 RQ36 obíhá okolo Slunce po protáhlé eliptické dráze s periodou 436 dní. Nejblíže se ke Slunci dostává na vzdálenost 0,897 AU a nejdále pak na vzdálenost 1,356 AU. Objevena byla v roce 1999 automatickou přehlídkou oblohy LINEAR, která má své stanoviště v Novém Mexiku.

Osiris (Usir) byl egyptským bohem plodnosti a úrody. S tímto jménem se v rámci astronomie či kosmonautiky nesetkáváme poprvé. Jako OSIRIS byl pokřtěn jeden z přístrojů na desetimetrovém havajském dalekohledu Keck i přístroj na sondě Rosetta. Krátery Osiris nalezneme na Měsíci a Jupiterově měsíci Ganymedes. V neposlední řadě je Osiris neoficiálním jménem slavné exoplanety HD 209458 b, a abychom měli v hlavě pořádný galimatyáš, tak Osiris je rovněž názvem pro planetku s pořadovým číslem 1923.

Další čtení

Nejčtenější