Jak dlouho bude ještě Země obyvatelná?

Radomír Dohnal  |  Vesmír

Když před 4,6 miliardami let vznikala v pořadí třetí planeta Sluneční soustavy, nepatřila mezi právě ideální místa pro život.

První jednoduché formy života se tu začaly vyvíjet až před 4–3,8 miliardami let, ale teprve až pár posledních tisíciletí si některé z těchto organismů začaly klást otázku, jak dlouho vlastně bude ještě planeta Země obyvatelná. Přes nábožensko-filozofický rozměr nabízených odpovědí je tu ale jedna, která stojí za zmínku. Pochází z norwichské Univerzity East Anglia, kde se Andrew Rushby zabývá probabilistikou a determinací podmínek pro existenci života. A to nejen na Zemi, ale i na jiných, extrasolárních systémech.

Ideální podmínky pro život

Život na Zemi, tak jak jej známe, je možný jen díky optimální vzdálenosti od Slunce, která umožňuje existenci vody v kapalném stavu. Být blíže Slunci by znamenalo zvýšení průměrných teplot, narušení atmosféry, včetně ztráty povrchové vody, tedy vlastně i konec stávajícího života. Rushby se inspiroval příkladem evoluce exoplanet, na které narazíme mimo Sluneční soustavu. Astronomové jich znají kolem tisíce a nemalá část z nich se stala předmětem jeho výzkumu „obyvatelnosti“.

„Použili jsme jednoduchý model „obyvatelných“ zón, abychom rozlišili vzdálenosti, ve které se na jejich povrchu ještě může udržet voda v kapalném stavu,“ říká Rushby. „Na tento koncept jsme navázali informace o stelární evoluci jednotlivých planetek, abychom určili, ve kterém bodu už přestaly být pro známé formy života obyvatelné. Pak už stačilo jen získané výsledky aplikovat na Zemi.“

„Výsledky pro některé z exoplanet zní zajímavě. Například Kepler 22b může být obyvatelný po dobu 4,3 miliard let, Gliese 581 g (pokud existuje) bude v zóně obyvatelnosti 11,2 miliard let a taková Gliese 518d může být obyvatelná za 42 miliard let. To je pořádná hromada času. Tyto hvězdné systémy jsou přibližně 8 miliard let staré, takže tyto planety budou podnětné i pro náš další výzkum.“

Porovnání naší Sluneční soustavy s hvězdnou soustavou Kepler 22. Zeleně je vyznačena obyvatelná zóna kolem mateřské hvězdy. Credit: NASA/Ames/JPL-Caltech
Porovnání naší Sluneční soustavy s hvězdnou soustavou Kepler 22. Zeleně je vyznačena obyvatelná zóna kolem mateřské hvězdy. Credit: NASA/Ames/JPL-Caltech

Výsledky, které nepotěší

„Jsou to pochopitelně velmi hrubá čísla,“ připomíná Rushby, „Ale počínaje dneškem, někdy za 1,75 až 3,25 miliard let, tu už nebude život možný.“ Tehdy se totiž Země dostane do „zóny Slunce“ a veškerá voda na povrchu se vypaří. Bude to definitivní konec veškerého života na naší planetě. Rushby ale uklidňuje, že nás tato katastrofická předpověď vlastně ani trápit nemusí. „Pochopitelně, než Země dospěje až do tohoto terminálního stavu, budou podmínky pro lidi neslučitelné se životem už dávno předtím. Lidé jako živočišný druh totiž obecně špatně snáší výkyvy teplot. A v časech, kdy se Země bude blížit do zóny Slunce, už budou na jejím povrchu žít jen mikroby.“

A jak je to s životem na jiných planetách mimo Sluneční soustavu? „Kromě optimálních podmínek pro život tu hraje podstatnou roli ještě faktor času,“ připomíná Rushby. „Když se podíváte zpátky, hmyz tu je nějakých 400 milionů let, dinosauři asi 300 a kvetoucí rostliny nějakých 130 milionů let. Lidem trval vznik a vývoj do inteligentní formy dalších 200 000 let. Jistě, většina evoluce se odehrává díky náhodě, takže na jiných planetách může trvat třeba kratší dobu. Ale i tak vznik inteligentního života z jednobuněčných organismů trval prakticky 75 % geologické historie Země. I jinde si bude vyžadovat svůj čas.“

Kde tedy hledat náhradní bydlení? Fandové sci-fi scénářů mají jasno. Planeta Mars se s problémem, který Zemi čeká za 1,75 miliard let, bude potýkat až za dalších šest miliard let.

Použité zdroje:

Nejčtenější